V mém oboru přituhuje. Ptali jste se houslisty Romana Patočky
Myslím, že dost velký význam ve vaší kariéře mělo vítězství v soutěži Pražského jara. Jak na to vzpomínáte dnes? (M. Baklášková)
Souhlasím s vámi, byl to stoprocentně mezník v mé následující kariéře a na toto “bezstarostné” studentské období vzpomínám rád. Velmi novou zkušeností pro mě tehdy byla dlouhodobá devítiměsíční příprava. Snažil jsem se dosáhnout co nejdokonalejšího technického provedení skladeb a zároveň hledal co nejosobitější hudební pojetí. Také jsem vůbec poprvé vystoupil během finále v Dvořákově a Sibeliově houslovém koncertu s orchestrem. Pamatuji se, že jsem se během finále cítil jako dostihový kůň, který už má cíl na dohled a nic ho nemůže rozházet (ani můj jednotaktový paměťový kolaps).
Dobrý den, kterých houslistů si ze současné interpretační špičky nejvíce vážíte? Jak velká rivalita u nás doma panuje? Měl jste sám nějaké vzory nebo idoly ze své branže? (IK)
V dnešní době je srovnání díky internetovým videonahrávkám daleko snazší než kdy předtím. Nevím, jaká rivalita vládne mezi houslisty ve světě, ale u nás se máme rádi.
Já osobně jsem měl k dispozici před nástupem na konzervatoř velmi málo nahrávek, ale i přesto věřím, že na mě měly pozitivní vliv. Byla to díla s houslisty: Josefem Sukem, Lianou Isakadze a Václavem Hudečkem. Po nástupu na konzervatoř mi spolužáci půjčovali nahrávky z jejich bohatých sbírek. Měl jsem tu možnost seznámit se s houslisty jako jsou David Oistrach, Itzak Perlman, Pinchas Zukerman, Anne Sophie Mutter, Jasha Heifetz a mnoho dalších.
Mám rád mnoho současných houslistů. S některými nahrávkami interpretačně polemizuji, přesto si jich velmi vážím. Určitě vás některá jména překvapí: Sergey Krylov, Liviu Prunaru, Leonidas Kavakos, Gidon Kremer, Frank Peter Zimmermann, Josef Suk a další.
Jak se díváte na současnou situaci v nahrávacím průmyslu? Není vaše generace oproti těm předchozím přece jen v nevýhodě, když nevzniká zdaleka tolik nahrávek jako dřív? Vám jako umělci to nechybí? Děkuji a přeji vše dobré. (Jiří Stolz, Brno)
Nahrávek vzniká dostatečně. Problém je však jejich odbytiště a přesycený trh. Prodej pevných nosičů je prakticky minulostí. Zájemci o hudbu se stále častěji uchylují k možnostem mnohdy nelegálního stahování z internetových úložišť.
Dobrý den, pane Patočko, ráda bych se zeptala, jak to máte s trémou? Je známou věcí, že některé hudebníky právě tréma paralyzovala dokonce natolik, že se profesionální kariéry museli vzdát a živit se něčím jiným, třeba psaním recenzí na druhé:-) Jak jste se vy trému naučil zvládat a máte na to nějaký recept? (Verča)
S trémou jsem se tuším poprvé setkal v deseti letech. Těsně před nástupem na pódium jsem se celý rozklepal. V tu chvíli jsem absolutně nevěděl, co s tím mám dělat. Naštěstí se mi podařilo tyto situace dobře zvládat. Tréma snižuje kvalitu uměleckého výkonu. Důležité bylo uvědomit si, že koncertování mám rád, a proto jsem veškerou pozitivní energii věnoval odbourání trémy. Nejdůležitější je však poctivá příprava předcházející výkonu.
Dobrý den, jak vnímáte konkurenci ve vašem oboru? Nepřituhlo oproti řekněme stavu deset let zpátky? Děkuji předem za odpověď a přeji hodně úspěchů. (Ivo B.)
Přituhuje. Oproti jiným oborům se za posledních pár let vyrojilo mnoho úžasných talentů. S klesající poptávkou po koncertních vystoupeních se možnosti obživy pouze sólovým vystupováním radikálně zúžily.
Dobrý den, ráda bych se zeptala, v kolika letech byste doporučoval se hrou na housle začít? (Eva Václavíková, Tábor)
Pro kariéru profesionálního hráče, čím dříve, tím lépe. Formou hry klidně ve třech letech. A pokud máte zájem o amatérské muzicírování, nikdy není pozdě.
Kterých svých dosavadních úspěchů si ceníte nejvíc a proč? (Irena Málková, Praha)
Nejvíce si vážím cen získaných na mezinárodních soutěžích. Mezi osobní úspěchy řadím spolupráci například s Jiřím Bělohlávkem či Sirem Charlesem Mackerrasem a stále jsem zvědavý, jaké výzvy mi přinese budoucnost.
Myslíte, že je nějaký zásadní rozdíl v mužské a ženské hře na housle? Dokázal byste to sám pouze ze záznamu hry rozlišit? (Petr N.)
Myslím si, že rozeznat mužskou a ženskou hru na housle není jednoduché. Můj vlastní odhad mě jedenkrát zklamal. Houslový virtuóz Daniel Hope nebyl žena. Od té doby jsem na podobné soudy obezřetný.
Dobrý den, pane Patočko, jaká vystoupení a s jakým repertoárem vás čekají v nejbližší době? Ke kterým skladatelům a proč máte nejblíže? Máte aktuálně v tomto ohledu nějaké sny, které byste si rád splnil? A jaký vztah máte k soudobé hudbě? Děkuji. (Václav Novosad, Ostrava)
V neděli jsem vystoupil s orchestrem rumunského rozhlasu ve skladbách Sarasateho, Dvořáka, Masseneta a Saint-Saënse. Nyní mě čekají koncerty na Moravě s mými úžasnými přáteli a kolegy Filipem Dvořákem a Liborem Maškem. Předneseme skladby Bacha, Vodičky, Stamitze, Schnittkeho a Tartiniho. Jeden z mnoha hudebních snů se mi právě plní v sonátě Ďáblův trylek od Giuseppe Tartiniho. Zanedlouho se budu učit Skotskou fantazii Maxe Brucha. Autorům jednadvacátého století se nevyhýbám, ač je intenzivně nevyhledávám. Hudba Bacha, Beethovena, Dvořáka a Martinů mi je bližší.
Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!
VIZITKA
Roman Patočka (1981) patří mezi výjimečné osobnosti nastupující generace sólistů. Po absolvování Pražské konzervatoře (Dagmar Zárubová) a Akademie múzických umění (Ivan Štraus) prohluboval dále své zkušenosti na hudebních institucích v zahraničí. Nejprve v Utrechtu (Keiko Wataya) a dále v Lübecku u Shmuela Ashkenasiho. V únoru 2009 dokončil mistrovský diplom u Stefana Picarda na Musikhochschule Hanns Eisler v Berlíně.
Mimo tato studia se zúčastnil mnoha mistrovských kurzů s předními interprety současnosti. Absolvoval Mezinárodní hudební akademii v Montpellier (Ruggiero Ricci, Stephen Shipps), v Semmeringu (Hagai Shaham, Erich Gruenberg), Ravinia (Miriam Fried, Menahem Pressler, Leon Fleisher) a Keshet Eilon v Izraeli (Ida Haendel, Georgy Pauk, Vadim Gluzman).
Tento široký studijní záběr dokázal Patočka dokonale zužitkovat na mnohých hudebních soutěžích. Je vítězem a laureátem soutěží Pražského jara, Leopolda Mozarta v Augsburgu, Pabla de Sarasate v Pamploně, Václava Humla v Záhřebu, Flame v Paříži, Maxe Rostala v Berlíně a dalších.
Roman Patočka vystupuje jako sólista s renomovanými orchestry v České republice i v zahraničí (Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Hamburští symfonikové, Nagojská filharmonie, Symfonický orchestr Navarra, Záhřebská filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Pražská komorní filharmonie). Spolupracoval s Jiřím Bělohlávkem, Vladimírem Válkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Netopilem, Martinem Lebelem a Georgem Fritzschem. Pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase provedl Janáčkovo Putování dušičky se Státní filharmonií Brno a spolupracoval s Komorním orchestrem Berg na světové premiéře České rapsodie pro housle a orchestr Bohuslava Martinů. V sezoně 2008/2009 byl koncertním mistrem Německého symfonického orchestru Berlín.
Jako komorní hráč spolupracuje Roman Patočka se špičkovými českými i zahraničními interprety: Jiřím Bártou, Igorem Ardaševem, Radkem Baborákem, Martinem Kasíkem, Roberto Giordanem, Jennifer Frautschi a Daishinem Kashimoto. Reprezentoval Českou republiku na světové výstavě EXPO 2005 v japonském Aichi. Vystoupil na festivalech Les Heures Romantiques au Pays de Monthodon, Lange Nacht der Musik ve Vídni, Les Journées Romantiques du Vaisseau Fantôme v Paříži, Shafran Festival na zámku Waldenburg, Chopinův festival v Mariánských Lázních, Pražské hudební slavnosti a dalších. Účinkoval v řadě Avro Klassiek v holandské Concertgebouw a v cyklu Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii. Natočil několik snímků pro Český rozhlas, BBC Radio 3, ORF, Radio 4 Netherlands, Rumunský rozhlas a japonskou televizi NHK.
V roce 2008 bylo vydáno jeho debutové CD s klavíristou Frédéricem Lagardem. V roce 2011 natočil Patočka spolu s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta CD s houslovými koncerty Františka Bendy.
(Zdroj: shf.cz)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
