Jak je možná neznáte: Sergej Vasiljevič Rachmaninov

Skladatelův sňatek se sestřenicí
Jeho otec, vojenský důstojník Vasil Rachmaninov, získal sňatkem s dcerou bohatého generála pět venkovských statků. Svým nezřízeným životním stylem, karbanictvím a sukničkářstvím však ničil rodinné štěstí. Odešel z armády a rozhodl se vést život bohatého statkáře. To byl ale začátek jeho konce. Postupně byla panství rozprodávána, aby otec mohl splácet své hráčské dluhy a aby mohl platit za drahé milenky.

Když bylo chlapci Sergejovi devět let, zbylo rodině pouze jediné panství, o to však rodina také přišla a byla nucena se přestěhovat do bytu v hlavním městě Petrohradě. Pod tíhou rodinných problémů se začalo rozpadat i manželství rodičů. Z politických i náboženských důvodů však rozvod nepřicházel v úvahu, a proto otec od rodiny odešel, přenechal manželce byt a matka tak zůstala se šesti dětmi sama.

Hudebně velmi nadaný Sergej Rachmaninov stejně jako Alexandr Skrjabin absolvoval lekce klavíru se slavným učitelem Nikolajem Zverevem. Jak bylo v té době obvyklé, studenti mohli bydlet se svými učiteli. Jakmile se Rachmaninov začal zajímat o kompozici, stěžoval si na skutečnost, že všechny klavíry ve Zverevově domě byly umístěny v jedné místnosti. Protože vždycky někdo cvičil, bylo nemožné bez rozptýlení skládat. Požádal svého učitele, aby mu koupil další klavír a dal ho do samostatné místnosti. Z nějakého důvodu se Zverev rozzuřil a vyhrožoval se, že vykopne Rachmaninova z domu. Neočekávaně to byla Varvara Satina, sestra jeho otce, která Rachmaninovi nabídla, že ho ubytuje a bude ho živit, aby mohl ukončit studium na konzervatoři v Moskvě. A tak se rodina Satinů stala druhým domovem Rachmaninova. Postupem času se Satinovy děti staly jeho nejintimnějšími a nejdůvěrnějšími přáteli. A to platilo zejména pro Natalii, která byla o čtyři roky mladší a byla také výbornou klavíristkou.

Problémy s Ruskou pravoslavnou církví
Igor Stravinskij nebyl jediným ruským skladatelem, který si vzal svoji pokrevní sestřenici. Sergej Rachmaninov se se svou sestřenicí oženil už o čtyři roky dřív. Ale na rozdíl od Stravinského, který opustil Ruskou pravoslavnou církev, když mu bylo osmnáct let (později se do církve vrátil a napsal mnoho náboženských skladeb), Rachmaninov a zejména jeho rodina byli pravoslaví oddaní.

Sergej a Natalia se setkali poprvé jako mladí studenti hudby během Velikonoc v roce 1888.  Vzhledem k jejich společnému zájmu o hudbu a vzájemné blízkosti nebylo překvapující, že i romantika rozkvetla. Zprávy o jejich zasnoubení vybuchly jako bomba! Jak pravděpodobně víte, církev měla problém s manželskými svazky pokrevních příbuzných. V první řadě Sergej nebyl pravidelným návštěvníkem kostela a nechodil ke zpovědi a k přijímání a žádný kněz by je nesezdal bez potvrzení, že oba tyto povinnosti splnili. Přesto se Sergej odmítl vyzpovídat. Sergej tak neměl dovoleno si vzít svoji milovanou Natálii a výsledkem byla hluboká deprese po řadu let, kdy hudbu vůbec neskládal. Prostřednictvím rodinných konexí bylo nakonec dohodnuto, že měl pár tajně uzavřít sňatek ve vojenských kasárnách a kasárenští kněží by sňatek nenahlásili Nejsvětějšímu vládnoucímu synodu, ale pouze generálům.

Nicméně existovala jedna poslední překážka, kterou bylo nutno překonat, a to bylo získat povolení od cara ke sňatku pokrevních příbuzných. Vyřešit tuto otázku bylo obtížné, neboť petice musela být zasílána během samotného obřadu, protože pokud by car odmítl, žádný kněz by nesouhlasil s uzavřením manželství. Po několikaměsíčním odkladu si 29. dubna 1902 Sergej Rachmaninov Natalii Satinovou vzal v armádní kapli na předměstí Moskvy. Ihned po svatbě začal komponovat 12 romancí pro hlas a klavír, op. 21. Podle Natalie složil “jednu romanci denně, aby vydělal peníze na svatební cestu do Itálie“. Pár nakonec strávil část svých líbánek u jezera v Lucernu, kde Rachmaninov dokončil tuto řadu písní.

V roce 1904 přijal Rachmaninov novou výzvu: stal se dirigentem ve Velkém divadle. Pod jeho vedením se zavedla nová pravidla: dirigentský podest, který jeho předchůdci umístili z podivného důvodu vedle krytu pro nápovědu, vrátil zpět do orchestřiště. Také rozhodl, že skupiny nástrojů, které nebyly vytíženy v dlouhých pasážích (týkalo se zejména žesťů) a opouštěly orchestřiště, musí zůstat po celé představení na místě. Svým tvrdým postojem dosáhl svého, což kritika velmi cenila.

Natalia Satina se narodila 26. května 1877, jako druhá ze čtyř dětí Alexandera Alexandroviče Satina a sestry skladatelova otce Varvary Arkadijevny Rachmaninov. Byla tedy jeho přímou sestřenicí. Studovala klavír na konzervatoři v Moskvě, měla velké pochopení pro skladatelskou činnost svého manžela a podporovala jej podle svých nejlepších schopností. Její matka záležitost svatby vyřizovala s velkou energií a horlivostí. Bojovala o povolení dlouhou dobu, než zjistila, že je potřeba poslat petici carovi. Manželství těchto pokrevních příbuzných bylo šťastné a pár měl dvě dokonale zdravé dcery. Manželé milovali obě své dvě dcery, Irinu a Tatjanu, i svá dvě vnoučata, Sophii Wolkonsky a Alexandru Rachmaninov-Conus.

Po smrti skladatele v roce 1943 byla Natalia nápomocna při darování Rachmaninova archivu do Kongresové knihovny USA. Vnučka Alexandra iniciovala zrod nadace Sergeje Rachmaninova. Gramofonová společnost RCA Victor v New Yorku nahrála v roce 1938 oba manžele, kteří provedli skladatelův čtyřruční klavírní duet Polka Italienne.

Na konci roku 1942 byl skladateli diagnostikován pokročilý melanom, a i když byla jeho rodina o diagnóze informována, nesdělili mu tuto skutečnost. Rachmaninovo poslední veřejné vystoupení se uskutečnilo 17. února 1943 na University of Tennessee v Knoxville, Tennessee. Jeho recitál zahrnoval Klavírní sonátu č. 2 Fryderyka Chopina, která obsahuje smuteční pochod. Zemřel 28. března 1943, čtyři dny před svými sedmdesátými narozeninami. Rachmaninova manželka Natalia zemřela v roce 1951.

Citáty a rčení:
„Hrál jsem Corelliho variace asi patnáctkrát, …podle toho, jak publikum pokašlávalo. Když začali kašlat víc, variaci jsem přeskočil. Když nikdo nekašlal, hrál jsem je ve stejném pořadí. Na jednom koncertu, už si nepamatuji, kde to bylo, bylo to nějaké malé město, kašlali tak silně, že jsem zahrál jen deset variací z dvaceti.“
„Nejúčinnější způsob, jak si bezchybně zapamatovat skladbu, je učit se jí bez chyb.“
„Hudby je dost na celý život – ale života není dost na veškerou hudbu.“
„Dobrý dirigent by měl být dobrý šofér; jsou vlastnosti, které musí mít jeden i druhý. Je to soustředění, neustálá kontrola pozornosti a přítomnost mysli; dirigent musí pouze přidat malý smysl pro hudbu.“