Nedožité devadesátiny Stanislavy Součkové

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V Jihočeském divadle se v roce 1961 představila jako již vyspělá umělecká osobnost a její okamžitá zaměstnanost byla převeliká. Zpívala zde v první řadě samozřejmě okruh rolí koloraturního a lyrického sopránu, který by byla interpretovala i na první scéně, pokud by jí štěstí bylo víc v tomto ohledu nakloněno. To znamená Smetanovu Karolinu, Jitku, Ludiši, Blaženku, Katušku, Barču, Esmeraldu, nebo Dvořákovu Terinku. Ve světové opeře vypjatou Mozartovu Královnu noci, Verdiho Gildu, Violettu nebo Pucciniho Mimi i Musettu. Samozřejmě byl oborovou parketou zpěvačky technicky virtuózní Rossini a Donizetti, kde mohla ukázat virtuózní zběhlost běhů a koloratur. Byla báječnou Norinou z Dona Pasquala i elegantní Rosinou z Lazebníka sevillského. To vše bylo logické, očekávané. Tyto role by byla zpívala i jako členka Národního divadla. Ostatně zmíněnou Gildu hostovala s velikým ohlasem v Bratislavě! Ale na menší budějovické scéně se dostala oborově k rolím, do kterých by ve velkém divadle obsazena patrně nebyla.Nevím přesně, do jaké míry bylo překračování oboru v souladu s jejím přáním. Nikdy jsem se Stanislavou Součkovou o těchto aspektech nehovořil, až se tomu zpětně divím. A tak Stanislava Součková na jihu Čech vytvářela také Smetanovu Mařenku v Prodané nevěstě nebo titulní roli Rusalky Antonína Dvořáka. To by nebylo až tak fatální oborové vybočení, podobně jako jím ještě není ani Verdiho Leonora v Troubadouru či Amélie v Maškarním plesu. Nebo postava Julie v Jakobínu, kterou vyměnila za původní lyrickou mladistvou Terinku. Ale Suchoňova Katrena v Krútňavě nebo Janáčkova dramaticky vypjatá titulní role Káti Kabanové, Leonora v Beethovenově Fideliu, ba dokonce Smetanova Libuše, to již byla zajisté seberealizace v dramatičtějším oboru. Pravda, tyto jmenované role vytvořila později i typicky lyrická sopranistka Gabriela Beňačková, která ovšem nezpívala koloraturní obory. Stanislavě Součkové oborově nejvíce podobná Maria Tauberová, Vlasta Urbanová (neplést, prosím, s Evou Urbanovou!) nebo plzeňská Libuše Bláhová tyto role nikdy nezpívaly.

Ohlas těchto produkcí byl však pozitivní u kritiky i publika. Výborná pěvecká technika umožnila přední české sopranistce zpívat nevídané oborové rozpětí bez následků, které čas od času postihnou příliš ambiciózní zpěvačky. Od Mozartovy perlivě koloraturní Konstance v Únosu ze serailu a rozsahově specificky vypjaté dramatické koloratury Královny noci v Kouzelné flétně až po Beethovenovu Leonoru, Janáčkovu Káťu Kabanovou a Smetanovu Libuši. Nedivím se však příliš. Dobře vytrénované hlasy koloraturními běhy, staccaty a trylky jsou technicky vybroušené, mohou de facto zpívat vše, pokud hlas dokáže nosností obstát v prostoru a rolím odpovídá i volumen tónu. Stanislava Součková vládla hlasem krásně kulatým, nosným, ve výškách třpytivým, velmi kultivovaným, ve všech polohách jistým. Proto mohla obstát v tomto velkém oborovém rozpětí se ctí. Ale i hlasovou vytrvalostí, což je v operní sólové kariéře vždy vedle nosnosti hlasu a jeho rozpětí onen hned druhý profesně důležitý bod! Zvládnout se dá jen tehdy, když souhra dispozic od Boha, hlasové techniky a odolnosti je v přirozené symbióze.

Zpěvačka musí také vědět, kdy je čas odejít. To bývá další Achillova pata operních kariér. Jenže musí být také kam odejít, aby zpěvák nemusel dožívat v pozici, kdy musí být šéfům vděčen za každou přidělenou epizodní roličku… Stanislava Součková však ukončila nekompromisně svoji dvanáctiletou operní kariéru v Českých Budějovicích. V roce 1973 měla možnost přejít do role hlasového pedagoga na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Na počátku pro obor hlasová výchova. Ale tehdy se zahajoval na katedře hudební výchovy velkorysý celostátní experiment, výuka prakticky všech oborů pro základní umělecké školy. A pěvecký obor byl dobře zaštítěn právě jménem osobnosti Stanislavy Součkové! Tento projekt byl republikově zcela ojedinělý, jen připomenu, že tehdy nebyla výchova specializovaných pedagogů pro hudební školy zavedena na žádné z pedagogických fakult u nás. A konzervatoř v Budějovicích ještě zdaleka nebyla na pořadu dne. Sám jsem přišel na hudební katedru v Českých Budějovicích v roce 1983, čímž se paní Stanislava Součková stala mojí vzácnou kolegyní. Katedra byla tehdy pod vedením docenta Karla Padrty ve velkém rozkvětu, na svém absolutním vrcholu, jakého poté již nikdy nedosáhla. Bylo to zásluhou několika výrazných osobností, mezi které patřila právě Stanislava Součková. V roce 1983 již byla po aktu jmenování vysokoškolskou profesorkou za výraznou uměleckou činnost. To je též dokladem, že nebyla nijak diskriminována v Praze politicky, jak jsem v uplynulých dnech náhodně zachytil na vlnách rozhlasu Vltava. Při existenci kádrového „šrámu“, by podobné jmenování bylo tehdy, v době normalizace, sotva možné. Na uměleckých školách snad, ale pedagogické fakulty byly takřka politickými školami v kádrové ostraze. Pamatuji si tehdy na mírné projevy závisti, neb na Pedagogické fakultě byly tituly vždy určitým fetišem závisti, když někdo na titul dosáhnul… Byly zde i osobnosti, jimž kádrové minusy v habilitacích zabránily, například u skladatelů Milana Křížka či Adolfa Špačka. Pro budějovickou fakultu bylo ale velkou ctí, že Stanislava Součková se právě zde stala první profesorkou oboru zpěvu v Československu mimo vysoké umělecké školy (HAMU a JAMU). Ona byla široce uznávanou osobností v hudebních kruzích.

Moje vzpomínky na Stanislavu Součkovou jsou mimořádné. Byla to skvělá starší kolegyně, která přála úspěchy druhým a měla z nich upřímnou radost. Ostatně i můj učitel, pěvec Karel Berman, mi tehdy řekl: „Buď moc rád, že máš jako kolegyni Stáňu Součkovou. To je udělaná holka, je vymakaná pěvecky i jevištně, pracovala ještě s Ferdinandem Pujmanem! To opravdu není jen talent spadlý z nebes, ta se vypracovala od píky.“ Tolik přesná citace. Pedagogické profesi se věnovala plně, se zájmem, s nasazením.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Děkuji za celou rodinu Ryšavých panu Jiřímu Fuchsovi za vpomínku na Mamku. Pavel Ryšavý, České Budějovice

RH

Některé nahrávky paní Součkové jsem dříve slyšel, ale píseň od pana Hurníka dnes poprvé. A musím říct, že mě dojal prostý a krásný přednes, stejně jako milý a skromný proslov. O nezpochybnitelné kráse hlasu a stále zvonivých tónech i v tak, pro zpěvačku, pokročilém věku ani není třeba mluvit. Opravdu krásné.