Návraty k originálům: Esmeralda v Mexiku

Petipova inscenace Pugniho baletu Esmeralda z roku 1899 v rekonstruované choreografii Jurije Burlaky a Vasilije Medvedeva doputovala z moskevského Baletu Bolšoj (premiéry 25., 26. a 27. prosince 2009 na Nové scéně Velkého divadla v Moskvě) přes Staatsballett Berlín (premiéra  9. dubna 2011 v Deutsche Oper Berlín) do mexické La Compañia  Nacional de Danza (premiéra 9. října 2012 v Palazio de Bellas Artes v Mexico City).

Latinskoamerický Festival Internacional Cervantino, pořádaný tři týdny pozoruhodné divadelní budově Art Decco z roku 1934, zařadil premiéru do svého mezinárodního programu. Romantická Pugniho Esmeralda, prvně uvedená choreografem Julesem Perrotem v londýnském Her Majesty´s Theatre roku 1844, se v Mexiku hrála vedle soudobých kompozic Johna Cage, Philipa Glasse, Arvo Pärta, představení světoznámých souborů Pekingské opery ze Šanghaje a mexického souboru Ballet Folklorico de Mexico Amalie Hernandezové a dalších hudebních a divadelních pořadů domácí i cizí provenience. Pugniho partituru interpretoval  orchestr Teatro de Bellas Artes

Představení Esmeraldy jsem viděla na jevišti v několika  premiérových obsazeních na Malé scéně Velkého divadla i v berlínské verzi v Deutsche Oper. Byla jsem stejně nadšena, jako Vladimír Malachov, umělecký šéf berlínského Staatsballett, který hned po moskevské premiéře pozval tvůrčí tým z Velkého divadla k uvedení baletu do Berlína. Ohlas obnovené Esmeraldy přesáhl hranice Evropy. Na její berlínskou premiéru přijeli jako diváci četní baletní hosté nejen z Evropy, ale také ze Severní i Latinské Ameriky. Jejich upřímný obdiv otevřel Esmeraldě a jejím tvůrcům cestu za Oceán.

Sylvie Reynaud, ředitelka baletního souboru La Compañia Nacional de Danza, pozvala pro realizaci inscenace kromě obou choreografů další tvůrce z moskevského Velkého divadla: scénografku Alionu Pikalovu,výtvarnici kostýmů Elenu Zaitsevu, dirigenta Antona Grishanina, asistenty choreografie Julianu Malkhasyants (Velké divadlo) a Stanislava Fečo (Balet Jekaterinburg). Hlavní role Esmeraldy a Phoeba ztvárnili první sólisté ze Staatsballett Berlin: mexická balerína Elisa Carrillo Cabrera a ruský tanečník  Mikhail Kaniskin, kteří tyto role tančí v berlínské inscenaci.

Balet Esmeralda, inspirovaný historickým románem Viktora Huga Notre Dame de Paris – Chrám Matky Boží v Paříži, přináší na scénu postavy středověké Paříže v širokém rozpětí jejich sociálního postavení a s kontrasty společenských vztahů, s místním koloritem a charaktery postav – pobudy a cikány ze Dvora divů, strážce veřejného pořádku, představitele církve a šlechtickou společnost na Dvoře Fleur de Lys. Změna názvu z Notre Dame de Paris na Esmeraldu napovídá posun v koncepci Hugova románu. Ústřední postavou  zde není zvoník Quasimodo, ale pouliční tanečnice Esmeralda s tamburínou a kozou. Její dramatický příběh nekončí popravou jako v románu, ale happy- endem stejně jako v operním libretu, které vypracoval sám Viktor Hugo pro Louisu Bertinovou, dceru svého přítele a majitele významných novin Journal des Debats Armanda Bertina. Na rozdíl od opery v baletu má významnou roli románová postava chudého básníka Gringoira, původně tančená slavným tanečníkem a choreografem baletního romantismu Julesem Perrotem.

Marius Petipa ve své inscenaci Esmeraldy pro Mariinské divadlo roku 1899 zachoval nejlepší choreografické texty svého předchůdce, vytvořil několik nových sborových tanců a sólo pro primabalerínu Carského baletu  Matyldu Kšešinskou, představitelku Esmeraldy. Balet dal zapsat do partitury systémem taneční notace Vladimira Stěpanova, jak v té době bylo v Mariinském divadle zvykem. Záznamy a obrazové dokumenty, uložené v Divadelní kolekci americké Harvardské univerzity v Bostonu a ruských divadelních bibliotékách a muzeích několik desítek let, ožily nyní na scéně.

Inscenace se v průběhu let na baletních jevištích proměňovala. V roce 1926 Rejngold Glier vypracoval novou instrumentaci baletu, roku 1935  Agrippina Vaganova rozšířila druhé dějství na Dvoře Fleur de Lys  anakreontskou scénou divadla na divadle Diana a Aktéon z Petipova baletu Král Kandaules. Jurij Burlaka a Vasilij Medvedev tyto dodatky v nové verzi baletu ponechali, uplatnili však původní návrhy dekorací středověké Paříže a kostýmy podle Ivana Vsevoložského, tehdejšího ředitele Ruských carských divadel.

Pas de trois z plesové scény na Dvoře Fleur de Lys, Arthur Saint-Léon, 1844 Londýn

Ve své době Esmeraldaposunula vývoj baletu směrem k divadelnímu představení s vnitřní výstavbou dramatu. Také současným interpretům a představitelům  hlavních rolí dává velké možnosti k projevení taneční individuality a hereckého mistrovství. V roli Esmeraldy jsou na litografiích a fotografiích zachyceny nejslavnější baleríny z devatenáctého a počátku dvacátého století jako Carlota Grisi, Fanny Cerrito, Fany Elssler, Virginia Zucchi, Matylda Kšešinskaja a  Olga Specivceva.

Esmeralda - Dvůr divů - Fanny Elssler a Jules Perrot, 1848 St.Petersburg

Mexická primabalerín Elisa  Carilla Cabrera, absolventka Escuela Nacional de Danza Clásica de Mexico, interpretuje roli Esmeraldy v široké výrazové škále od žertovné hravosti ve scéně výuky tance s Gringoirem až k výrazovému tanci zoufalství před vlastní popravou.

Mnozí naši diváci tuto rekonstruovanou inscenaci Esmeraldy v nastudování Jurije Burlaky a Vasiluje Medvedeva znají v provedení Baletu Bolšoj z přímého přenosu společnosti Aerofilms Balet v kině. Třebaže baletní přenos přinesl jen zprostředkovaný obraz přímého emocionálního zážitku z divadla, umělecký zážitek z filmové verze byl mimořádný (více jsme psali zde). Jak dokládají recenze v mexickém tisku a televizi, obdobné umělecké zážitky přináší divákům  také Esmeraldu v provedení La Compañia Nacional de Danza.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na