Mladí tanečníci Národního divadla soutěžili v Istanbulu

Začátkem července se čtyři tanečníci Národního divadla v Praze účastnili prestižní taneční soutěže Second Istanbul International Ballet Competition. Odvážnými členy souboru byli Edita Raušerová s Karlem Audym a Radka Příhodová s Adamem Zvonařem. Všichni se úspěšně probojovali až do semifinále. Soutěž se konala 5. – 10. července 2010, předsedou poroty byl světoznámý choreograf Yury Grigorovich, také v ní zasedli pedagožka a bývalá tanečnice Pařížské národní opery Fabienne Cerutti, světová baletní hvězda Irek Mukhammedov, ředitel souboru Ballet Argentino Julio Bocca, bývalá česká primabalerína Jana Kůrová a další.

Pro naše tanečníky začala soutěž už v dubnu, kdy museli natočit a poslat DVD, které bylo formou prvního kola. Disk musel obsahovat jak cviky u tyče, tak na volnosti, jako například fermé, nebo jeté, každý si vybral to, v čem si myslí, že vyniká a je dobrý. Dále bylo součástí nahrávky jedno klasické pas de deux, které si soutěžící vybrali z předepsaného seznamu obsahujícího například balet Spící krasavice, Raymonda, Coppelia nebo Giselle. Adam s Radkou si vybrali černé pas de deux z Labutího jezera a Edita s Karlem adagio a codu z Korzára. „Líbilo se nám, že první kolo je formou nahrávky na DVD, že jsme nemuseli do Istanbulu zbytečně jezdit. Zajímavé bylo, že do přihlášky nechtěla porota uvést životopis, v jakém tančíme divadle, jaký tam máme post, ani jaké jsme získali ocenění nebo na jakých stážích jsme byli. Chtěli vědět jen jméno, věk a národnost,“ vypráví Adam. Karel pokračuje: „Problém ale nastal s odesláním DVD, které mělo být v Istanbulu do 25. dubna, ale kvůli sopečnému prachu byla v té době zastavena letecká doprava nad Evropou, naštěstí organizátoři soutěže termín posunuli a disk dorazil v termínu.“

Adam Zvonař a Radka Příhodová (Suit en Blanc)

Ke konci května se na zájezdu v Číně tanečníci dozvěděli o postupu do semifinále. Z úspěchu měli velkou radost, ale zároveň věděli, že musí začít intenzivně trénovat, aby vše stihli nastudovat. Každý pár si měl připravit celkem čtyři kusy, dvě klasické pas de deux a dvě moderní choreografie. Naši soutěžící zkoušeli jak sami, tak pod vedením pedagogů. „Nejdříve nás trénoval Saša Katsapov, první sólista baletu Národního divadla. Byl to jeho nápad, abychom soutěžili,“ popisuje Adam, „Pak si nás vzala do parády primabalerína Nikola Márová, která nám pomáhala s pas de deux z Labutího jezera a Šípkové Růženky, které jsme si chystali na finále. Baletní mistryně Míša Černá s námi zkoušela zase Satanellu z baletu Karneval v Benátkách, kterou přesně znala z dřívější stáže v Rusku. Moderní část s námi dělala dvorní choreografka Zuzana Šimáková, která postavila dvě choreografie I´m waiting a Get already.“ Karel dodává: „Pro nás vytvořila novou choreografii Hanka Turečková, která se jmenuje 3´is enough to Kill U! Bylo dobré, že jsme s ní už vystupovali na Mezinárodní baletní soutěži v Brně. Druhou contemporary variaci jsme měli od Tomáše Rychetského – Bezpředmětnou křehkost bytí. Klasické pas de deux z Diany a Acteona a z Dona Quijota jsme zkoušeli s Bárou Kohoutkovou, Alexejem Afanassievem a Jirkou Kodymem. I když jsme se připravovali v každé volné chvilce, bylo to náročné, protože do toho vstupovala představení a zájezd do Číny, takže jsme neměli tolik času, jak jsme si představovali.“

Měsíc zkoušení utekl jako voda a soutěž byla za dveřmi. 5. července tanečníci odletěli do Istanbulu, největším zážitkem byla cesta pro Radku, která letěla poprvé: „Trošku jsem se bála a bylo mi špatně, ale jinak to bylo bez problémů. Na letišti v Istanbulu jsme se potkali s porotcem a legendárním tanečníkem Vladimírem Malakovem. Pak jsme odjeli do města a první, co jsme viděli, byly billboardy, které informovaly o taneční soutěži. Bezpochyby to byla velká akce, když byla takhle prezentována veřejnosti.“