Mezinárodní den tance a další taneční aktuality tohoto týdne

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Georgette Gebara je tanečnice, choreografka, spisovatelka, moderátorka a lektorka, prosadila se jako sólistka klasického baletu. V roce 1964 založila v Bejrútu taneční školu zaměřenou na balet, „Libanonskou školu baletu“. Byla profesorkou tance v Národním uměleckém ústavu (katedra dramatických umění) Libanonské univerzity (od 1966 do 1984), rovněž učila po celém světě. Snažila se přitáhnout publikum k tanci a dále vzdělávat prostřednictvím půlhodinových přednášek v rádiu v Libanonu. Jako choreografka pracovala Georgette na divadelních hrách, muzikálech, v televizi i pro film v arabských, amerických, francouzských a arménských produkcích. Pro jordánskou televizi vytvořila choreografii speciálního pořadu s recitací arabských básní a také v něm tančila, v roce 1978 to byl první pořad tohoto druhu. Pracovala i na dalších televizních projektech. Je považována za taneční inovátorku v arabském regionu. V roce 1966 založila první profesionální taneční skupinu v Libanonu, Soirées de Ballets (Baletní večery), a působila v ní jako choreografka. O dva roky později se jí podařilo naplnit své přání zvýšit záběr v arabském regionu a v roce 1968 se stala zakládající členkou Mezinárodního centra pro tradiční hudbu a tanec se sídlem v Karthágu (v Tunisku). Je spoluzakladatelkou Sdružení profesionálních umělců v Libanonu, které vzniklo v roce 1993. V nedávné době obrátila svou pozornost ke psaní a taneční žurnalistice. Napsala několik článků o libanonském divadle pro německé a japonské publikum a Daily Star ji dvakrát vyhlásil Tanečním kritikem roku. V listopadu 2017 vydala svou první knihu s názvem Entre Deux Pas (Mezi dvěma kroky). V průběhu let spolupracovala s Mezinárodním divadelním ústavem ITI a využívala ho jako platformu, která zvyšovala povědomí o libanonském a pan-arabském tanci po celém světě. Mezi lety 1980 a 2008 byla klíčovou členkou a později viceprezidentkou libanonského centra ITI. Během tohoto období rovněž mezi lety 1996 a 2008 pracovala jako tajemnice Mezinárodního tanečního výboru ITI a od roku 1997 do 2008 byla členkou Řídicího výboru organizace. V roce 2011 byla její práce pro ITI i veřejnost v oblasti múzických umění oceněna titulem Čestný člen ITI.
(Zdroj: Institut umění / Divadelní ústav)
***

Evropa: Ohad Naharin (umělecký ředitel Batsheva Dance Company, autor pohybového jazyka GAGA), Izrael
„Tanec je o prožití daného momentu. O naslouchání celé škále vjemů a z tohoto naslouchání musí posléze proudit všechny pocity, formy i obsah. Nikdy bychom ale neměli zapomínat, odkud pocházíme.

Když se mě zeptáte, na čem stojí moje práce, nejprve vám řeknu, že jde o ni samotnou. O to, jak se setkají jednotlivé prvky a vytvoří příběh. Taneční příběh, který mluví za vše, je něžný a využívá výbušnou moc. Je to zkoumání pohybu, organizace a struktury. Umění smát se sám sobě, dynamika, přehánění i zjemňování, spojení potěšení s úsilím a vyústění šílenství, vášně a fantazie každého tanečníka do jasné formy.

V nejlepších chvilkách může být tanec naprosto božský, i když má k dokonalosti stále daleko. Musíme překonat konzervativní a konvenční myšlení, které má kořeny ve vzdělávání a tréninku tance, zbavit se starých nápadů a vyměnit je za nové, lepší. A nikdy nesmíme zapomínat, že si máme každý den trochu zatančit…

Musíme si každý den trochu zatančit… Ale nikdy ne před zrcadlem.“

Ohad Naharin se narodil v roce 1952 v Mizře v Izraeli, v roce 1974 se připojil k taneční společnosti Batsheva. V prvním roce jeho působení ve společnosti ho hostující choreografka Martha Graham pozvala, aby se přidal k její skupině v New Yorku. Tam také Naharin v roce 1980 debutoval se svou choreografií ve studiu Kazuya Hirabayshiho. V následujících deseti letech představoval svá díla v New Yorku i v zahraničí. Úzce spolupracoval se svou první ženou Mari Kajiwa až do roku 2001, kdy zemřela na rakovinu. V roce 1990 byl jmenován uměleckým ředitelem Batshevy a ve stejném roce založil pobočku společnosti pro mladé tanečníky – Mladý ansámbl Batsheva. Od té doby pro oba soubory vytvořil přes třicet děl a u mnoha dalších vymýšlel scénické efekty. Pod pseudonymem Maxim Waratt složil, upravil a namixoval mnoho vlastních soundtracků. Kromě choreografií vymyslel Naharin i inovativní pohybový jazyk GAGA a každodenní tréninky tanečníků ve skupině Batsheva, které se rozšířily do celého světa mezi tanečníky i netanečníky.
(Zdroj: Institut umění / Divadelní ústav)
***

Severní a Jižní Amerika: Marianela Boán (choreografka, tanečnice a lektorka), Kuba
„Vaše tělo začíná před vámi a odehrávají se v něm všechny rituály, které vám náleží.

Když pomocí tance nasloucháte svému tělu, slyšíte rovněž těla, tance svádění a slavnostní tance svých předků a svého druhu.

V těle si nesete tance, které vás spasí.

Člověk, který tančí, se dostává až pod povrch kůže, tanec prostupuje hmotou i vůní, poráží taktilní vrstvu a smazává hranice mezi těly a národy.

Žila jsem na obou stranách historie. Viděla jsem chudobu i bohatství, krajinu i těla živená a zneužívaná mocí. Moje práce se noří do hloubky a hledá skutečná těla mezi těmi oficiálně vystavenými.

Být choreografkou na Kubě a v Dominikánské republice, na těch magických ostrovech, kde žiji, obklopena Karibským mořem a lidmi, kteří tančí ještě před narozením, je pro mne obrovským privilegiem.

Tanec je ideální lék na šílenství lidského druhu.

Každému člověku, který musel opustit domov, každému uprchlíkovi a exulantovi na světě vzkazuji: Vaše země jde s vámi a nikdo a nic vám ji nemůže vzít – je to země vašeho těla.“

Marianela Boán patří k nejvýznamnějším umělcům z Kuby a Latinské Ameriky v oblasti tance. Její revoluční styl „znečištěný tanec“ v sobě míchá veškeré umění spojené s tancem a výsledkem je expresivní a originální vystoupení na scéně. Boán působila jako choreografka, tanečnice a lektorka ve více než čtyřiceti zemích, představovala svou práci a vedla workshopy na mnoha místech a festivalech v Evropě, Latinské Americe, Asii a Africe. Vytvořila téměř sedmdesát choreografií pro taneční, divadelní, televizní a filmové společnosti. Během své kariéry získala významná choreografická ocenění – mezi lety 1973 a 1988 jako členka Danza Contemporánea de Cuba (Moderní tanec na Kubě), poté jako zakládající ředitelka společností DanzAbierta na Kubě (1988–2003) a BoanDanz Action v USA (2005–2010), od roku 2010 dodnes působí v Compañía Nacional de Danza Contemporánea v Dominikánské republice. Setkání žen z Latinské Ameriky v oboru múzických umění jí v roce 2014 udělilo cenu Glo za celoživotní dílo a profesionální práci. Na univerzitě Temple ve Filadelfii, kde vyučovala tanec, získala titul Master of Fine Arts (MFA). Dále působila jako ředitelka Uměleckého ústavu Kuby (ISA) a podílela se na vzdělávání mnoha generací kubánských a latinskoamerických tanečníků. Mezi lety 2002 a 2010 aktivně pracovala pro mnoho společností a institucí v USA, například Dance Theater Workshop, American Dance Festival, Bates Dance Festival, Univerzitu New York, Joyce SoHo, La MaMA a další. V současnosti žije Marianela Boán v Santo Domingu v Dominikánské republice, kde založila a aktuálně i vede Národní společnost moderního tance ministerstva kultury, která se setkala s velkým úspěchem na Kubě, v Kolumbii, na Kostarice, ve Španělsku, v Peru i v USA. Mezi její nejnovější díla patří Sed (2011), Caribe Deluxe (2013), Propulsion (2015) a Defilló (2017).
(Zdroj: Institut umění / Divadelní ústav)
***

Asie a Pacifik: Willy Tsao (zakladatel a umělecký ředitel společností City Contemporary Dance Company a BeijingDance), Hong Kong – Čína,
„Drazí přátelé z celosvětové taneční komunity,
zdá se, že svět se ocitl v ustavičné opozici a potížích. Zejména v posledních letech jsme byli svědky neustávajících konfliktů mezi státy, rasami a kulturami. Jako tanečník to nezastavím, ale mohu alespoň přemýšlet, zda by umění nemohlo náhodou fungovat jako určitá protilátka, která by hrozby pro světový mír a harmonii mírnila a předcházela jim.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat