Miroslav Hradil: Jsem vděčný za role tatínků

  1. 1
  2. 2

Nepochybně je to mnohem složitější…
Určitě. Příprava takového představení vyžaduje mnohem náročnější přípravu a plánování včetně potřeby společných zkoušek. Proto v tomto roce sáhneme opět po formátu předchozím, abychom se mírně nadechli i vydechli a pokusili se na rok 2021 připravit opět celé představení.

Každý formát má svá pozitiva – poslední představení před uzavřením Komorního divadla bylo právě vystoupení Baletní školy. Propojili jste jednotlivé výstupy v nesmírně působivé vystoupení. Zapomenout se na něj nedá. Ale vraťme se ještě k vašim celovečerním – s jakým předstihem je připravujete?
S přípravami začínáme již během letních prázdnin. V případě celého představení je totiž nutné naplánovat a rozdělit, které party či části budou tančit jednotlivé ročníky, případně upravit libreto tak, aby každý z ročníků dostal adekvátní prostor. Dále je potřeba připravit hudbu, kterou dostanou lektoři spolu s režijními pokyny a záměry, aby mohli v průběhu školního roku s dětmi pracovat na své části představení. Potom nastává chvíle pro hledání a obsazování rolí hlavních i vedlejších. Jakmile si vybereme, začíná postupná příprava sólových výstupů, které však musíme s žáky nazkoušet pokud možno ve volných chvílích mimo výuku, tak abychom neubírali čas v baletních lekcích. Přibližně od dubna začínáme se společnými zkouškami o víkendech, což je nesmírně vzrušující a zároveň stresující část. Dochází ke spojování částí připravených lektory během výuky se sólovými výstupy a dodělávkami hromadných částí. Je to takové puzzle, u něhož si nejste jisti, jestli všechny dílky do sebe zapadnou. Zatím se to dvakrát povedlo bez větších potíží, za což patří lektorům velký obdiv.

Miroslav Hradil v baletu Oliver Twist, DJKT 2017 (foto Martina Root)

Během své kariéry jste ztvárnil nespočet rolí klasické tanečního repertoáru, ale i rolí výrazových. Na které rád vzpomínáte? Sněhurka je inscenace pro děti a během své kariéry jste účinkoval v dětských i rodinných inscenacích (naposledy v Oliveru Twistovi), jaké je podle vás dětské publikum?
Ztvárněných rolí bylo během kariéry samozřejmě mnoho – chtěl bych to někdy spočítat, ale zatím nebyl čas. Vždycky máte některé role raději než jiné, ale takhle s odstupem času mám pocit, že jsem měl rád všechny a s chutí tančil každou z nich. Protože co si budeme nalhávat – i skoro tři roky po ukončení taneční kariéry mi jeviště a ta možnost převtělit se do jiné postavy vlastně chybí. Neváhal bych zopakovat si kteroukoliv z nich, ale samozřejmě to už fyzicky není možné. Tím se opět dostávám ke Sněhurce a choreografce Aleně Peškové – jsem jí opravdu vděčný za ty role tatínků :-)!

A děti v hledišti – to je to nejlepší a zároveň nejnáročnější publikum. Děti jsou opravdové, přirozené a velmi vnímavé. Současně nejsou zatížené pravidly a zažitými představami, díky čemuž mohou být velmi otevřené a přístupné. Zároveň je obtížné udržet jejich pozornost. A právě vzhledem k jejich vnímavosti je nutné vyvarovat se v režii nelogických situací. Z pohledu interpretačního je to podobné. Podle mého názoru by se ideální přístup k dětskému publiku dal shrnout do tří bodů: opravdovost, poctivost a uvěřitelnost. To by samozřejmě mělo platit obecně – nejen v případě dětského diváka.

Oliveru Twistovi choreografa a vašeho kolegy v souboru Richarda Ševčíka jste se na jevišti sešli celá rodina – vy jste tančil pana Brownlowa, vaše manželka paní Maylieovou, váš syn Benjamin tančil titulní roli. Pokud vím, od té doby se vám to už nepodařilo. Věnuje se syn stále tanci? A co jeho dva bratři? Půjde některý z nich ve šlépějích svých rodičů?
Protože v Oliveru Twistovi účinkoval i náš nejstarší syn, opravdu se občas na jevišti setkala takřka celá naše rodina. K dokonalosti chybělo účinkování prostředního syna Adam, ale bylo to velmi příjemné „rodinné“ setkávání. A máte pravdu, od té doby už se to nepodařilo a zřejmě už nepodaří ani v budoucnu. Všichni tři synové svoji taneční a divadelní „kariéru“ ukončili a věnují se především sportu. Nejmladší Benjamín se kromě sportu věnuje umění alespoň částečně – hraje na bubny.

Není to škoda, že v tanci nepokračují?
Spíše ne. Škoda by byla, pokud by byli nuceni věnovat se tanci jen pro to, že to chtějí rodiče. A upřímně ani v jednom ze synů jsme neobjevili výrazné baletní předpoklady, takže svět určitě o nového Baryšnikova tímto rozhodnutím nepřijde.

Se svojí manželkou jste se setkávali na jevišti během své sólové kariéry a nyní se stejně setkáváte i při přípravě nových inscenací. U Sněhurky vy jako asistent režie, ona jako asistent choreografa. Jak funguje vaše spolupráce? Je pro vás výhoda, že jste manželé?
Já si myslím, že spolupráce funguje takřka bezchybně, harmonicky a možná by se dalo říct téměř idylicky. Stejně jako naše již dvacetileté manželství. Aniž bych chtěl být příliš sentimentální, musím říct, že naše manželství je jednoznačně výhoda, a to v každém ohledu. Minimálně pro mě. Čím déle jsme spolu, tím více si to uvědomuji.

Miroslav Hradil na fotografii s rodinou v roce 2016 (foto Martina Root)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat