Co potěšilo, ale i teprve potěší Tomáše Černého

Právě dnes večer přináší koncertní sezona Symfonického orchestru Českého rozhlasu další přímý přenos z Dvořákovy síně pražského Rudolfina – to pro ty, kteří nemohou být u toho: šéfdirigent Ondrej Lenárd nastudoval s rozhlasovými symfoniky a houslistou Janem Mráčkem I. koncert pro housle a orchestr mladého Henryka Wieniawského (sólový part si při lipské premiéře roku 1853 zahrál sám skladatel, tehdy osmnáctiletý), druhou půli dnešního večera pak vyplní Faustovská symfonie pro tenor, mužský sbor a orchestr Ference Liszta, často pokládaná za Lisztův největší úspěch na poli symfonické hudby. Přizván byl mužský sbor Pražského filharmonického sboru se sbormistrem Lukášem Vasilkem, sólový part přednese jeden z předních představitelů současné české tenorové generace Tomáš Černý, se kterým mluvila s ním Jitka Novotná.

Jak jste prožil uplynulý rok?

Rok 2012 mi přinesl tři nové role, takže byl velmi pracovní. Potěšilo mě pozvání z basilejského divadla, kterému mimochodem německý měsíčník Opernwelt udělil hned dva roky po sobě titul Operní dům roku (2009 a 2010). Podílel jsem se tady na inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Kvůli časové náročnosti zmíněného angažmá jsem musel rezignovat na letní dovolenou. Vzhledem k nejisté situaci, související se spojováním pražských divadel, jsem strávil většinu roku na cestách. Za roli rytíře Rinalda v Dvořákově Armidě na scéně Národního divadla moravskoslezského mi do sbírky přibyla čtvrtá nominace na cenu Thálie, tak v březnu uvidíme, jak to dopadne.

Dopřál jste si i přes značné pracovní vytížení také nějaké posluchačské zážitky? A pokud ano, co vás nadchlo?

Naprostým překvapením, k němuž jsem se dostal zcela náhodou, díky Facebooku, pro mě byla 1. symfonie E dur prakticky neznámého rakouského skladatele Hanse Rotta, žáka Antona Brucknera. Představuje pro mě chybějící spojnici mezi dílem Richarda Wagnera a Gustava Mahlera. Talentovaný skladatel Rott tento opus zkomponoval jako dvacetiletý. Zemřel bohužel velmi mladý ve věku šestadvaceti let.

Děkujeme za zajímavý tip. A teď zase k vaší práci. Do kterých rolí se v současnosti převtělujete nejčastěji? A které postavy ztvárňujete vůbec nejraději?

Na podzim spočívalo těžiště mého repertoáru v českých operách Smetany, Dvořáka a Janáčka. Konkrétně jsem zpíval Jeníka (Prodaná nevěsta), Lukáše (Hubička), Prince (Rusalka), Rinalda (Armida), Borise a Tichona (Káťa Kabanová). Co se týká obliby, těžko říct. V mém repertoáru je tolik krásných rolí, že se mi z nich jen složitě vybírá ta nej… Z českých oper je to pravděpodobně Laca z Její pastorkyně a ze světových Cavaradossi z Tosky a don José z Carmen.S panem dirigentem Lenárdem se potkáváte myslím docela často právě při operních produkcích. Jak tuto osobnost vnímáte?

Pana dirigenta Lenárda považuji za ikonu dirigentského umění. Vždycky se moc těším na operní představení i koncerty, na nichž se spolu setkáme. Pro můj vývoj bylo zásadní nastudování Pucciniho Bohémy a Tosky právě pod vedením pana dirigenta Lenárda.

Jistě vás potěšilo jeho pozvání na koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Pokud se opřu o údaje na vašich webových stránkách, jde o vaše první provedení Faustovské symfonie. Jaké myšlenky vás při blízkém kontaktu s Lisztovým dílem provázely?

Už od mládí jsem vášnivým obdivovatelem Lisztova klavírního díla. Jeho symfonickou tvorbu jsem objevil až později, když jsem začal zpívat. K mému prvnímu profesnímu setkání s Lisztem došlo na festivalu v Rheingau v monumentálním oratoriu Christus. Teď, při studiu Faustovské symfonie, jsem často přemýšlel, jak asi dílo zní v transkripci pro klavír, kterou provedl maďarský pianista Ervin Nyiregyházi v roce 1978.

Faust zaprodal duši, co všechno obětujete poznání a profesnímu posunu vy?

Takovou maličkost. Jen celý svůj život!

Prozradíte nám, co děláte, když nezpíváte?

Když zrovna nepřipravuji nové projekty a nejsem na zkouškách nebo na jevišti, doháním resty, které předchozí činností vznikly. Když se zadaří, že mám opravdu volno, tak odpočívám nebo se věnuji svým koníčkům – sci-fi, poslechu symfonické hudby a duchovní literatuře.

Konečně, na co se vbrzku těšíte? A kam se svým repertoárem míříte a na co byste naše publikum rád pozval?

Těším se na lyže a k moři, až budu moct úplně vypnout. V současné době se připravuji na nejrozsáhlejší roli ve své kariéře, která bude určující pro další vývoj, a tou je Wagnerův Lohengrin. Dále se poprvé setkám s tvorbou anglického skladatele Edwarda Elgara. Jeho oratorium Sen Gerontiův zazní 12. května na festivalu Dresdner Musikfestspiele. Diváky bych rád pozval do Státní opery na krásná klasická operní představení, jako jsou Rusalka, Carmen a Bohéma.

Děkuji za rozhovor!

www.tomascerny.cz

Foto Věroslav Sixt (civilní foto), František Ortmann (Její pastorkyňa)

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář