NANOHACH NAPOSLED – a co dál? Plány a ohlédnutí s Honzou Malíkem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Soubor NANOHACH oznámil ukončení své dvanáctileté činnosti už na jaře, když vešlo ve známost, že premiéra inscenace Den a Noc a Noc a Den bude jejich poslední. Konec se však stejně ještě zdál někde daleko. Nyní je to už definitivní – sobotní představení NANOHACH NAPOSLED je loučením souboru, který za sebou nechává výraznou stopu v krajině českého současného tance. K malé bilanci i poodkrytí nových vyhlídek jsme se sešli asi týden před představením s Honzou Malíkem, tanečníkem, který soubor po celá léta stmeloval jako manažer.
Honza Malík (zdroj nanohach.cz)


Představení NANOHACH NAPOSLED se bude konat v prostorách Studia ALTA, ale my jsme se sešli v divadle Ponec. Proč?

V Ponci připravujeme s Michalem Záhorou jeho další autorský počin. To je jeden z kroků, které bude asi každý z nás podnikat, až soubor skončí. Zůstaneme v oboru a budeme se dál věnovat svým uměleckým plánům. Michalova choreografie Pulsar bude mít premiéru v březnu.

Zdá se, že je to plynulé pokračování činnosti NANOHACH. Jaký je v tom tedy rozdíl?

Rozdíl v tom je. Náš soubor byl založen s úmyslem podpořit taneční profesi a spolupracovat s různými autory, v prvních letech především s choreografy ze zahraničí. Chtěli jsme nasávat jejich zkušenosti, konfrontovat náš pohled na tvorbu s lidmi zvenku. Nebyla tu přitom žádná stěžejní tvůrčí osobnost, kolem které by byl soubor vytvořen, žádná osobnost, která by se tak vyvíjela skrze svoji dlouhodobou práci. Naše tvorba byla rozmanitá i roztříštěná. Mne ale také vždy lákala představa být součástí umělecké vize, která se vytváří kolem jednoho choreografa a jeho uměleckého vývoje, cítím v tom potenciál větší hloubky. Tohle je tedy nový krok tímto směrem. Hodlám hledat spolu s Michalem Záhorou možnosti a podmínky pro jeho choreografickou tvorbu.

Může vzniknout nový soubor nebo choreografická platforma?

Nemyslím, že by vznikl soubor, protože se nejspíš s každým projektem bude složení tanečníků proměňovat. Sdružení NANOHACH se tím transformuje do úplně jiné podoby, ale ani o nějaké choreografické platformě bych nemluvil. Jde o vytváření podmínek a prostoru pro tvorbu jednoho choreografa. Michal samozřejmě byl součástí NANOHACH, tvořil pod jejich křídly, ale NANOHACH byla platforma určená pro tvorbu rozmanitou a různorodou.

Jinak to asi ani nemohlo být, když u zrodu stálo tolik rozdílných osobností?

Ano, soubor byl od počátku složen z velmi tvůrčích osobností, všichni byli aktivní choreografové, snad jenom kromě mě a Elišky Kašparové. My jsme poměrně záhy došli k tomu, že naše tvůrčí kroky se nebudou ubírat skrze roli choreografů, Eliška se realizovala především v pedagogice a práci s dětmi. Členové NANOHACH pocházejí ze školy, která sama je kreativní a vychovává tvůrčí osobnosti. To, co se děje teď, je možná logický vývoj, ke kterému soubor musel dojít. Všichni NANOHACH měli vždy potřebu tvořit, přestože jsme soubor založili se záměrem zvát choreografy hostující, aby s námi pracovali jako s tanečníky.

Je to zvláštní, v určité době bylo v českém tanci obecně cosi jako tvůrčí výbuch.

Cítil jsem, že v české tvorbě je velký potenciál, kterému je potřeba umožnit průchod ven, i proto soubor vznikl a v určité době se jeho směřování změnilo na domácí tvorbu. Během pár let po vzniku souboru NANOHACH se objevila další uskupení, která začala fungovat na podobné bázi, zvali si choreografy, aby pro ně tvořili. Najednou se v celém spektru současných jmen a skupin vlastně neprofilovala žádná výrazná umělecká tvář. Snad kromě Farmy v jeskyni a 420PEOPLE nebo relativně mladé skupiny Lenky Vagnerové…

To je vtipné, za poslední měsíc jsi už třetí člověk, se kterým jsme na tohle téma narazili…

Osobností, které se rozhodly tvořit a mají opravdu co říct, není v našem malém prostředí mnoho. Je tvořit a tvořit. Tvořit proto, že musím, že mám potřebu zásadního sdělení, anebo tvořit proto, že mám možnost, dokážu získat peníze z grantu, a když je získám, musím je použít. Podněty pro tvorbu zevnitř přicházejí spontánně, kdy se chce jim, a ne na požádání, ale mnohdy je člověk v rozjetém vlaku, ze kterého se těžko vyskakuje. Je to velmi křehká otázka…

Vám s Michalem tvůrčí invence vychází?

Od jeho posledního projektu je to už rok a půl. Měl prostor pro čtrnáctidenní rezidenci, kde nebylo záměrem, aby okamžitě vzniklo dílo, a to mi přišlo ideální: dostat prostor, být zaplacen za svou práci, ale nezávazně hledat, dát průchod myšlenkám, fantazii, křesat si témata. To jsme s Michalem podnikli dvakrát a Pulsar obsahuje téma, které z toho vzešlo.

Michal Záhora: Devoid – Michal Záhora – NANOHACH (foto Vojtěch Brtnický)

Vy všichni členové NANOHACH jste v určité době vystudovali Konzervatoř Duncan centre. Cítíte, že jako skupina máte něco společného – co to je, co vám studium na škole dalo všem?

To je něco, co zůstalo neproměnlivé nad tím vším tvořením, uvažováním, nad tématy. Jde o to, jak člověk přemýšlí o tvůrčí práci, k jaké vzhlíží filosofii, čemu věří a jak nahlíží na pohyb samotný, na kompozici, na zhmotňování námětů. Duncan centre každého ovlivní, vychová, nasměruje dostávat ze sebe své představy, obrazy. To je to, co nás stmeluje, co nás vždycky drželo v určitém uměleckém souznění.

Zní to velmi krásně, ale hodně obecně a abstraktně, nešlo by to spíš ukázat na nějakém příkladu?

Je to líheň, která nás naučila, jak se vyjádřit, ale ne jen tancem. Studijní náplň člověku poskytuje velký záběr aktivit, kterým se může věnovat – taneční technice, choreografické tvorbě, výtvarné činnosti, hudbě, rytmizaci… Tahle škola neměla nikdy zájem o to, aby vychovala pouze bravurního tanečníka, který bude nástrojem pro choreografa. Každý tam získává předpoklady pro různorodou práci. Věnuješ se velmi výrazně pedagogice, tvorbě, nebo z tebe vyroste vynikající tanečník nebo tíhneš ke scénografii, kostýmnímu návrhářství.

Aha, tudy na to. Jde především o to, že získáte předpoklady k tomu, rozhodnout se o působení v dalších profesích, které se kolem tance točí. Zatímco standardní konzervatoř má ambici vychovat jen interpreta.

Pro taneční umění je taková symbióza užitečná. Když člověk projde studiem tance, může pak i v jiné roli lépe pochopit tanečníka, choreografa. Například Honza Beneš začínal jako tanečník, ale záhy se začal věnovat oboru choreografie i světelnému designu, ve kterém je vynikající. Jako člověk, který poznal taneční profesi od základů, na to nahlíží jinak. Je to benefit, chápat věci z pohledu tanečníka.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na