Nebojme se současného tance, VerTeDance chystá manuál

  1. 1
  2. 2
  3. 3

A tak bychom mohli pokračovat, zastavit se ještě u soudobé hudby nebo vůbec u zvukové krajiny sestavované zhusta z ruchů, zvuků a prvků, které způsobují fyzické nepohodlí. S mnoha totožnými problémy se potýká alternativní divadlo (versus realistické drama), soudobá hudba (versus melodická a harmonická hudba starších epoch), současné výtvarné umění… Tanečníci a choreografové mají někdy pocit, že jsou ve svém nepochopení sami, ale stejným procesem procházejí i ostatní současná umění usilující o současného diváka.

Pokud jde o taneční oblast: je logické, že mnoho diváků dá přednost sledování klasického baletu (zahrňme sem i neoklasiku a klasiku ovlivněnou moderními směry dvacátého století) před současným tancem. Odpovídá estetickému ideálu krásy, obvykle přináší příběh, i když to není pravidlem, je však vždy vysoce stylizovaný a nedostižnost výkonů je pro diváka nezpochybnitelná (my víme, že současný tanec vypadá jen zdánlivě jednoduše, ale jde o prvotní výškový dojem – dvaatřicet fouettés prostě na první pohled divák definuje jako nedosažitelný výkon, zatímco floor work je pro něj válení se po zemi). Na druhou stranu je také zbytečné, aby tuto oblast představitelé současného tance považovali za konkurenci nebo nepřítele, protože divákovi je potřeba popřát čas, až se nabaží estetických dojmů – mnohý potom také zatouží po změně a otevře se syrovosti (a mnohdy surovosti) současných směrů. A je mnoho diváků, pro které je už emocionální prožitek důležitější než forma, diváků, kteří mnohost významů vyhledávají a kteří překračování hranic obdivují, a ti si dříve či později cestu k současnému tanci najdou.

Jsem zvědavá, zda v představení Pojďme na tanec! zarezonují některé oblasti, které jsem tu naznačila jen zcela spontánně z pozice diváka, který několik let hledal k současnému tanci cestu. Ale teď zpět k tanečnímu zpravodajství!

Petra Tejnorová: Pojďme na tanec! (zdroj divadloponec.cz / foto M. Bartoš)


Nový projekt Lenky Vagnerové Amazonky

Premiéry připravuje každý rok a zatím neztrácí invenci. Lenka Vagnerová se tentokrát vydala zkoumat národ mytických žen Amazonek, válečnic, „jejichž zuřivá síla a nemilosrdnost daly vzniknout bizarním příběhům“. Premiéra nového projektu se koná 1. listopadu v La Fabrice.

Lenka Vagnerová: Amazonky – záběr ze zkoušky (foto Michal Hančovský)

K mýtům a archetypům se vrací Lenka Vagnerová pravidelně, od chvíle, kdy vytvořila téměř mystickou inscenaci La Loba (recenzi jsme přinesli zde), přes Padlé anděly pro britskou 2Faced Dance Company a dál přes vánoční podobenství ukryté v české poezii. Mytický národ bojovných žen nás zavede k řecké mytologii, je však pravděpodobné, že jejich předobraz je ještě starší. V mýtu o Héraklovi vystupuje královna Amazonek Hippolyta. V devátém úkolu, který Héraklés dostával od krále Eurysthea, měl přinést pás královny Hippolyty, která jej silnému hrdinovi chtěla sama věnovat. Intrikující bohyně Héra však zapříčinila boj mezi Héraklovou družinou a Amazonkami, ve kterém královna padla. Jednou z vůdkyní Amazonek byla Antiopa, kterou Hérakles zajal. Stala se manželkou hrdiny Thésea a padla v boji rukou vlastních sester.

Řeckým mýtem se inspirovali i Kosmas a Dalimil, a tak se pověst o válečnickém ženském kmeni dostala i do českého panteonu, i když v našich končinách má spíš příchuť feministického vzdoru. Dívčí válka je popsána v Dalimilově kronice a traduje se dál, až se nakonec příběh Vlasty, Šárky a Ctirada stává součástí národních pověstí. Slovo amazonka zdomácnělo v přeneseném významu. Od antiky i národně obrozeneckého příběhu je možné téma přenést do současnosti a postavit do centra zájmu bojovnici za ženská práva, se všemi protichůdnými názory, které se dnes střetávají kolem otázky feminismu. Vystupuje zde především otázka, jestli feminismus v západní civilizaci nezašel za hranici, kdy revoluce požírá své vlastní děti.

Zatím nevíme, kterou cestou se vydala Lenka Vagnerová, ale myslím, že se nemýlím, že můžeme očekávat jak vhled do historické a psychologické podstaty mýtu, tak nastolení aktuálních otázek, a že nás čeká výlet do minulosti i současnosti. V inscenaci určitě dojde i na boj, na inscenaci spolupracuje specialista na bojová umění Radek Mačák. Účinkují Fanny Barrouquére, Markéta Frösslová, Simona Machovičová, Barbora Rokoszová, Tomáš Vychytil a Hynek Obst.

Lenka Vagnerová: Amazonky – záběr ze zkoušky (foto Michal Hančovský)


Brněnský balet hostuje v Číně

Baletní soubor Národního divadla Brno je od 17. října na čtrnáctidenním turné v Číně. Na zájezdu odehraje šest představení baletu Black and White Mária Radačovského (naši recenzi z premiéry najdete zde), uměleckého šéfa baletu, ve městech Šanghaj, Chang-čou, Čchung-čching a Fuling. V Šanghaji vystoupil soubor v rámci festivalu Shanghai China International Arts Festival také s galapředstavením pod širým nebem, ve kterém představil průřez repertoáru Baletu Národního divadla Brno, včetně ukázek z připravované taneční show West Side Story, která má premiéru 25. listopadu na brněnském výstavišti. Na programu byl také Duet Beethoven na hudbu Ludwiga van Beethovena v podání sólistů Eriko Wakizono a Ivana Popova, bílý duet/adagio z inscenace Black and White, pas de deux ze třetího jednání inscenace Spící krasavice a choreografie Spolu z inscenace Petite Mort (recenzi z jedné z repríz najdete zde). Na festivalu se soubor Národního divadla Brno ocitl v té nejlepší společnosti – vystupuje zde například Béjart Ballet Lausanne, Cloud Gate Dance Theatre, L.A. Dance Project nebo Nederlands Dans Theater 1. Celkem odcestovalo do Číny téměř šedesát zaměstnanců Národního divadla Brno a během turné, které se koná od 17. do 30. října 2017, absolvují letadly, vlaky i autobusy více než devatenáct tisíc kilometrů. Fotografie přímo z cest baletu si můžete prohlédnout v následující galerii.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat