Mime, Siegfried a ti druzí

  1. 1
  2. 2

Shrnuto a podtrženo: nového Siegfrieda z Metropolitní rozhodně nelze označit za promarněnou příležitost, a to ani z pohledu návštěvníka kina, především kvůli výtečným pěveckým výkonům. Po již realizovaných třech dílech tohoto Ringu je už ale na místě i otázka, zda Lepageho nastudování bude stejně úspěšnou nečekaně dlouho zářící stálicí repertoáru Met, jako to předchozí Schenkovo.

Richard Wagner.
Siegfried
Dirigent: Fabio Luisi
Režie: Robert Lepage
Scéna: Carl Fillion
Kostýmy: François St-Aubin
Světla: Etienne Boucher
Video: Pedro Pires
The metropolitan Opera Orchestra
Hornové sólo: Erik Ralske
(ve spolupráci se souborem Ex Machina)
Premiéra 27.října 2011 The Metropolitan Opera New York
Met – Live in HD 5.11.2011

Siegfried – Jay Hunter Morris
Brünnhilde – Deborah Voigt
Wanderer – Bryn Terfel
Erda – Patricia Bardon
Mime – Gerhard Siegel
Alberich – Eric Owens
Fafner – Hans-Peter König
Forest Bird – Mojca Erdmann

www.metopera.org


  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (13) “Mime, Siegfried a ti druzí

  1. Plno nebylo ani v Hradci. Kinodiváka Wagner jen stěží zajímá. Kdyby tak zpívala Garanča nebo Netrebko v Lazebníku nebo v Carmen, to by těch pár stovek vytáhlo z pěněženky daleko víc lidí. Ale Siegfried? To těžko :-) Jejich škoda. Protože přišli o skvěle zazpívaného Siegfrieda i Mimeho a taky o možnost potkat se podle mne s nejlepším dílem tetralogie, kterou v našich divadlech jen tak neuvidí :-)

  2. V kině jsem zaslechla od řady lidí věty svědčící o neznalosti zcela základních informací o celé tetralogii i o samotném Wagnerovi. Je to smutné, kam až se v kulturním povědomí propadáme. Asi není daleko doba, kdy politici operní divadla u nás zavřou a do kina se bude chodit jen na Traviaty s Netrebko.

  3. Pro Dana a paní Anonymní – příspěvek č. 8 – proč se do nás návštěvníků kinopřenosů takhle navážíte? My nejsme žádná banda nedovzdělanců, kterou lákají jenom laciné efekty – to bychom se asi na operu do toho kina neobtěžovali a neplatili za to nemalé vstupné. Wagnerovy opery jsou přeci jenom dost náročné, už jenom kvůli svému značnému rozsahu, a každý milovník opery musí si k ním najít cestu. Většinou asi každý začne s tradičním italským repertoárem, který je přístupnější. Sama jsem s kamarádkou díky přenosům z Met viděla prozatím první tři díly Prstenu poprvé, a jsme obě nadšeny a okouzleny a těšíme se na ten závěrečný a zajímáme se o další Wagnerova díla, něco už jsme sehnaly na DVD a našly si nějakou literaturu. A mimochodem, Dane, mě nedostanete ani tak na Netrebko nebo Garanču jako spíš na Plácida Dominga. Pro toho mám přímo horoucí vášeň od mých 17 let, kdy jsem jej viděla a slyšela poprvé …

  4. I v Plzni byly ve srovnání s např. Donem Giovannim prořídlé řady, ale netýká se to jen Wagnera – zatímco na italské opery nebo Mozarta se letos "jede" na 2 sály, Siegfried ale i např. Kouzelný ostrov a tuším i Rodelinda nenaplní ani jeden sál. Myslím, že je to i částečně tím, že se tyto opery v diavdlech málo inscenují a tak zatímco alespoň v Plzni je prakticky každý rok na repertoáru některá z italských oper (Verdi, Puccini, …), tak za 15 let, co chodím pravdidelněji do divadla, byl Wagner jen jednou a to byla dost brzy derniera (dle mě celkem zdařilá iscenace Bludného Holanďana). U řady lidí může také Wagner budit i strach svou délkou, ale že je to úchvatná hudba už neví, protože neměli šanci ho slyšet v divadle ani v TV a CD si třeba nekoupí.
    Jinak mě se Siegfried moc líbil, úplně mě vtáhl a ani jsem nevěděla jak a byl konec. Nejlepší scéna pro mě bylo kování meče a vůbec celé první dějství mě oslovilo nejvíc. Těšila jsem se i na třetí s probuzením Brünhildy, ale Voigt mě trochu zklamala – zpěv si netroufám hodnotit, ale i herecky. Vedle nasazení Morrise byla tak trochu "chcíplá"

Napsat komentář