Minulost a budoucnost „Dvořákova domu“ v Žitné ulici

  1. 1
  2. 2

Dům s adresou „Žitná 564, Praha 2“ byl donedávna jedním z nejzanedbanějších objektů v centru metropole, jehož zchátralý vzhled ve srovnání s řadou úpravných uličních fasád sousedních domů doslova bil do očí a v médiích se o něm hovořilo jako o ostudě pražské památkové rezervace. Nezasvěcené kolemjdoucí by jistě nenapadlo, že právě v tomto domě po dobu více než čtvrtstoletí žila a také zemřela světově nejproslulejší osobnost české kultury, hudební skladatel, dirigent a pedagog Antonín Dvořák. Této skutečnosti nasvědčovala jedině jeho omšelá busta, která ovšem – umístěná na úrovni prvního patra nad průčelním balkónem zarostlým plevelnou vegetací – nebyla příliš vidět a nájemníci na ní navíc sušili prádlo. Co si asi o úrovni naší současné kultury mysleli četní zahraniční turisté, když se vyzbrojeni průvodci vydali prohlédnout si někdejší skladatelovo bydliště? V poslední době se naštěstí situace začala výrazně obracet k lepšímu a zdá se, že v budoucnu by mohl celý objekt znovu ožít. Než se zaměříme na současnost a budoucnost „Dvořákova domu“, jak bývá obvykle nazýván, shrňme si nejdříve stručně jeho historii s ohledem nejen na jeho nejvýznamnějšího nájemníka, ale i na řadu dalších osobností české i světové kultury, které jsou s domem spojeny.Antonín Dvořák s manželkou Annou se do domu v Žitné ulici, zvaného „U Pešinských“ nebo také „U bílého lva“, přistěhovali na podzim 1877 ze svého předchozího bydliště v nedaleké ulici Na Rybníčku. Zdá se, že rozhodujícím kritériem pro výběr adresy byla skutečnost, že nikdo z nájemníků nevlastnil klavír (aby měl Dvořák klid pro práci zajištěnu i do budoucnosti, měl prý dohodu s majitelem domu, že do žádného bytu, který sousedil přímo s Dvořákovým, nepřijme nájemníka s klavírem). Změna adresy vnesla do života manželů ještě jeden, podstatnější zlom: postupně se jim zde narodilo šest dětí, které se všechny dožily dospělosti (na rozdíl od prvních tří dětí narozených Na Rybníčku, které zemřely v útlém věku). Dům v Žitné byl relativně nedávno před Dvořákovým příchodem (a dále i během skladatelova pobytu) zásadně přebudován – původní obytný objekt se zahradou byl přestavěn na moderní nájemní dům s tehdy oblíbenou historizující fasádou. Celá stavba získala velkorysé proporce: na průčelní trakt, viditelný z ulice, navazují v zadní části objektu další tři křídla se dvěma dvory. V jednom z těchto zadních traktů se také nacházel první byt Dvořákových na této adrese. Rodina se v rámci domu totiž postupně třikrát přestěhovala, pokaždé do většího a reprezentativnějšího bytu, tak jak to vyžadoval rozrůstající se počet jejích členů a jak to dovolovaly skladatelovy zvyšující se příjmy. Přesné umístění jednotlivých bytů a časové ukotvení jednotlivých „přesunů“ Dvořákovy rodiny v rámci domu nebylo donedávna známo. Na základě dosud nepublikovaného průzkumu předního dvořákovského badatele Dr. Davida Beveridge (z nějž tento článek mj. čerpá) lze nyní s poměrnou přesností tyto údaje stanovit. V prvních třech bytech přebývali Dvořákovi relativně krátce, v souhrnu asi 6 let. V posledním, čtvrtém bytě žil Dvořák s rodinou posledních asi 20 let svého života a také v něm roku 1904 zemřel. Tento byt se nacházel ve druhém patře průčelního traktu, při pohledu z ulice zcela vpravo.Antonín Dvořák vytvořil v Žitné podstatnou část svého skladatelského odkazu včetně některých symfonických, operních a vokálně-instrumentálních děl, která jsou považována nejen za vrcholy autorovy tvorby, ale která patří k nejvýznamnějším výtvorům světové hudby vůbec. Některá z nich zde vznikla cele, některá zčásti. Jedná se řádově o desítky kompozic různých žánrů a různého rozsahu, z nichž mezi nejvýznamnější lze zařadit symfonie č. 6, 7 a 8, symfonické básně na náměty z Erbenovy Kytice, klavírní i orchestrální verzi první řady Slovanských tanců, Requiem, oratorium Svatá Ludmila, klavírní trio Dumky a posledních pět oper: Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida. Skladatel měl na komponování vyhrazenu samostatnou pracovnu s klavírem značky Bösendorfer, který se dnes nachází v expozici Muzea Antonína Dvořáka v Praze, stejně jako další části vybavení pracovny, zejména psací stůl, u kterého Dvořák komponoval. Dochovala se také fotografie této pracovny, pořízená v závěru Dvořákova života (pravděpodobně roku 1901), která je jediným známým obrazovým dokumentem bytu. Další dvě dochované fotografie pořízené za skladatelova života v domě v Žitné zachycují Antonína Dvořáka a Josefa Suka na pavlači domu, respektive skladatelovu dceru Aloisii tamtéž. Také poslední dvě Dvořákovy fotografie, pořízené už po jeho smrti, byly pořízeny v Žitné – zachycují skladatele v rakvi.Historicko-kulturní význam budovy nespočívá jen v dlouhodobém pobytu Antonína Dvořáka, do jejích dějin se zapsala i dlouhá řada dalších osobností, které skladatele navštěvovaly. Mezi nejvýznamnější patří Dvořákovi „kolegové“: Johannes Brahms, Leoš Janáček, Edvard Grieg a Petr Iljič Čajkovskij, v jehož případě máme k dispozici i krátký deníkový záznam, týkající se jeho návštěvy v únoru 1888: „Oběd u Dvořáka. Jeho žena je prostá, sympatická žena a výborná hospodyně.“ Leoš Janáček v bytě Dvořákových dokonce krátce bydlel, a to v létě 1883, když Dvořákovi trávili prázdniny na Vysoké a byt mu poskytli k dočasnému užívání. Jsou doloženy také návštěvy dalších dvou významných osobností tehdejšího hudebního života, předního vídeňského hudebního estetika a kritika Eduarda Hanslicka a berlínského hudebního vydavatele Fritze Simrocka, jehož nakladatelství tehdy patřilo k nejvýznamnějším v Evropě a publikovalo převážnou část Dvořákova díla. Hlavně v osmdesátých letech Dvořákův byt často navštěvovala jedna z nejvzdělanějších žen tehdejší Prahy, libretistka Marie Červinková-Riegrová, která pro skladatele vytvořila libreta k jeho operám Dimitrij a Jakobín. Dvořákův byt prokazatelně navštívil také další literát, básník Julis Zeyer. Od devadesátých let se u Dvořáka často objevovali jeho studenti z konzervatoře, pozdější významní hudební skladatelé Vítězslav Novák a Josef Suk, a také budoucí světový houslista Jan Kubelík. V domě se narodil a dlouhodobě bydlel akademický sochař Josef Mařatka (který později vytvořil Dvořákovu bustu pro foyer Národního divadla) a dům obýval také malíř Jaroslav Věšín. V lednu 1901 docházel do Dvořákova bytu opakovaně malíř Max Švabinský, který zde vytvořil slavný Dvořákův portrét (jednalo se o objednávku architekta Josefa Hlávky jako dar pro svoji choť Zdenku).

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář