Musíš vědět a cítit. K sedmdesátinám Klemense Słowioczka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dvoutisícová obec Stonava leží na Ostravsku, v oblasti na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Obyvatelé této části Slezska jsou známi svou pílí, pracovitostí, přímostí v jednání, upřímností a mnohdy uměleckým nadáním. Všechny tyto vlastnosti beze zbytku splňuje zdejší rodák, nositel titulu Komorní pěvec Klemens Słowioczek, emeritní sólista berlínské Komické opery, který se ve Stonavě narodil 27. listopadu 1945.

Klemens Słowioczek (foto NDM Ostrava)
Klemens Słowioczek (foto NDM Ostrava)

Vztah k muzice mu připravilo už rodinné prostředí. Hrál na housle a rozhodl se studovat tento obor na ostravské Konzervatoři. Při přijímacích zkouškách, kde musel také absolvovat přezkoušení z intonace, jej člen zkušební komise, vynikající violoncellista doktor Ivan Měrka, vyzval, aby s ním šel ke komisi, jež zkoušela adepty zpěvu. Vyposlechli si ho a výsledek byl takový, že mladý adept houslové hry byl přijat na oba obory, housle i zpěv. Během doby dal student Słowioczek zcela jednoznačně přednost zpěvu. Jeho pedagogem byl Jiří Herold, vynikající sólista ostravské opery, opora jejího souboru ve Voglově, Vašatově, Gregorově i Košlerově éře, v níž se tento náš příběh odehrál. Jiří Herold, potomek slavné pražské umělecké rodiny Heroldů, byl sám nejen výtečný operní pěvec, ale také velmi zdatný herec a především velmi dobrý a citlivý člověk.

Klemens (tehdy se ale psal ještě Klement, polsko-německou variantu jména Klemens začal používat až v Německu) Słowioczek byl již v průběhu svých studií na konzervatoři angažován do sboru opery tehdejšího Státního divadla v Ostravě a byl občas obsazen i do nějakého drobnějšího sólového úkolu. Po konzervatoři následovalo studium na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, kde se stal žákem profesorky Vlasty Linhartové.

Na Janáčkově akademii múzických umění tehdy prožívalo rozkvět operní studio, které vybudoval a řídil dnes bohužel poměrně často zapomínaný režisér profesor Miloš Wasserbauer. Wasserbauer byl nepochybně v lecčem kontroverzní osobnost (jak už tomu u skutečných osobností bývá), ale jeho inscenace v ostravské, bratislavské a zejména brněnské opeře ve čtyřicátých až šedesátých letech minulého století tvoří významnou etapu ve vývoji moderní české operní režie. A navíc byl výborným, byť leckdy dosti svérázným pedagogem. Mladí adepti zpěvu na brněnské Janáčkově akademii múzických umění měli od počátku možnost být zapojeni do jevištní praxe a nejinak tomu bylo i v případě Słowioczkova ročníku, když na jaře roku 1968 účinkovali ve večeru nazvaném Zpěvy o lásce, složeném z úryvků Smetanovy Prodané nevěsty, Hubičky a Tajemství.

Rok 1968 měl pro Klemense Słowioczka zásadní význam. Ve zjitřené politické atmosféře podzimu toho roku se ostravská opera pod vedením svého šéfa Jiřího Pinkase chystala na první zahraniční zájezd do Itálie. Pro zájezd bylo nutno přezkoušet Pinkasovu a Nekvasilovu inscenaci Mozartovy Figarovy svatby do italštiny a bylo nutno najít alternanta pro titulní roli.

W.A.Mozart: Le nozze di Figaro (Figarova svatba) - Radmila Minářová (Zuzanka), Klemens Słowioczek (Figaro) - premiéra 29.12.1968 (foto František Krasl, archiv NDM)
W. A. Mozart: Le nozze di Figaro (Figarova svatba) – Radmila Minářová (Zuzanka), Klemens Słowioczek (Figaro) – premiéra 29. 12. 1968 (foto František Krasl, archiv NDM)

Šéf Pinkas si vybral studenta třetího semestru Janáčkovy akademie múzických umění Słowioczka a ten se s vervou a pílí sobě vlastní chopil příležitosti a během pár týdnů roli dokonale zvládl. Během zájezdu, který se uskutečnil po Novém roce 1969, pak úspěšně vystoupil v roli Figara ve většině představení. Úspěch zájezdu byl tehdy po právu chápán jako něco mnohem významnějšího než jen jako ocenění uměleckého českého operního souboru.

W.A.Mozart: Le nozze di Figaro (Figarova svatba) - Radmila Minářová (Zuzanka), Klemens Słowioczek (Figaro) - premiéra 29.12.1968 (foto František Krasl, archiv NDM)
W. A. Mozart: Le nozze di Figaro (Figarova svatba) – Radmila Minářová (Zuzanka), Klemens Słowioczek (Figaro) – premiéra 29. 12. 1968 (foto František Krasl, archiv NDM)

Klemens Słowioczek zdárně pokračoval ve svých studiích na Janáčkově akademii múzických umění a své jevištní zkušenosti si prohluboval účinkováním v řadě operních inscenací. Zpíval a hrál v Pauerově Žvanivém slimejšovi, v další operní novince, kterou byli Ženichové Jana F. Fischera, a ve Veselohře na mostě Bohuslava Martinů. Jeho stěžejními úkoly, na nichž mohl prokázat jak kvality svého výborně znějícího, výrazného a průrazného basbarytonu, tak vzrůstající herecké kvality, byly velmi rozličné: don Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském, Albert v Massenetově Wertherovi a Osmin v Mozartově opeře Únos ze serailu.

Po absolutoriu na Janáčkově akademii múzických umění by už nic nemuselo bránit trvalému angažmá v divadle, ale ozvali se „vojenští páni“, a tak Klemens Słowioczek strávil rok jako sólista tehdejšího Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Nevím už, která byla jeho první role po příchodu do angažmá, sám si vzpomínám na jeho Pana otce v inscenaci Kovařovicovy opery Na starém bělidle a na jednoho ze dvou spiklenců ve Verdiho Maškarním plese. Přišly ale úkoly mnohem větší a závažnější, jako byl Haly v Rossiniho Italce v Alžíru, Biterolf ve Wagnerově Tannhäuserovi, Bonifác v Tajemství, Král ve Verdiho Aidě anebo pěvecky i herecky zcela suverénní Alfio v Janečkově a Nekvasilově výtečné inscenaci Mascagniho Sedláka kavalíra. Jeho dalšími postavami byly Matouš ve Smetanově Hubičce či role Andreje v dobově poplatné, ale hudebně v mnohém velmi zajímavé opeře Sergeje Prokofjeva Příběh opravdového člověka.

G. Rossini: Italka v Alžíru - Klemens Słowioczek (Haly), Karel Průša (Mustafa) - premiéra 5.6.1971 (foto František Krasl, archiv NDM)
G. Rossini: Italka v Alžíru – Klemens Słowioczek (Haly), Karel Průša (Mustafa) – premiéra 5. 6. 1971 (foto František Krasl, archiv NDM)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat