Nedožité pětaosmdesátiny výtvarníka Jana Skalického

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Začíná pracovat i v zahraničí, nejprve jak tomu bylo tehdy obvyklé, v Německé demokratické republice. V berlínské Komické opeře se setkává s režisérem, který posléze dobude světové proslulosti a pro kterého vytvořil řadu významných kostýmních výprav, Götzem Friedrichem. V tvůrčím týmu s Václavem Kašlíkem a Josefem Svobodou realizují v roce 1964 v milánské Scale Hindemithovu operu Cardillac. Posléze navrhuje pro Václava Kašlíka kostýmy do jeho inscenací Dvořákovy Rusalky a Janáčkovy Lišky Bystroušky v mnichovském Theater am Gärtnerplatz.

V téže době se dostává i do hessenského hlavního města Wiesbadenu, kde tehdy řediteloval další z čelných osobností německého hudebního divadla, budoucí ředitel vídeňské Státní opery – Claus Helmut Drese, který každoročně pořádal takzvané Mezinárodní květnové slavnostní hry, na nichž dával prostor inscenacím a tvůrcům z východoevropských zemí. Drese nabídl Janu Skalickému trvalejší spolupráci a Skalický tuto nabídku přijal. Po vstupu sovětských vojsk a poté, co mu zemřeli oba rodiče, se rozhodl ve Německé spolkové republice zůstat.

V Praze ale ještě stačil vytvořit své dvě špičkové realizace – nádherné kostýmy pro televizní adaptaci Radúze a Mahuleny režiséra Petra Weigla, které plně korespondovaly s Weiglovým pojetím Zeyerova a Sukova díla

Perfektně také vystihl jedinečnou inscenační koncepci Kašlíkova a Svobodova pojetí Mozartova Dona Giovanniho, kteří v inscenaci opery z února 1969, jež vstoupila do dějin interpretace této „opery oper“, geniálně využili budovy jejího prvního provedení, Stavovského divadla.

Poté, co se rozhodl zůstat v zahraničí, začíná postupně Skalického jméno mizet z titulků filmů a televizních inscenací. Když po čase emigruje i představitel Radúze Jan Tříska, Weiglova inscenace Radúze a Mahuleny se dostává na index a Jan Skalický je ve své vlasti prakticky vymazán z obecného povědomí.

O to častěji se s jeho jménem setkáváme u špičkových inscenací na nejprestižnějších scénách světových hudebních, i činoherních hudebních, i činoherních divadel. A plným právem. Jan Skalický dospěl do let své absolutní zralosti a zúročil svoji všestrannou a hlubokou erudovanost, perfektní cit pro propojení koncepce postavy, tak jak ji chápe režisér, respektive choreograf. S citem pro co nejvhodnější pojetí kostýmu vzhledem k hercově (zpěvákově, tanečníkově) fyzis.

Skalický vládl bravurní kreslířskou technikou, jeho kostýmní návrhy byly vždy propracovány do nejmenších detailů, stejně precizní byl ve výběru materiálů a v tom, že vždy měl jasnou představu o technologii výroby. A last not least, nedělitelnou stránkou jeho práce byl vedle důsledného perfekcionalismu jeho vztah ke spolupracovníkům, k těm, kdo jeho výtvarné vize převáděli do živé podoby konkrétních kostýmů. Byl vysoce náročný v požadavcích, ale přitom velmi ohleduplný. V každé situaci si uchovával noblesu a eleganci skutečného „gentlemana comme il faut“. Proto byl Jan Skalický velmi vážený a ctěný v divadelních krejčovnách a dodnes pamětníci jeho práce na něj s láskou vzpomínají.

Kolik inscenací obohatil svými perfektními kostýmy, zatím nikdo nespočítal. Uvádí se, že jich bylo kolem šesti set a vesměs se jednalo o přední světové scény. Jeho kostýmy mohli obdivovat diváci  v těch nejprestižnějších světových operních metropolích, v Berlíně, Mnichově, Hamburgu a na mnoha dalších německých operních scénách, ve Vídni, Miláně, Paříži, Curychu, v londýnské Covent Garden i v English National Oper, ve Spojených státech v newyorské Met, v Bostonu, San Francisku či Los Angeles. V roce 1971 byly jeho kostýmy ozdobou inscenace Monteverdiho opery Orfeo na Salcburském festivalu.

S ředitelem Dresem odešel z Wiesbadenu do Kolína nad Rýnem a po tamějším sedmiletém pobytu jej následoval do Curychu, kde se usadil natrvalo. Se jmény Clausem Helmutem Dreseho a Götze Friedricha spolupracoval na řadě jejich špičkových inscenací. Čelné místo zde zaujímají dvě opery Richarda Strausse. Pro Dreseho vytvořil kostýmy k jeho inscenaci Straussovy opery Žena bez stínu, díla, které mnozí považují ze Straussova odkazu za interpretačně nejobtížnější. Skalickému ale právě proto byla tato opera velice blízká a několikrát se k ní vrátil. Druhou Straussovou operou byla Salome, k níž byl Jan Skalický autorem kostýmů ve filmovém zpracování Götze Friedricha, s Vídeňskými filharmoniky pod taktovkou Karla Böhma, s Teresou Stratas v titulní roli a Berndem Weiklem v roli Jochanaana.

Pikantní shodou náhod je, že právě letošního 11. září, ve výroční den úmrtí Jana Skalického, obhájila studentka scénografie na brněnské JAMU Juliána Kvíčalová úspěšně svou bakalářskou práci, v níž posuzuje a srovnává na základě zhlédnutých filmů výše uvedenou inscenaci a taneční zpracování tématu od Carlose Saury. Jedná se o mimořádně hodnotnou práci. Janu Skalickému a jeho kostýmům věnuje hodně pozornosti a právem za ni studentka obdržela vysoké hodnocení. Škoda, že výborný dojem pokazila jedna chyba. Práce nese název Salome jako femme fatale v díle Friedricha Götze a Carlose Saury.  Nejen, že je v ní „důsledně“ používáno prohozené režisérovo jméno a příjmení,ale stejně důsledně se objevuje i v posudcích jejích hodnotitelů, v jednom se dokonce v podobě Friedrich Goetz.

K řadě oper se Jan Skalický vícekrát  vracel, z těch českých to byly především Prodaná nevěsta a Rusalka, z těch dalších jmenujme alespoň Gounodova Fausta a Markétku, Mozartovu Kouzelnou flétnu, Verdiho Falstaffa, Wagnerova Tristana a Isoldu, Offenbachovy Hoffmannovy povídky, Debussyho Pelléa a Mélisandu anebo Pucciniho Bohému. Poprvé se jako autor kostýmů s touto operou setkal v Dreseho inscenací v Kolíně nad Rýnem. Rudolfa v ní zpíval José Carreras. Byl také autorem kostýmních výprav k Janáčkovým operám (Její pastorkyňa, Věc Makropulos, první uvedení opery Z mrtvého domu v Curychu v režii Götze Friedricha). Pro Otomara Krejču navrhl také kostýmy k jeho inscenaci opery Alexandra Dargomyžského Kamenný host v pařížské Komické opeře.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments