Nedožité pětaosmdesátiny výtvarníka Jana Skalického

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V newyorské Met byl autorem kostýmů do Verdiho opery Sicilské nešpory, v nichž hlavní role Eleny a Arriga zpívali Montserrat Caballé a Nicolai Gedda a k Prodané nevěstě s hvězdným obsazením (Tereza Stratas v roli Mařenky, Nicolai Gedda jako Jeník, Ion Vickers coby Vašek a Martti Talvela v postavě Kecala). Ačkoli tehdejší čelný americký kritik Alan Rich v New York Magazine doslova strhal režijní pojetí a scénu, absolutorium z inscenátorů dostal dirigent James Levine a Jan Skalický, o jehož kostýmech napsal, že na rozdíl od scény plně odpovídají duchu díla, některé jsou vynikající a kostýmy ve výstupu komediantů jsou nádherně vtipné.

S mimořádným ohlasem se setkaly Skalického kostýmy v představení Verdiho Othella v opeře v Los Angeles, v níž titulní roli zpíval a hrál Plácido Domingo. V roce 2013 zaujal jeho kostým čelné místo na výstavě, kterou k poctě slavného zpěváka uspořádalo The Grammy Museum v Los Angeles. Skalického kostýmy byly použity i v pozdější inscenaci této opery, kde v titulní roli vystoupil Vladimír Atlantov.

V roce 1990 byl Jan Skalický autorem kostýmů pro světovou premiéru opery Hanse Marii Henzeho Das verratene Meer (Zrazené moře) na námět románu japonského spisovatele Yukio Mishimy. Námořník, který zradil moře. Operu uvedl Götz Friedrich v Deutsche Oper v Berlíně, kde tehdy zastával funkci ředitele a uměleckého šéfa.

Významné místo má v umělecké biografii Jana Skalického jeho spolupráce s jedním z nejvýznamnějších baletních tvůrců konce dvacátého století, žákem Johna Cranka, předčasně zesnulým Uwe Scholzem. Byl autorem řady kostýmů v jeho inscenacích, především v curyšské opeře (Sen noci svatojanské, Spící krasavice, Stravinského Petruška), v Berlíně navrhl kostýmy pro jeho inscenaci Stravinského Ptáka ohniváka a ve Státní opeře ve Vídni pro Bartókova Podivuhodného mandarína.

Po roce 1990 se konečně mohli s Janem Skalickým a jeho tvorbou setkat opět i čeští diváci. Nejdříve se představil výbornými kostýmy v inscenaci Čechovova Višňového sadu Otomara Krejči v Divadle za branou. Svůj život od té doby dělil mezi Curych a Prahu.

Jako operní výtvarník se poprvé po svém návratu představil ve „své“ Plzni v červnu 1995 premiérou Mozartova Dona Giovanniho v režii současného ředitele plzeňského divadla Martina Otavy, na níž později navázal, opět v Otavově režii Verdiho Aidou.V prosinci 1996 vytvořil kostýmní výpravu pro Lehárovu Giudittu v Brně (opět v režii Martina Otavy), po ní následovaly Offenbachovy Hoffmannovy povídky a Mozartova Kouzelná flétna v režii Jana Kačera a Lehárova Země úsměvů v režii Antona Nekovara.

Do Národního divadla se vrátil v Průdkových inscenacích Její pastorkyně (1997) a Prodané nevěsty (1999).Jeho poslední inscenací na Národním byla na podzim roku 2002 účast na projektu obnovené inscenace Kašlíkova Dona Giovanniho, kterým zahájilo svou činnost nové vedení divadla (Daniel Dvořák a Jiří Nekvasil).

S plzeňským divadlem se rozloučil dvěma kostýmními výpravami pro soubor, v němž kdysi začínal. Byl autorem kostýmů pro Antonína Procházku do jeho inscenace Porterova muzikálu Kiss me, Kate a do jeho parafráze filmového scénáře Kristián.

Jan Skalický, vynikající kumštýř a vzácný skromný člověk, zemřel 23. dubna 2006 v Praze.

Foto archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments