Michaela Zajmi: Pokaždé navštívit jinou komnatu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

VB: Které ale z Rossiniho Popelky stejně nevytěžíte, ani kdybyste stokrát chtěla…
MZ: No ovšem, drama a filozofii tu prostě čekat nemůžete, takže to snad panu režisérovi nikdo ani za zlé mít nemohl. Hráli jsme to moc rádi a vždy se těšili. Pak přišla pražská Popelka. Ta byla jiná už v tom, že jsem naskakovala do rozjeté inscenace a učila se jí podle videonahrávky. Maďarská paní režisérka jí ovšem cítila zcela jinak. No a moje třetí Popelka bude v Liberci. Chystá ji s námi francouzská režisérka Constance Larrieu a já jí otevřeně řekla, že se nechám zcela inspirovat jejím vedením a její představou.

VB: Čtenáři si možná vzpomenou na dvě její práce na Hudebním festivalu Znojmo – v roce 2016 to byl Don Giovanni a o dva roky dříve Rameauova opera Platé o vodní nymfě žabího vzhledu, která podlehne lichotkám a začne si myslet, že je dokonalou krasavicí. Jako divák jsem tehdy pochopil, že režisérka jí chtěla podat nejen jako trapnou a směšnou ošklivku, ale i jako člověka, kterého mi bylo ve finále doopravdy líto…

MZ: Především musím říct, že Constance Larrieu pracuje velice efektivně a rychle. A přesně tak, jak říkáte, s postavami pracuje jako s lidmi z masa a kostí. Lidmi, které ovládají city, pocity, vášně. Před našima očima velmi přesně modeluje citlivé bytosti. A taková přece Popelka musí být. Musí vás nejen pobavit, ale i dojmout a roztesknit. A to vás v naší liberecké Popelce nemine.

VB: Porovnáváte rozvržení postav Rossiniho opery s vlastní pohádkou?

MZ: Musím, říct, že opera si mi líbí víc… Namísto macechy, kterou rozhodně nepostrádám, tu máme tatínka Maginifica. Namísto střevíčku zde máme náramek. Jen ty dvě zlomyslné sestry prostě vygumovat nešly. Ale já mám pocit, že Rossini ty charaktery vystavěl záměrně s ohledem na hudební vyváženost, na pestrost hlasů a rozmanitost ansámblových scén.

VB: Cítíte, že vás každá nová Popelka někam posouvá, že vás vybaví něčím novým?

MZ: Ano, přinejmenším v tom, že tu už nevnímám zpěv a techniku a můžu se soustředit na situace.

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí – Michaela Zajmi (Diana) – ND Praha 2017 (foto ND Praha)

VB: Jak to máte s Rossinim jako s autorem? Člověka občas napadne, že se ve svých operách trochu opakuje…

MZ: To on ale dělal záměrně! Do svých oper přece vkládal temporale, podle toho, co se aktuálně líbilo. A také je psal neskutečně rychle. Jedna opera mu trvala sedm dní, jinou napsal za noc. Asi to byl takový člověk, zbytečně nepřemýšlel a sypal na papír, co ho právě napadalo.

VB: Slyšel jsem, že Rossini prý plakal jen třikrát v životě: poprvé, když slyšel hrát Paganiniho, podruhé, když propadla jeho opera, a potřetí, když mu na výletě vypadl z loďky do vody nadívaný krocan…

MZ: To si budu pamatovat… to jsme doma, protože tohle ho přesně vystihuje. Vždyť i ty jeho Hříchy stáří, tedy jeho duchovní skladby z konce života, jsou úplně stejné jako jeho buffo opery. Zábava, virtuozita, efekt…

VB: A pro vás skvělý pěvecký trénink…

MZ: Ten samozřejmě taky. Říká se o Mozartovi, jaká je to dokonalá hlasová hygiena, za sebe tvrdím, že stejnou měrou to platí i o Gioacchinu Rossinim.

VB: Zkusím teď odvážnou paralelu… v repertoáru máte také Leoše Janáčka. Vybavil vás tenhle rossiniovský trénink něčím užitečným i pro něj?

MZ: Tedy nad tím se musím zamyslet… ale víte, že ano? Janáčkovy party jsou pověstné svými intervalovými skoky. A já na to Zlatohřbítkovo vysoké „há“ doskočím mnohem líp i díky Rossiniho koloratuře… Prostě vím jak.

VB: A konečně právě v Janáčkově hudbě jste se představila italskému publiku – to bylo v inscenaci Příhod Lišky Bystroušky režiséra Roberta Carsena v Turíně…

MZ: Snad to byla pro uvedení v Itálii dobrá volba, začít s Liškou. Rozhodně to není tak „těžká“ hudba jako třeba Osud nebo Věc Makropulos. Z přijetí u italského publika jsme samozřejmě trochu strach měli. Na prvních dvou představení nebylo divadlo zdaleka plné… ale pak se to asi rozkřiklo a na následujícím odpoledním představení už byla hlava na hlavě. A hodně jsem přemýšlela o tom, jestli Italům sedla Liška jako poselství o věčném koloběhu života nebo spíš jako hudební objev. A o tom, jestli běžný italský divák může pochopit onu lidskost, kterou Janáček v Lišce vystihl.

VB: A také přirozenost lidské řeči a chování…

MZ: Za sebe musím říct, že Janáčkova dikce mi sedla na první dobrou. Snad je to i mým moravským původem. Ale jeho party se mi moc dobře učí a do hlasu mi „skáčou“ úplně samy. Bohužel zatím toho z Janáčka v repertoáru moc nemám. Minula mne Varvara v Kátě Kabanové, tu bych zpívala moc ráda. A až budu starší, byla bych šťastná, kdybych mohla nastudovat Kostelničku.

VB: Co postava, to jiná kategorie… Máte oblíbený typ ženských operních hrdinek?

MZ: Mám to jako herci, kteří jsou rádi, když můžou pokaždé navštívit „jinou komnatu“. Jeden typ postav by mne ani nebavil. Užívám si možnost pokaždé modelovat jinak… jednou smutnou Popelku, jindy svůdnou Končakovnu v Knížeti Igorovi, nebo Massenetovu Charlottu, kterou cloumají emoce a nerozhodnost. Takže ráda hledám, zkouším, objevuji.

VB: Připomínali jsme benevolentní přístup režiséra v případě pop-artové inscenace Popelky v Brně, což bude spíše výjimka… častější bude asi model, kdy vám režisér předloží jasný půdorys dané situace a řekne: „Ty půjdeš zleva, ty zprava a ty zvedneš skleničku…“

MZ: Především mám ráda inscenátory, kteří jsou připraveni. Už mám něco za sebou a dokážu během pár minut poznat, že režisér ví, která bije… Takový mě vždycky dostane. A má u mě plus, když je zapálený a dělá práci s láskou. Vy se ale ptáte na režiséry s jasnou představou. A ti mně vyhovují! Oceňuji, když mi vysvětlí, proč postavy jednají tak a tak, a proč si to myslí. Když má argumenty, jimiž nás přesvědčí. Tehdy mu důvěřuji. Na druhou ne všichni si sednou. A tak jde občas jasná představa ruku v ruce s diktaturou a totalitou…

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí – Jan Ježek (Jupiter), Michaela Zajmi (Diana) – ND Praha 2017 (foto ND Praha)

VB: Vy jste šla z konzervatoře rovnou do ostrého divadelního provozu. Do jaké míry vás na něj škola připravila?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na