S napětím očekávaný Prokofjevův Hráč ve Vídeňské státní opeře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (113). Týden od 2. do 8. října 2017. V dnešním vydání najdete: Vídeň se chystá na Prokofjevova Hráče. Ceny časopisu Opernwelt. Jan Tříska a Květa Fialová v hudebním divadle. Výstava týdne: Anton Kolig ve Vídni. Opera na ČT art. Operní humor – tentokráte o rekvizitách.


Vídeň se chystá na Prokofjevova Hráče
Dostojevského sugestivní román Hráč (1867), do kterého slavný spisovatel promítl mnoho svých osobních zkušeností, a to nejen s různými závislostmi, posloužil šestadvacetiletému Sergeji Prokofjevovi jako námět opery. I když první verze opery pod původním ruským názvem Igrok z let 1915–1917 nebyla provedena a premiéry se dílo dočkalo až ve druhé francouzské verzi v roce 1929 v Bruselu.

Sergej Prokofjev: Der Spieler – Wiener Staatsoper 2017 (zdroj wiener-staatsoper.at / foto © Wiener Staatsoper GmbH/Michael Pöhn)

Premiéru díla, které není příliš často uváděno na operních scénách, připravuje na středeční večer 4. října soubor Vídeňské státní opery (zde vůbec v lokální premiéře) pod taktovkou australské dirigentky Simone Young, která nyní po ukončení hamburského angažmá hostuje s jednotlivými produkcemi na předních světových scénách. Během zkoušek na Prokofjevovu operu také zaskočila za onemocnělého kolegu a dirigovala krátkou sérii představení Straussovy Salome na konci září. Prokofjevova partitura si žádá velký orchestr a také řadu sólistů, zápis totiž předepisuje i řadu menších a epizodních rolí. Dílo neobsahuje árie a uzavřené ansámbly v pravém slova smyslu, jde spíše o plynulé a volné propojení hudebních čísel. O kvalitách i zvláštnostech díla vypovídá sama dirigentka v krátkém rozhovoru pro Wiener Zeitung (zde ).

Režií byla pověřena renomovaná německá režisérka Karoline Gruber, která na první operní vídeňské scéně inscenovala před více než dekádou velmi úspěšně Pucciniho ranou operu Le Villi (společně s Janáčkovým Osudem v režii Davida Pountneye v jednom večeru). I tehdy v originálním režijním pojetí, kterému dominovaly latexové oděvy a vrstvy popela, spolupracovala na inscenaci s dirigentkou Simone Young. S tou vytvořila v Hamburku i inscenace Korngoldova Mrtvého města nebo Reimannova Leara. Karoline Gruber pracuje spíše zvolna a na každou režii se velmi poctivě připravuje. Ostatně má již také podepsanou smlouvu na inscenaci světové premiéry opery Olgy Neuwirth Orlando podle známého románu Virginie Woolf právě na scéně Wiener Staatsoper na rok 2019. Vizuální složku Hráče vytvořili scénograf Roy Spahn a kostýmní výtvarnice Mechthild Seipel, umělci, se kterými jak Simone Young, tak Karoline Gruber opakovaně pracují, a to nejen na úspěšných hamburských inscenacích.

Sergej Prokofjev: Der Spieler – Misha Didyk (Alexej) – Wiener Staatsoper 2017 (zdroj wiener-staatsoper.at / foto © Wiener Staatsoper GmbH/Michael Pöhn)

Špičkové je i pěvecké obsazení díla. Řada rolí je obsazena zpěváky ruského nebo ukrajinského původu, což zajistí inscenaci jazykovou i výrazovou autenticitu. Tenorista z Ukrajiny Misha Didyk se stane rozpolceným Alexejem (postavy do které vložil Dostojevskij nejvíce autobiografických rysů i prožitků). Tento zpěvák se specializuje na dramatické tenorové party především v ruských operách, je hledaným představitelem Heřmana z Čajkovského Pikové dámy nebo Sergeje ze Šostakovičovy Lady Macbeth Mcneského újezdu. Zpívá ale i Borise v Janáčkově Kátě Kabanové (mimo jiné pod taktovkou Tomáše Netopila ve Wiener Staatsoper) nebo Cavaradossiho v Pucciniho Tosce. Alexeje Ivanoviče, centrální postavu opery, zpíval nedávno v inscenaci v Monte Carlo – na jaře 2016 pod taktovkou Mikhaila Tatarnikova.

Členka moskevského Stanislavského divadla, sopranistka Elena Guseva, zpívá Polinu. Ruská mezzosopranistka Elena Maximova, která ve Wiener Staatsoper vystoupila již v řadě středních i hlavních rolí, zpívá svůdnou roli dámičky polosvěta z kasina – Blanche.

Sergej Prokofjev: Der Spieler – Elena Maximova (Blanche) – Wiener Staatsoper 2017 (zdroj wiener-staatsoper.at / foto © Wiener Staatsoper GmbH/Michael Pöhn)

A vděčnou roli Babulenky, která prohraje většinu svého ruského jmění při návštěvě kasina ve fiktivním německém lázeňském městě Rulletenburg, si zazpívá wagnerovská operní hvězda Linda Watson. Ta ale zdaleka s wagnerovskými party heroin nekončí, na příští rok je ohlášena jako Brünnhilde v kompletním provedení Wagnerova Prstenu Nibelungova v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein.

Po středeční premiéře následují v tomto roce ještě čtyři reprízy, a to 7., 10., 14. a 20. října 2017. Pak bude dílo opět nasazeno později v druhé části sezony. Ceny lístků k sezení se pohybují od 62 do 228 eur, lístky za 15 euro jsou s omezenou viditelností. Prokofjevův Hráč není zcela jistě repertoárové dílo, ale titul bude určitě lákat operní znalce a fanoušky.


Ceny časopisu Opernwelt

Renomovaný oborový časopis Opernwelt zveřejnil výsledky každoroční ankety padesáti kritiků. Nejlepším operním souborem se stala Opéra de Lyon pod vedením intendanta Serge Dornyho. V kategorii nejlepší operní pěvkyně zabodovala již podruhé Anja Harteros (poprvé zvítězila v roce 2009), která kritiky oslnila hned třemi výkony – Maddalenou a Alžbětou v mnichovských inscenacích Giordanovy opery Andrea Chénier, respektive Wagnerova Tannhäusera, a též jako Sieglinde v jarní salcburské Valkýře (recenzi jsme přinesli zde).

Trojnásobný úspěch slavil operní soubor ve Stuttgartu. Sólista místní opery, tenorista Matthias Klink získal ocenění jako nejlepší pěvec uplynulé sezony za role Aschenbacha v Brittenově Smrti v Benátkách na domácí scéně a jako Alwa v Bergově Lulu v Mnichově.

Původem choreograf Demis Volpi byl pak oceněn za režii uvedené Brittenovy opery v kategorii mladý umělec roku. Třetí ocenění se dostalo sboru stuttgartské opery, a to již posedmé (!) od roku 2002.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář