Mozartovy narozeniny: A co to příště víc rozjet, pánové?

Koncert, pořádaný pražským Národním divadlem, je jednou z mála příležitostí Orchestru Národního divadla vystoupit z anonymity orchestřiště vzhůru na pódium a zahrát si jiný, orchestrální repertoár. Tentokrát si orchestr pozval k hostování mladou sedmnáctiletou americkou houslistku Isabellu D’Éloize Perron, která stejně jako mladý Mozart vedle houslí ovládá rovněž piano. Předvedla ovšem jen jednu stránku svého umění – sólový part v Houslovém koncertu č. 5 A dur. Koncertu se přezdívá Turecký díky stylové blízkosti velkého závěrečného Ronda ke slavnějšímu Rondu alla turca z Klavírní sonáty č. 11 A dur.

O provedení Isabelly Perron se dá říct, že bylo korektní, technicky zvládnuté a rozhodně ne bez nadějí do budoucna, zatím však jejímu projevu chybí silnější názor, zápal a trochu víc srdce. Jako by charakter večera ovlivnil přísný portrét Leopolda Mozarta z jeho houslové školy; dobová rytina bledě svítila nad hlavami hudebníků a to, co se linulo z pódia, působilo také tak nějak kantorsky, nevzrušivě a bez jiskry. Do velké míry se na tom podepsalo vedení dirigenta a klarinetisty Pierra Pichlera, který s ubíjející předvídatelností střídal čtyřtaktí ve forte a podruhé je opakoval v pianu, a tím zřejmě vyčerpal své výrazové prostředky. Těžkopádné, školometské. Utrpěla zvláště Mozartova Symfonie č. 20 A dur, která uzavírala po houslovém koncertu a předehře k Únosu ze serailu dlouhý, více než sedmdesát minut trvající blok.

O něco lépe dopadla druhá polovina koncertu, zahájená svěží předehrou z Figarovy svatby, která se nikdy neoposlouchá, zvláště když ji orchestr hraje s chutí a zní mu dobře. Pak se Pichler představil jako sólista ve druhé a třetí větě nejkrásnějšího Klarinetového koncertu A dur. I tento koncert je spjat s Nosticovým (Stavovským) divadlem, Mozart jej napsal pro legendárního hráče divadelního orchestru Antona Stadlera, který jej zde premiéroval v roce 1791. Pichler si s koncertem poradil uspokojivě, hrál s lehkostí, v rychlé větě s dobře zvolenými tempy i s virtuozitou a přesností. Klarinet je rozhodně jeho umělecky silnější stránkou.

Posledním a asi i neodmyslitelným číslem programu byla Symfonie č. 38 D dur „Pražská“, která měla světovou premiéru v Nosticově divadle před dvě stě třiceti lety, 19. ledna 1787. Provedení, které jsme slyšeli, nebylo ničím výjimečné, autentické ani zvlášť zajímavé, i když na orchestru bylo znát, že na přípravě poctivě pracoval a v poslední větě se smyčce docela hezky předvedly v rychlém tempu s dobrou souhrou.

Nabízí se otázka, proč: proč divadlo, s celým svým kreativním potenciálem, se všemi režiséry, dramaturgy, scénografy, osvětlovači, herci, pěvci, neudělá k oslavě svého patrona něco zajímavějšího? Proč dělá koncert, jakých jsou po Praze během roku stovky (i lepších)? Buď pozvu na Mozarta kapacitu, ať si orchestr zahraje s někým skvělým a inspirativním, nebo z toho udělám aspoň trochu zábavnou show pro diváky. Třeba jako pamětihodné oslavy sv. Cecilie, které svého času v Rudolfinu pořádal Jiří Stivín – kolik tam bylo nápadů, zábavy a dobré hudby současně! A to je prostor Rudolfina mnohem méně tvárný než divadlo. V duchu si představuji, co by na takové narozeniny řekl sám Wolfi… Ten by to uměl jinak rozjet, pánové!

Hodnocení autorky recenze: 50%

Mozartovy narozeniny 2017
Dirigent: Pierre Pichler
Isabella D’Éloize Perron (housle)
Pierre Pichler (klarinet)
Orchestr Národního divadla
27. ledna 2017 Stavovské divadlo Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Únos ze serailu, předehra
– Koncert pro housle a orchestr č. 5 A dur (KV 219)
– Symfonie č. 29 A dur (KV 201)
=přestávka=
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Figarova svatba, předehra
– Koncert pro klarinet a orchestr A dur (KV 622)
– Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ (KV 504)

www.narodni-divadlo.cz