Milan Paľa: Brittenův koncert patří mezi ikony houslové literatury 20. století

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Krásná krajina, velmi dobře připravené turné, možnost poznat kvalitní umělce, vynikající skladatele… Přivezl jsem si i krásný houslový koncert od Alejandra Padilly, který mi byl věnován a který se chystám natočit. Překvapilo mě, jak tam lidé prahnou po nové hudbě. Když zjistili, jaké skladby mám v repertoáru, chtěli po mně právě to, co ještě neslyšeli. Jestli má někdo předsudky, že země jako Mexiko jsou po hudební stránce nevyspělé, tak já se přesvědčil o naprostém opaku.

Reklama

Můžeš to rozvést? V Mexiku jsi hrál s orchestrem, vystoupil jsi na sólových recitálech, vedl jsi kurzy, měl jsi tedy možnost poznat tamější hudební zázemí důkladněji.

Například na mistrovských kurzech v Monterrey jsem byl překvapen velmi vysokou úrovní, setkal jsem se s velmi dobře připravenými studenty. Co mě překvapilo, byla přítomnost pedagogů na kurzech, kteří zpravidla doprovázeli své žáky. Během kurzů jsme zůstávali v učebně a vzájemně jsme diskutovali o možnostech uchopení jednotlivých skladeb. Právě při těchto rozhovorech jsem si uvědomil jejich hluboké znalosti v oblasti evropské klasické hudby, ty byly opravdu velké. Je nutné zmínit, že studenti v Monterrey mají i vynikající zázemí, škola, jejímž ředitelem je zmíněný Alejandro Padilla, je úžasná. Co se týká orchestru, se kterým jsem hrál, ten má mezinárodní obsazení, ale je to vynikající těleso, nikterak nahodile poskládané.

To, co jsem v Mexiku zažil, byla asi špička ledovce místního dění, která mi ukázala silný vztah Mexičanů k hudbě. Svědčí o tom i návštěvnost, nestává se často, aby na recitál přišla více než tisícovka posluchačů. Velmi mě překvapil i způsob, jakým přijímali současnou hudbu, takové přijetí u nás často nezažívám. Vnímal jsem to jako vyspělost, člověk se zde jednoduše nemusí bát hrát. Musím ocenit i přípravu jejich public relations, vše bylo prvotřídní, byli na mě také velmi dobře připraveni. Musel jsem poskytovat stále nějaké rozhovory, novináři a posluchači o mně věděli naprosto všechno, dost možná víc než na Slovensku…

Uvedl jsi tam i slovenskou hudbu, se kterou se většina tamního publika setkala nejspíš poprvé. Jak ji posluchači přijali?

To mě překvapilo rozhodně nejvíce. Slovenskou hudbu přijali famózním způsobem, zvláště pozitivně reagovali na skladby od Jevgenije Iršaje a Mariána Lejavy. Nejen přijetí, ale i pochopení bylo znatelné z neuvěřitelného potlesku. Stejným způsobem přijali i hudbu mexickou. Ze slovenské tvorby jsem se snažil vybrat díla autorů různých generací tak, aby každý ze skladatelů houslovou tvorbu a umění ve svých kompozicích ztvárnil jinak. Ovšem původní program, který byl poslechově přístupnější, jsem po prvních zkušenostech s publikem na dalších recitálech měnil, neboť jsem cítil, že se nemusím obávat přednést posluchačsky náročnější skladby.

Milan Paľa (zdroj Filharmonie Brno / foto © Julian Veverica)

Jsi pověstný nahráváním, v podstatě vydáváš jedno CD za druhým. Můžeš prozradit, co momentálně chystáš a co můžeme v nejbližší době očekávat?

Pokračuji v sérii houslových sonát, které natáčím s Ladislavem Fanzowitzem (už jsme vydali Griega, Brahmse, Beethovena), v dohledné době vydáme sonáty Bartóka a Šostakoviče. Nahrané mám také kompletní Bachovy Sonáty a partity, které brzy vyjdou. Za zásadní věc roku považuji natočení čtyř koncertů pro můj pětistrunný nástroj milanolo a smyčcový orchestr, ještě před nahráváním ta díla provedeme s orchestrem Opera Diversa pod vedením Mariána Lejavy 20. února v sále Konventu Milosrdných bratří v Brně. Dále chystám orchestrální CD se třemi novými soudobými koncerty. Plánů je spousta…

Před několika lety jsi realizoval velký projekt s nahrávkami soudobé slovenské tvorby pro sólové housle, obsaženými na deseti CD. Chystáš něco podobně ambiciózního i do budoucna?

Ano, rád bych podobný projekt realizoval v Brně, jelikož toto město, kde žiji už patnáct let, považuji za svůj domov. Mým cílem je vytvořit komplet skladeb pro sólové housle a violu od moravských skladatelů. Momentálně sbírám díla pro sólové housle a violu od skladatelů, kteří žili a působili na Moravě. Rád bych na tuto problematiku upozornil. Vnímám, jak jsou tato díla upozaděna, v mnohých případech téměř zapomenuta. Chtěl bych, aby se mladé generace těmto dílům více věnovaly a oživily je. V tomto kompletu budou figurovat i slovenští skladatelé, kteří v Brně studovali. Jsou to úžasná díla, z nichž o některých ani nevím, jestli je vůbec někdo hrál. Je to vše v procesu přípravy, ale doufám, že letos v létě začnu s intenzivním nahráváním.

Jako bys šel ve všem, co děláš, proti proudu. Vydáváš CD, což dnes stojí na okraji širšího zájmu. Navíc nahráváš převážně hudbu, která jakoby „nikoho nezajímá“, je těžko dohledatelná a její sběr se mnohdy rovná detektivní činnosti… Otázka zní: stojí to za tu námahu? Samozřejmě se ptám provokativně, sám jsem přesvědčený o tom, že to smysl má…

Pravda, dohledat některé materiály je opravdu náročné. To když třeba skladatelé nejsou již naživu a je těžké se spojit s jejich rodinami nebo zjistit, jak je to s jejich pozůstalostmi. Někdy jsem z toho byl až zoufalý, když už jsem nevěděl, kam zavolat, za kým zajít… Jednou jsem byl dokonce vybídnut, abych napsal krátkou povídku o tom, jak jsem nahrával slovenskou hudbu. Docházelo ke kuriózním situacím, to když si například pan Burlas nemohl vzpomenout, jestli napsal dvě, nebo tři kadence, pak se mi jedna dostala do rukou až v den nahrávání, takže jsem se ji učil ve vlaku… Z těchto zkušeností se chci tentokrát poučit, chci nejprve posbírat veškerý materiál, a teprve potom začít nahrávat. Některé skladby se nacházejí ve starém domě, v zaprášeném rohu a čekají na objevení. Vlastně žijí vlastním životem a čekají, jestli budou znovuobjeveny. Rád bych tyto skladby zase oživil, pozvedl jejich autory. Některé noty jsem objevil i náhodou v antikvariátu – třeba Sonátu Gustava Křivinky, kterou jsem si někdy před patnácti lety koupil za tři koruny! Pak třeba rukopisy Osvalda Chlubny, které jsou dostupné pouze v archivu na Janáčkově akademii múzických umění. Jsou to jedinečné skladby, u kterých si opravdu myslím, že od doby, co se do archivu dostaly, jsem je měl v ruce pouze já…

Rozhodně v tom chci pokračovat, dokud na to mám energii a baví mě to. A i když vydávání CD může někdo považovat za zastaralé, já věřím, že se to jednoho dne vrátí. Věřím, že to ocení nadcházející generace. Samozřejmě, je možné, že ta CD zapadnou prachem, tak jako ty noty. Ale za pokus to stojí.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na