NANOHACH naposledy, žensky a surrealisticky

  1. 1
  2. 2

Ačkoli Virginie Woolfová nebyla surrealistkou, je tímto směrem nasáklé i sólo Marty Trpišovské, která se snaží pochopit ji. Z tragiky spisovatelčina života se na scénu mnoho nedostává, nejde ostatně o životopisnou inscenaci, ale o zachycení dojmu z osobnosti. A ta je při všech vnitřních běsech a depresích velmi silná. Bojuje i prosti vlastní minulosti a zkušenostem, obrňuje se proti mužskému světu. Anebo jen tak chodí po pokoji, jako když paní Dallowayová čekala návštěvu. Marta Trpišovská tvaruje svůj pohyb do úsečných gest, jakoby v odpověď světu a jeho pravidlům. Nejdůležitějším prvkem je vnitřní prožitek, protože choreografie sama nepatří k onomu druhu, kde divák obdivuje technickou náročnost. Ačkoli obě tanečnice mají svůj vlastní rukopis, v mnohém jsou si jejich sóla podobná, v impulsech, kterými posílají své tělo do prostoru, v drahách pohybu, v tom, jak kombinují volný pohyb s jakousi extatičností, jako je tomu v tanci Ley, nebo spočinutím v klidu, které je příbuzné spíš východní estetice.

L.Švejdová/M.Trpišovská: Den a Noc a Noc a Den - Divadlo Ponec 2016 (foto Vojtěch Brtnický)
L.Švejdová/M.Trpišovská: Den a Noc a Noc a Den – Divadlo Ponec 2016 (foto Vojtěch Brtnický)

Když Marta na scénu přinese starou promítačku, najednou se oba umělecké světy doopravdy propojují. Na kterou z žen se vlastně díváme? Černobílý film neodbytně evokuje ranou tvorbu Luise Buñuela z doby, kdy byl surrealistický film provokací, jež atakovala pravidla a morálku buržoazní společnosti. Inscenace je jakousi poctou celé této éře, skutečně se obrací především do minulosti, jejíž odkaz neaktualizuje, ale spíše vyvolává vzdálené obrazy, vzpomínky, vděčnost za průkopnickou práci nejen dvou slavných žen, ale i ostatních, které umění včetně tance otevíraly svobodným vlivům. A tak projekt neúmyslně souzní se situací, v níž se nachází soubor – je tu touha obracet se k minulosti, ale není namířená na minulost vlastní, ale na odkaz osobností ze vzdálenější historie. Je to stejně silný motiv, jakým je téma ženství, které je samozřejmě v inscenaci také stěžejní. Obě polohy jsou k nalezení, a kdo hledá, najde. Ale není to cesta pro každého.

L.Švejdová/M.Trpišovská: Den a Noc a Noc a Den - Divadlo Ponec 2016 (foto Vojtěch Brtnický)
L.Švejdová/M.Trpišovská: Den a Noc a Noc a Den – Divadlo Ponec 2016 (foto Vojtěch Brtnický)

 

Hodnocení autorky recenze: 90%

Den a Noc a Noc a Den
Námět, choreografie: Lea Švejdová, Marta Trpišovská
Scénografie: Nora Sopková

Hudba: Jana Vörosová
Zvuková spolupráce: Veronika Švábová
Světelný design: Katarína Ďuricová
Kostýmy: Mariana Novotná
Videopráce: Mikuláš Arsenjev, Michael Vodenka

Text: Radka Denemarková
Hlasy: Marie Jansová, Anna Kroupová

Umělecká spolupráce a konzultace: Radka Denemarková, Monika Sybolová
Produkce: Honza Malík & NANOHACH z.s
.
Premiéra: 9. května 2016 Divadlo Ponec Praha

Tančí Lea Švejdová, Marta Trpišovská

www.nanohach.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Švejdová/Trpišovská: Den a Noc a Noc a Den (Divadlo Ponec Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 3.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na