Musica Florea a český klasicismus: Podmanivá akcentace dob a souhra interpretů

Musica Florea představila perličky z obrovského a zavazujícího dědictví starých českých mistrů, z odkazu, který se stále učíme naplno prožívat a zodpovědně odkrývat. Přizvali barytonistu Romana Janála, který se souborem spolupracuje od roku 1999. Jejich první setkání byl nesmrtelný Pollux v inscenaci Rameauovy opery Castor et Pollux ve Stavovském divadle, role, za niž získal cenu Thálie.

Ve startu večera nás chytla Aria in C „Voces parate almas“, krásná výzva – Připravte své hlasy duše… Karla Ditterse von Dittersdorfa (1739–1799). Tento vídeňský rodák prošel školstvím Jezuitů, s přítelem Willibaldem Gluckem podnikl cestu do Itálie, tam začaly jeho hudební ohlasy. S naší zemí je spjat naplno, část života prožil ve Slezsku ve službě vratislavského arcibiskupa, hraběte Filipa Schaffgotsche na jeho sídelním zámku Jánský vrch u Javorníka, byl pasován na Rytíře Zlaté ostruhy a Marií Therezií povýšen do šlechtického stavu – von Dittersdorf. Jeho singspiely se dávaly ve Vídni stejně jako ve všech našich divadlech, stejně tak byla hojně provozovaná jeho chrámová hudba, oratoria, mše, jeho velkolepá Regina coeli byl dobový hit. Jeho laudy, chvály Boží, zde árie Voces parate almas, je dokonalou ukázkou kompozičního trendu doby. Po vstupním flétnovém úvodu nastupuje pěvecky naplno sdělení, výzva. Ditters von Dittersdorf byl bard vídeňského singspielu a do svých duchovních árií vkládal znalosti a zákonitosti operního slohu. Jeho nábožná árie má plné vyznění emoce, citu a slova, důležitého a neméně průrazného jako v řečnickém sdělení. V interpretaci Romana Janála a orchestru Musica Florea bylo zřejmé, že výrazný zpěv je nejdůležitější, orchestr citlivý doprovazeč.

Ditters byl krátce i učitelem Jana Křtitele Vaňhala, který měl v koncertu největší zastoupení. Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813), český rodák z Nechanic od Hradce Králové byl aktivní a populární vídeňský občan, v šlechtické společnosti muzicíroval ve smyčcovém kvartetu spolu s Haydnem, Dittersdorfem a Mozartem, hrál na violoncello. Byl vskutku úspěšný skladatel a pedagog, dokázal žít na volné noze hudbou, jen hudbou se živit. Ostatně všimnul si jej i pověstný Charles Burney ve svém hudebním cestopise. Muzikantský zájem o jeho hudbu nikdy neustal, zacílený interes editorský a badatelský trvá víc než století (některé jeho symfonie byly mylně připisovány Haydnovi), stále můžeme slyšet novinky, stále zjišťujeme Vaňhalovu čilou, vstřícnou muzikalitu. Musica Florea vybrala dvě jeho sinfonie.

Sinfonia I D dur z cyklu Six simphonies a grande orchestre (Allegro assai, Andante, Presto) nastolila čirou krásu, Marek Štryncl vedl svůj orchestr od violoncella. Hlavně Andante prozradilo, zcela podle zákona třívěté stavby sinfonie, proč byl Vaňhal tak oblíbeným skladatelem. Jeho emoční sdělení proudí od srdce k srdci. Vaňhalova melodika přiznává a připomíná názvuky českého lidového základu. Co předříkala věta prvá, důkladně vyjádřilo závěrečné Presto. V hráčské angažovanosti zcela podmanivou akcentací dob a v měkké lahodnosti smyků vystavěli naplno smysluplnou bohatost opakovaného výrazu.

Vaňhalova Sinfonia XII d moll Periodique (Allegro, Andante, Presto) je snad ještě více obdivuhodná v nabídce zvukového bohatství klasicismu, jak je Musica Florea odkrývá. Velká hudební invence, zpěvná melodika, hlaholivý nástup, obdivuhodná bohatost spektra smyčců, jiskřivé housle s měkce zpěvnými celly, nečekané bohatství valérů, včetně echa dechových nástrojů, především lesních rohů – klasicistní kompatibilita a něha zvuku jakou moderní orchestry nemohou nabídnout.

Do prezentace Jana Křtitele Vaňhala výrazně vstoupila také Aria un Dis „Quis me separabit“ – Kdo mě odloučí… Dala doklad a přesvědčení o skladatelově živoucí muzikalitě a přívětivý vjem bravury efektního zpěvu a souhry s orchestrem v nárocích klasicistní virtuozity. Opět trojdílná árie, z precizní výslovnosti Romana Janála hádám, že Vaňhal zhudebňuje z biblického evangelijního listu svatého Pavla Římanům Hymnus na Boží lásku. Fakt, že takto specifický, objevný a poučný koncert nemá tištěný program s informacemi o skladbách a skladatelích, je skutečné minus, které nikterak neumenšila informace o stavu archivních sbírek Fondu Českého muzea, v jehož sbírkách byly skladby nalezeny a díky souboru Musica Florea dostaly nový život.

V Dis zazněla také árie jiné vůdčí osobnosti českého hudebního předklasicismu: František Xaver Brixi (1732–1771) byl vychován v hudebně proslulé piaristické koleji v Kosmonosích, už jako sedmadvacetiletý se stal kapelníkem v Praze v metropolitních chrámu sv. Víta na Hradčanech. Jeho dílo, navzdory krátkému životu, je ohromné. Brixiho Aria ex Dis „Mater misericordiae“, modlitba, spíše invokace k Matce milosrdenství – Regina Coeli Salve – promlouvá k posluchači silně a skvěle svou invenční svěžestí, v zdánlivé jakoby prostotě, která má spontánní působnost. Souhra všech interpretů, zdůraznění aspektu, co je ve skladbě nosné a co ozdobné, ten žitý melodický puls, potvrdil originalitu skladatele, který měl za života ohromnou „brixiovskou“ popularitu po všech kůrech země. V době osvícenského absolutismu držela v našich zemích právě církev hudební školství a hudební provoz a tento večer generačních druhů, autorů, kteří tvořili v době progresívní vlády Marie Terezie a Josefa II. nás zanesl do atmosféry hudebních krás.

Chrámovou hudbu osmnáctého století silně ovlivnila operní inspirace, proto je dramaticky bohatá a plná brilantních pěveckých nároků. To plně dokládá Josef Mysliveček (1737–1781), mlynářský mistr, pozoruhodný skladatel. Jeho hudební školení jsou pražská, patřil k žákům pověstného Josefa Segra (1716–1782), dokázal naplno opanovat italskou hudební scénu – Il divino Boemo, sám Mozart k němu vzhlížel s obdivem. Zaujal nejvíce operami, ale také jeho chrámová hudba je bohatá. Aria in D – Hic est locus ad laudandum Dominum – Toto je místo ke chvále Pána… Tato árie chval dala v Janálově angažovaném projevu zřetelně zaslechnout, jak Josef Mysliveček citlivě jedná s textem, jak mu je slovo silnou složkou zhudebnění a jak naplno žije zkušeností operní, jak v mezihře efektně rozezní celé plénum komorního orchestru, včetně úderných tympán, promyšleně až do jásavého finále.

Závěr koncertu patřil J. K. Vaňhalovi a jednomu z desítek jeho motet. Cyklické moteto je skladba určena ke mši, tematicky stavěná podle svátků. My jsme poznali Motetto in D pro Omni Festivitate „Tu trinitatis“…, část moteta k oslavě Nejsvětější Trojice, Festo Sanctissimae Trinitatis, a závěrečnou část „Alleluja“. V něm se k sólovému barytonu responzoriálně přidali též sboristé – Aleluja, Aleluja! Finální, jásavé vyznění komorního koncertu, který dal pozoruhodný zážitek a také přání slyšet podobný program znova.

Vizi kreativního oživování historické hudby v stylově poučené interpretaci s věrností hry na originální nástroje slouží Marek Štryncl a Musica Florea už třicet let. Jejich synkretické usilování dává právě na poli hudebního klasicismu, a právě v sekvenci hudby duchovní, významné poznatky. Vivant sequentes!

Lesk virtuozity duchovních árií českého klasicismu
27. února 2023, 19:00 hodin
Kostel U svatého Salvátora, Praha 1

Program:
Karl Ditters von Dittersdorf: Aria in C „Voces parate almas“
Jan Křtitel Vaňhal: Sinfonia I D dur (Six Simphonies a Grande Orchestre)
Josef Mysliveček: Aria in D „Hic est locus ad laundandum Dominum“
Jan Křtitel Vaňhal: Aria un Dis „Quis me separabit“
Jan Křtitel Vaňhal: Sinfonia XXII d moll „Periodique“
František Xaver Brixi (1732-1771): Aria ex Dis „Mater misericordiae“
Jan Křtitel Vaňhal: Mottetto in D pro Omni Festivitate „Tu trinitatis…, Alleluja“

Účinkující:
Musica Florea
sbor Collegium Floreum
Marek Štryncl – umělecký vedoucí
Roman Janál – baryton