Jak je možná neznáte: Richard Strauss

Hudba byla středobodem jeho života. Ale jak žil Richard Strauss v soukromí? Zahajujeme náš prázdninový seriál o soukromých životech slavných hudebníků a skladatelů.
Richard Strauss – 1938 (zdroj commons.wikimedia.org)

Sondy do soukromých životů slavných hudebníků a skladatelů (1)
Richard Strauss (11. června 1864 – 8. září 1949)

Cestování pro něj bylo mimo profesní povinnosti zdrojem umělecké inspirace. Vždycky se snažil využít volný čas při zahraničním hostování k návštěvě muzeí. Velkou radost mu dělala jízda automobilem, když si v roce 1907 koupil své vlastní auto. Zbožňoval Řecko a sám se nazýval “řeckým Němcem“. Pozdější opery Egyptská Helena, DaphneLáska Danaina jsou toho důkazem. Volná příroda Richarda Strausse rovněž fascinovala. Zářným příkladem jeho vášně pro vysokohorské putování je jeho Alpská symfonie. Doprovázel svoji manželku Paulinu na bruslích a rád sáňkoval. Pohyb byl po něj stálou inspirací. Ve své autobiografické opeře Intermezzo například zhudebnil scénu ze sáňkování. Po intenzivní práci nad partiturou dovedl však vypnout pouze u skatu, karetní hry.

Navzdory dvěma závažným chorobám Strauss myslel pouze a jen na umění. O jeho zdraví pečovala manželka: pravidelná strava, procházky a odpolední spánek. Jako šestadvacetiletý dostal zápal plic, který nebyl dostatečně vyléčen, a jako dvaačtyřicetiletý z důvodů přepracování prodělal onemocnění srdečního svalu. Ale kouřit skladatele jeho manželka až do jeho pětasedmdesátých narozenin neodnaučila.

Richard Strauss nebyl velký jedlík, jedl však s radostí. Přednost dával domácí kuchyni. Oblíbenými jídly bylo tučné hovězí, hříbky s knedlíky, ledvinky a pečené ledviny. Jeho „sladkou vášní“ bylo anýzové vanilkové cukroví, punčový dort a šípková marmeláda.

Umělecký úspěch umožnil manželům Straussovým vést čilý společenský život. V roce 1908 si Richard Strauss z výnosů z opery Salome nechal postavit vilu v Garmisch-Partenkirchenu, ve které žil až do své smrti v roce 1949 a kde napsal mimo jiné i Růžového kavalíra.

Richard Strauss s rodinou – cca 1940 (zdroj flickr.com)

Díky plánovacímu kalendáři měli přehled o předkládaných jídlech (aby se příliš neopakovala) a oslavách, které pořádali při zvláštních příležitostech v luxusních hotelech, ale obvykle v jejich krásně vyzdobeném sídle. Posedlost Straussovy manželky Pauline čistotou se projevovala nejen doma, ale kamkoliv přišli. S láskou a velkými náklady Richard a Pauline zařizovali svoje obydlí: Ať už to bylo české sklo, luxusní nábytek nebo starožitnosti, vše vybírali spolu.

Nejen hudba, ale i literatura a poezie byla Straussovou vášní, což se odráží i v jeho symfonických básních. Klasiky a historií se zabýval po celý svůj život, ale rovněž se zájmem četl současné básníky. Literatura poskytovala skladateli v éře nacismu únik z reality.

Richard Strauss, kterého řadili do „vzdělané třídy“, ve zralých letech znovu četl „svého Goetha“. Chlubit se mohl rovněž svými znalostmi historie.

Jeho skladby jsou důkazem literárního vzdělání. Symfonické básně se opírají o díla Nikolause Lenaua, Williama Shakespeara, Friedricha Nietzscheho, Miguela de Cervantese, vokální skladby komponoval na básně Friedricha Schillera, Johanna Wolfganga von Goetheho, Friedricha Rückerta, Ludwiga Uhlanda, Josepha von Eichendorffa, Herrmanna Hesseho, Christiana Morgensterna a Johanna Gottfrieda von Herdera.

Vnuk Richard si vzpomíná na vysoké nároky svého dědečka, které mužský potomek může splnit jen stěží:

„Ke kultivovanému Evropanu patří latina a řečtina. Pokud ne, nejedná se o platného člena společnosti. Měl by přečíst slavné filosofy a mít na nočním stolku Goetha, měl by znát v původním jazyce Herdera, Wielanda, Homéra a Sofoklese. Měl by se vzdělávat, koncentrovat a ne se rozptylovat! „

Max Liebermann: Richard Strauss – 1918 (zdroj commons.wikimedia.org)

Citát:
„Je těžké psát závěry. Beethoven a Wagner to uměli. To umějí jen velikáni. Já to také umím.“
Richard Strauss

Autogram Richarda Strausse (zdroj commons.wikimedia.org)

Související články


Napsat komentář