Mladí finalisté Concertina Praga se v sobotu ukázali jako zcela profesionální hudebníci
Máme za sebou 55. ročník soutěže Concertino Praga, jejíž nástrojová kritéria i rozdělení kategorií se v průběhu let měnila, hlavní účel však zůstává stejný: podpora mladých talentovaných umělců. (Věkový limit v sólové kategorii byl letos nastaven na 17, resp. 18 let, v komorní hře musel být průměrný věk maximálně 20 let.) Těch se do letošního ročníku (spolu s komorní kategorií) přihlásilo 86, ale do třetího, finálového, kola se probojovali pouze čtyři. Ti se v sobotu 18. září 2021 představili se čtyřmi velice náročnými nástrojovými koncerty, ve kterých je doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Vahana Mardirossiana.
Vzhledem k nástrojovému rozptylu soutěžících se svým hudebním zaměřením lišila i porota, která sestávala z houslistky Christine Andersen, dirigenta Jakuba Hrůši, houslisty Václava Hudečka, klavíristy Ivo Kahánka, klavíristky Ewy Kupiec, klavíristy Milana Langera, klarinetisty Andrew Marrinera, trumpetisty Sergeie Nakariakova, hobojisty Alexeie Ogrintochouka a houslisty Dmitryho Sitkovetského. Nabízí se otázka, jakým způsobem probíhá při tak širokém odbornostním okruhu hodnotící proces; škoda, že není možné nahlédnout do jeho kritérií, možná bychom pak lépe pochopili výsledky soutěže.
Velkou klavírní trojici – letošní úroda klavíristů byla vskutku požehnaná – otevřela Ildikó Rozsonits z Maďarska, laureátka mnoha mezinárodních klavírních soutěží, která představila Klavírní koncert č. 1 g moll, op. 25 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. I ve svém nízkém věku (15 let) se může pyšnit velice vyspělou technikou, inteligentní hrou a úhozem, který v nižších dynamikách získává krásně sametového zabarvení. Její výrazně muzikální výkon ještě podtrhlo velice sympatické napojení na orchestr a tvoření hudby nikoli sama pro sebe, ale spolu s ním. Třetí místo si vysvětluji hlavně jako důsledek nedostatku razance a technické spolehlivosti ve vyšší dynamice (což je logické vzhledem k věku a tělesné konstituci).
Jako druhý se na pódiu objevil Ryan Martin Bradshaw (Slovensko), a to se slavným Čajkovského Klavírním koncertem č. 1 b moll, op. 23. Výběrem skladby i hráčským zaměřením se tak stal vcelku protikladem Ildikó Rozsonits: o co byla ona jemnější, o to byl on razantnější; o co její hra působila introvertněji a se zaměřením na společnou tvorbu díla s orchestrem, o to se on jevil extrovertněji, exponovaněji a virtuózněji. Z mého pohledu by i tomuto hřmotnému kusu slušela menší hrubost a kultivovanější forte, ale jinak je Bradshawova technická zdatnost a schopnost zvládnout takovou „těžkou kládu“ neoddiskutovatelná.
S myšlenkou, kam se takto již zcela profesionální hudebníci ještě mohou posouvat dál, jsme dospěli až k přestávce, po které už následovalo nástrojové osvěžení večera v podobě houslisty Marka Anthonyho Lewina. Když jsme uslyšeli jeho nádherný tón, pokročilou techniku a pocítili hráčskou jistotu, pochopili jsme, proč je už v tak útlém věku zvaným sólistou a žádaným spoluhráčem. Přestože na pódiu působil naprosto samozřejmě, ne všechna technicky náročná místa mu zcela vyšla, čemuž přisuzuji jeho poslední příčku v hodnocení poroty.
Celý večer uzavřel Jan Schulmeister s Klavírním koncertem č. 1 Des dur, op. 10 Sergeje Prokofjeva. Sledovat jeho počínání na pódiu bylo velice sympatické: nejen, že se jednalo o velice vyspělý výkon, který zahrnoval nepřetržitou komunikaci s dirigentem i orchestrem, ale navíc z něho samého sršela obrovská radost. Měla jsem z něj zkrátka pocit, že si hru – i přes velké soustředění – opravdu užívá (určitá výhoda mladých hudebníků oproti těm „protřelým“ je ta, že si zatím ještě velmi váží každé příležitosti vystoupit s velkým orchestrem). I u něj je třeba ocenit technickou zdatnost (a to napříč dynamickou škálou), hlavně schopnost použití adekvátní úhozové intenzity na různých místech. Přestože před porotou Jan Schulmeister na první místo nedosáhl, získal si alespoň diváky, kteří ho odměnili cenou publika (hlasování proběhlo s použitím hlasovacích lístků, které dostal každý posluchač u východu ze soutěžního sálu, tedy Dvořákovy síně pražského Rudolfina).
Na laureáty obou kategorií čekají v příštích dnech koncerty Jihočeského festivalu Concertino Praga v Českém Krumlově (20. září), Třeboni (21. září), Bechyni (22. září) a Jindřichově Hradci (23. a 24. září), kde se představí se svým sólovým, respektive komorním, repertoárem. Už teď však jasné, že o těchto mladých interpretech neslyšíme naposledy.
