10 let v Ostravě, dalších 30 v Praze. Vzpomínka na sopranistku Miladu Musilovou

Listujeme-li dnes v programech našich operních divadel v poválečném období, jeví se nám jako zcela neuvěřitelné, kolik v nich působilo znamenitých sopranistek, jejichž doménou byla díla českých klasiků. Jednou z nich byla i dlouholetá členka Opery Národního divadla, jež v něm působila vice než čtvrt století, od roku 1948 až do poloviny sedmdesátých let. Letošního 24. ledna si připomínáme dvacáté výročí jejího úmrtí.

Milada Musilová se narodila 14. února 1912 v Blansku. Rodina se sice přestěhovala do Brna, ale ona své dětství a mládí prožila střídavě v Brně a v Blansku, kam pravidelně jezdila navštěvovat své prarodiče. Od dvanácti let hrála na piano a v Blansku také účinkovala v ochotnickém Sokolském divadle. V letech 1929–1935 studovala na brněnské konzervatoři zpěv u profesorky Fleischerové, později se rovněž školila v Praze u profesorky Pěničkové a profesora Rosnera. Už během studií účinkovala v opeře Zemského divadla v Brně v roli Papageny v Mozartově Kouzelné flétně.

V roce 1935 ji angažoval Jaroslav Vogel do operního souboru Národního divadla moravskoslezského, který pod jeho důsledným koncepčním vedením získával stále větší renomé. V první polovině třicátých let se sice divadlo muselo v důsledku krize potýkat s určitými problémy, dokonce mu hrozilo i uzavření, ale v roce 1935, když se Milada Musilová stala jeho členkou, se již situace zklidnila a Vogel, v mezích možností daných mu provozními podmínkami, mohl realizovat svůj náročný program. Jaroslav Vogel byl vysoce erudovaný hudebník a členy svého souboru pověřoval úkoly uvážlivě, aby byli dobře připraveni pro zdárný vývoj své kariéry. Vedle něho tehdy působil v divadle mladý ambiciózní dirigent Jiří Singer (1908–1980), žák Alexandra Zemlinského, který byl v roce 1939 nucen z rasových důvodů emigrovat. V Izraeli poté pod jménem George Singer zaujal významné pozice v hudebním životě, stal se dirigentem Palestinského orchestru (nynější Izraelská filharmonie), dirigoval řadu známých orchestrů a všude propagoval českou hudbu, zejména díla Antonína Dvořáka. Daniel Barenboim o něm řekl: Byl někdy nedisciplinovaný a prchlivý, ale byl to obdivuhodný muzikant.

Režisérem většiny inscenací až do svého odchodu do Íránu v roce 1939 byl zkušený Karel Kügler, jenž výborně uměl pracovat se sólisty. Začínající pěvkyně v Ostravě našla vynikající podmínky pro start své kariéry.

Její lehký, dobře znějící soprán, schopný koloraturních poloh, zvládnutá pěvecká technika, v níž se stále zdokonalovala, snaha o přirozený jevištní projev a vrozená pracovitost způsobily, že záhy byla pověřována významnými úkoly. Nejprve přejímala role ve starších inscenacích, jako byly Blaženka ve Smetanově Tajemství či Princezna Eudoxie v Halévyho Židovce, a pak už šly role jedna za druhou, k čemuž při tehdejším počtu deset i více premiér v sezoně byl dostatek příležitostí.

Již v Ostravě Milada Musilová prokázala, že česká opera je jí blízká. Vedle Blaženky v Tajemství si zazpívala a zahrála další smetanovské role. V Prodané nevěstě to byly postupně Esmeralda i Mařenka, která se později stala jednou z jejích profilových postav, v Hubičce Barče i Vendulka, v Daliborovi Jitka, ve Dvou vdovách Lidka.

Ve Dvořákově Rusalce byla První žínkou, v Jakobínu půvabnou Terinkou, v Králi a uhlířovi představitelkou role Lidušky a v opeře Šelma sedlák Bětušky. V Blodkově jednoaktovce V studni se představila v roli Lidunky, ve Foersterově Evě v roli Zuzky. V Kovařovicových Psohlavcích se v Ostravě setkala s postavou Lomikarovy manželky Kateřiny, později v Praze s rolí Kozinovy ženy Hančí a nakonec i s postavou Dorly, takže v tomto díle postupně ztvárnila všechny sopránové role.

Velký ctitel a znalec Janáčkovy tvorby Jaroslav Vogel si ji obsadil do titulní role v Příhodách lišky Bystroušky. Milada Musilová jej nezklamala a sklidila velký úspěch u kritiky i u diváků. V Kátě Kabanové ztělesnila roli Varvary, v Její pastorkyni postavu Karolky.

Napjatý provoz početně nepříliš silně vybaveného ostravského souboru si občas ovšem vyžádal účinkování mimo vlastní obor – takže například ve Vogelově inscenaci Borise Godunova byla Milada Musilová obsazena do role Fjodora, kterou obvykle zpívají mezzosopranistky, stejně jako v Bizetově Carmen, kde vystoupila v postavě Mercedes. Skvěle se však prosadila v sopránovém oboru v italských a francouzských operách včetně rolí koloraturních.

Ostravští milovníci opery měli možnost obdivovat její Lakmé v Delibesově opeře, Musettu z Pucciniho Bohémy a titulní roli v Madama Butterfly, Elvíru v Rossiniho Italce v Alžíru a Rosinu v Lazebníkovi sevillském, Gildu ve Verdiho Rigolettovi, Oskara v Maškarním plesu a titulní hrdinku v Traviatě, Lejlu v Bizetově Lovcích perel, Zerlinu v Auberově Fra Diavolovi či Neddu v Komediantech. Z dalších rolí si připomeňme Zerlinu v Mozartově Donu Giovannim a Blondu v Únosu ze serailu, Marcelinu ve Fideliovi, Aničku v Čarostřelci anebo Margianu ve zřídka uváděné opeře Petra Cornelia Lazebník bagdádský.

Jaroslav Vogel soustavně prosazoval na repertoár současná díla. Z těch původních to byly například Dorotka v tehdy velmi populárním Švandovi dudákovi Jaromíra Weimbergera, Madelon v Malířském nápadu Otakara Zicha a Tonička ve Vomáčkově Vodníkovi. V dílech zahraničních autorů se s ní mohli diváci setkat na jevišti například v postavách Markétky v opeře německého autora Hermanna Reuthera Doktor Johannes Faust, Agáty v Plameni Ottorina Respighiho a Lucetty v komické opeře Čtyři hrubiáni, kterou italsko-německý skladatel Ermanno Wolf-Ferrari vytvořil na základě komedie Carla Goldoniho.