Michal Sedláček: Smyčcové kvarteto je fascinující svět

Michal Sedláček je primáriem Sedláčkova kvarteta. To vzniklo v roce 2007 na Akademii múzických umění v Praze a navazuje na tradici Sedláčkova kvarteta působícího v Plzni v letech 1874–1994. Soubor se zaměřuje především na tvorbu českých, méně známých autorů, je nositelem řady ocenění – třetí ceny na mezinárodní soutěži Johannesa Brahmse v Rakousku, vítězem mezinárodní soutěže Karla Szymanowského v Katowicích (2014) a Soutěže Bohuslava Martinů v Praze, kde zároveň obdrželo Cenu za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů. Rozhovor s Michalem Sedláčkem jsme směřovali především k tomuto úspěšnému kvartetu a k jeho nejbližšímu koncertu 10. května 2022.
Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)
Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)

Kvarteto vzniklo už během studia. Bylo to hlavně díky rodinným tradicím, nebo i na škole byla atmosféra a podpora pro to, aby se studenti dávali umělecky dohromady?
Je pravda, že můj děda a strýc spolu hráli v kvartetu a mě to od mala fascinovalo, i když jsem moc nechápal, co to vlastně znamená. Hrát v kvartetu byl můj sen od střední školy. V druhém ročníku na HAMU se uvolnilo místo v rozběhnutém kvartetu a já ho s nadšením přijal. Během našeho studia se dokonce otevřel na HAMU nový hlavní obor komorní hry: klavírní trio a smyčcové kvarteto. Takže snaha o rozvoj komorní hry na škole rozhodně byla a moc nám to pomáhalo.

Studenty zajímá, jak začít kariéru, co funguje. Teď spolupracujete s agenturou Arco Diva, ale oslovily vás agentury a média, když jste začali vystupovat, nebo jste sami víc hledali? Pomohla ocenění? Absolventi škol si někdy stěžují, že se o ně agentury nezajímají, i když získají ceny, nebo si naopak myslí, že se bez agentury klidně obejdou a někdy je k tomu podněcují i pořadatelé. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Mohu se k tomu vyjádřit pouze z dnešního pohledu. To říkám záměrně, protože před lety bych možná tvrdil něco jiného. Soutěže jsou dobrým, skoro nutným odrazovým můstkem. Nemusí se ani jednat o velkou soutěž, spíš musí být dobrá. To znamená, že chce opravdu všestranně pomoct mladým muzikantům. Mám na mysli nabídku kurzů, koncertů, pozvání na další soutěže, začlenění do nějaké komunity… Dnes vidím, že když chce mít člověk koncerty, být viděn, znám, musí se o to především starat sám. Možná je to i dobře, protože ve způsobu sebeprezentace se odhaluje charakter osobnosti i souboru.

To, co říkáte je zajímavé, protože dneska se posluchači, zejména ti mladší, možná i pod vlivem populární hudby, mnohem více než dříve zajímají o osobnost interpreta i ve vážné hudbě.
Ještě k té agentuře. Nám Arco Diva dává možnost hrát na pódiích, kam bychom se sami nedostali, ale to neznamená, že si můžeme dovolit ustat ve vlastním snažení. Je to možná k zamyšlení, že na našich školách se toto víc nezohledňuje ve výuce.

Kvarteto je obecně velmi vypilovaný zvukový žánr, kvalita zvuku souhry a vzájemného vcítění hraje velkou roli. Jak došlo u vás k výměně obsazení a co to přineslo?
Je to fascinující svět, smyčcové kvarteto. Za studií jsme hodně cvičili, opravdu hodně. A mysleli jsme si, že přeci musíme hrát dobře, když se tak snažíme a cvičíme. Ale aby kvarteto bylo skvělé, musí nastat souhra několika faktorů, a to se rovná menšímu zázraku. Složení jsme obměnili vlastně už několikrát, jen já jsem zůstal – což teď nevyznívá úplně nejlépe. Jsem každopádně hrdý na to, že s každým členem kvarteta jsme v přátelském vztahu, že se respektujeme a společně strávený čas vnímáme jako pozitivní. Každý nový člen soubor mění. Mění jeho tvář, zvuk, atmosféru.

Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)
Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)

Koho napadlo soustředit se na český, méně známý nebo soudobý repertoár a proč? Kdo se podílel například na dramaturgii CD ve spolupráci s Nadací Martinů, která mi přijde velmi zdařilá (K. Slavický, S: Hořínka, B. Martinů, J. Teml)?
To bylo ještě v době prvního složení souboru, z něho jsem zůstal už jen já. A tak se nebojím to maličko hodit na sebe. Pamatuju si, že některým kolegům se nezdálo být zcela po chuti vyhranit se a vzdálit se klasickému repertoáru. Řekl bych ale, že velmi brzy jsme v tom našli společnou řeč a zálibu. CD, které vzniklo ve spolupráci s NBM si vážím strašně moc. Dostali jsme prostor se vyjádřit. Samozřejmě nebylo všechno růžové, ale vybrali jsme repertoár, sami si napsali booklet a zvolili design, který se mně osobně moc líbí.

Vydali jste CD i vlastním nákladem s kvartety Rafaela Kubelíka. Proč a jaký to mělo – má ohlas? Jak ho dostáváte „mezi lidi“? Prodej CD je dnes minimální. Máte fanouškovskou skupinu?
Rafael Kubelík je mimořádná osobnost, vypracoval si jako dirigent respekt v celém světě. Bylo pro nás obrovské překvapení, když jsme zjistili, jak byl skladatelsky plodný. A krom toho, jak mimořádně sebejistě komponoval. Jeho kvartety jsme chtěli vydat vlastním nákladem vlastně hlavně proto, abychom si to zase mohli udělat po svém. Vybrat si režiséra, zvukaře i design. Po této stránce to byla opět úžasná zkušenost. Vadou na kráse tohoto projektu je to, že není ještě dokončený. Kvartetů je celkem šest a my nemůžeme jeden z nich vypátrat. Naše „CéDéčka“ nabízíme zájemcům na koncertech, případně je možné si hudbu stáhnout na online platformě vydavatelství Supraphon, nebo zakoupit fyzicky v obchodě CDmusic na Loretánském náměstí v Praze.

Karel Boleslav Jirák byl zajímavou a umělecky všestrannou osobností, výrazně spjatý s konzervatoří a s hudební vysíláním v Českém rozhlase, a to ještě v politicky vypjaté době (1930–1945). Navíc byl pak politicky diskriminovaný. K natočení CD dal podnět Český rozhlas? Jsou či budou k nahrávce nějaké doprovodné programy, které by právě přibližovaly jeho osobnost a dobu?
Další mimořádná osobnost české hudební scény a hudby. Dokonale je na tom vidět, jakou moc má veřejné mínění. Například já, od dětských let jsem doma narážel na partituru 1. smyčcového kvartetu K. B. Jiráka a říkal jsem si: „Co to je za jméno? To nikdy nechci hrát…” Když jsem kolegům z kvarteta sdělil, že by Jirák mohl být naším dalším projektem, podívali se na mě v lepším případě překvapeně. Proč? Minimálně proto, že to jméno nikdy neslyšeli. A to je až neuvěřitelné. Ano, jeho hudba na našem území byla zakázaná z nesmyslných politických důvodů. Měli jsme velké štěstí, že Český rozhlas se projektu ujal a mohli jsme všech jeho sedm kvartetů natočit. Dokonce byl i v loňském roce odvysílán třídílný pořad, který připravil Miroslav Pudlák. Ten skladatele Jiráka přibližoval v kontextech doby a k tomu byly použité naše nahrávky. Kdo by měl zájem, může si nahrávky poslechnout na webových stránkách Radiotéky.

Čemu se ještě věnujete individuálně? Mám na mysli, jak u vás vypadá v praxi takzvaná portfoliová kariéra v kombinaci s hraním v orchestru, s pedagogickou prací?
Sešli jsme se zrovna ve věku, kdy se nejlépe daří reprodukci. Je to jen pár týdnů, kdy nás doplnil i kolega violista, a tak se teď všichni věnujeme vlastním potomkům. Ale kromě toho samozřejmě docházíme i do našich zaměstnání, ať už je to pedagogická činnost na ZUŠ, případně konzervatoři, nebo různé filharmonie (v našem případě konkrétně Plzeňská filharmonie, Filharmonie Hradec Králové a Symfonický orchestr FOK). A navíc, vzhledem k výběru našeho kvartetního repertoáru, si velmi často musíme sami připravovat materiály k provozování, tedy digitalizovat rukopisy a vyrobit partituru a party. To mě konkrétně přivedlo na novou rovinu spolupráce s nakladatelstvím Českého rozhlasu, pro které jsem už několik titulů notograficky připravoval.

Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)
Sedláčkovo kvarteto (zdroj Michal Sedláček, foto Kristýna Sedláková)

Jak se vás dotkly poslední dva roky a jak to vypadá do budoucna? Uvažujete o nějakých nových formátech?
Zásadně. Zastavil se nám právě ten zaměstnanecký život, nebo tedy alespoň výrazně omezil. Byli jsme mnohem víc s rodinami a do toho měli více času cvičit. Měli jsme obrovské štěstí, že například projekt natáčení kvartetů K. B. Jiráka byl už rozjetý a díky covidu jsme mohli natáčet mnohem větší rychlostí. Zároveň jsme si uvědomili, že hudbu děláme především pro to společné sdílení s posluchačem. Propagovat prozatím málo známou hudbu na CD nebo jinak elektronicky je moc fajn, ale nejpodstatnější je ten okamžik koncertu, kdy v uzavřeném prostoru, v uzavřené společnosti probíhá společný okamžik. A dá se říci, že nás to ještě více utvrdilo v našem repertoárovém směřování. Je totiž rozdíl mezi posluchačem, který jde na koncert, aby slyšel to, co už zná a mezi tím, který tam jde, aby poznal něco nového. A ještě lépe, když na koncertě zazní premiéra žijícího skladatele, který je koncertu přítomný. Ta atmosféra je jiná, úžasná, hmatatelnější a pro mě osobně smysluplnější.V tomto ohledu bude koncert 10. května dosti mimořádný. V nádherném prostoru kostela sv. Šimona a Judy budeme premiérovat skladbu Petra Hory. Petr nás „nešetřil“ a pokud mohu něco malinko prozradit, tak rozhodně nebudeme pouze hrát na nástroje. Jeho kompozice hledá nové zvukové možnosti, a navíc téměř znemožňuje, aby při dalším provedení byla hrána stejně.

Děkujeme za rozhovor a zveme na uvedený koncert!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments