Nasaďme růžové brýle. Nebo ne?

  1. 1
  2. 2

Není taktní ptát se cizích tanečníků na datum narození. Naši interpreti mají za sebou podle všeho přibližně čtyřicet let aktivní kariéry a společnou inscenací otevírají nejen téma nostalgického ohlížení a idealizování minulosti, které je dnes velmi aktuální s ohledem na politickou situaci, ale také připomínají, že jsou tvůrčí generací, která má stále své místo i na jevišti. Současný tanec je nástroj, který zbořil už mnoho tabu a omezení, a i v tomto bodě si vede velmi dobře a může být pro mnoho lidí inspirací. Je třeba hledat rozumnou cestu mezi popíráním stárnutí na straně jedné a rezignací na život na straně druhé. Většina omezení klíčí a roste jen ve vlastní hlavě, a dokud člověk sám sebe nepřesvědčí o tom, že něco nemůže (nebo dokonce že něco „už“ nesmí), jsou jeho schopnosti obdivuhodné.

Nostalgiáda v tomto směru nemluví jen o minulosti, ale také o přítomnosti a budoucnosti, její interpreti své zážitky reflektují a okouzlujícím způsobem je rekonstruují, ale zároveň jsou stoprocentně přítomni tady a teď, ve svém středu a ve svých tělech, která jsou jim dále nejspolehlivějším nástrojem. Je vidět, že to jde – i bez růžových brýlí. Měli bychom poděkovat za tuhle dávku optimismu a přát si víc takových projektů.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

 

Nostalgiáda
Choreografie, účinkují: Monika Rebcová, Olaf Reinecke, Anka Sedláčková, Karel Vaněk
Režie, soundscape: Karel Vaněk
Koncept: Guido Preuss, Lucia Kašiarová
Kostýmy: Melanie Riester
Dramaturgie: Guido Preuss
Premiéra 23. března 2018 Studio ALTA Praha

www.altart.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Karel Vaněk: Nostalgiáda (Studio Alta Praha 2018)

[yasr_visitor_votes postid="290603" size="small"]

Mohlo by vás zajímat