Michaela Katráková: Raný Verdi a basketbal. To jsou mé šálky čaje!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jiří Nekvasil věděl od první chvíle přesně, co po nás chce. Marián Chudovský v plzeňské produkci se choval velmi citlivě a pojednal Komedianty klasicky, na pomezí činoherního divadla. A klasickou, pohádkovou inscenaci vytvořil také Werner Pichler v libereckém Čarostřelci. Měla jsem prostě štěstí. Neříkám, že jsem proti aktualizacím, posunům, moderním pojetím. I klasické inscenace vás omrzí, všichni máme svůj vývoj a pro všechno mám pochopení. Ale kdyby přišlo něco takového, potřebovala bych od režiséra detailně slyšet jeho představu a vysvětlení.

P. Mascagni, R. Leoncavallo: Sedlák kavalír, Komedianti – Michaela Katráková (Nedda), Jiří Brückler (Silvio), Divadlo J. K. Tyla Plzeň 2015 (zdroj archiv M. Katrákové)

Možná, že na takové inscenace ale budete muset být připravena ve vašem novém angažmá, které jste získala před několika dny…

Podařilo se mi dostat se pod křídla jisté celosvětové agentury. Pravda, jela jsem jim předzpívat, ale nedávala jsem si žádné šance. Málokdy takový pokus vyjde hned napoprvé, to moji kolegové pěvci vědí moc dobře. Nicméně to klaplo, za pár týdnů jsem už jako jejich „kůň“ jela předzpívat rakouským a německým divadelním ředitelům. A vzápětí mi bylo nabídnuto za dva dny zaskočit v jednom německém divadle Lucii di Lammermoor, kterou jsem naposledy pouze „coverovala“ v pražské Státní opeře jako studijní úkol. Díky tomu jsem ale mohla kývnout. A následně také přišla nabídka na stálé angažmá v divadle v Chemnitz, kde nastoupím od příští sezóny.

Takže nakonec přece jen angažmá?

Myslím, že se to – především umělecky – vyplatí. Pro mě je důležité, že v Chemnitz budu stát na jevišti třeba vedle paní Diany Damrau.

Jako jeden z mála našich mladých umělců máte možnost porovnat tři zcela odlišné divadelní světy. Domácí, německý a ruský. Jaké by bylo resumé?

Tady se vám ovšem můžu svěřit jen se svou osobní zkušeností a dost možná by to jiný kolega viděl jinak. V Rusku mě dostali svou citlivostí a empatií a tím, že divadlem doslova žijí a milují ho. V Německu lidem nesmírně záleží na kultuře a na tom, aby měli divadlo ekonomicky i kulturně nejvyspělejší. Tam všechno šlape jako hodinky. Neexistuje chyba nebo zpoždění. A jde jim o to, aby i ta nejodvážnější moderní inscenace byla dokonalá. No a u nás jsem byla šťastná především kvůli domovu a přátelům, nic mi nechybělo, ale – a možná mě za tuhle upřímnost někdo potrestá – necítila jsem, že bych se tu mohla někam dál vyvíjet. Ani v nejmenším nechci očerňovat naše divadla! Pracovat v nich pro mě mělo zásadní význam. Ale já sama jsem cítila, že musím jít dál.

Děkuji vám za rozhovor.

Michaela Katráková (zdroj archiv Michaely Katrákové)

 

VIZITKA
Michaela Katráková (1988) absolvovala Pražskou konzervatoř ve třídě profesorky Brigity Šulcové, prošla mistrovskými kurzy Eduarda Treskina v Kazani. Získala třetí místo v soutěži Ad honorem Mozart a druhý post v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec. Byla angažována ve Státní opeře, v Tatarstánu v Kazani. Vystupuje ve Státní opeře Praha, v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci, v Severočeském divadle v Ústí nad Labem, kde se v roce 2013 představila jako Violetta. Na základě této role byla pozvána ke ztvárnění úlohy Neddy v inscenaci Leoncavallovy opery I Pagliacci v režii Mariána Chudovského v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Vyvíjí bohatou koncertní činnost, a když zrovna nezpívá Verdiho či Pucciniho, dává průchod své vášni pro jazz a swing.

 

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář