Nejdůležitější je zůstat sám sebou. Ptali jste se Ailyn Pérez…

  1. 1
  2. 2

Myslím, že posluchači v Evropě jsou možná o trochu vzdělanější, než ti v Americe… Ale nelze to takto paušalizovat. I v Evropě najdete velké rozdíly v publiku. Jsou zde operní domy s velmi konzervativními návštěvníky představení, jsou zde operní domy hojně navštěvované turisty, kde se občas objeví i zajímavé mladé publikum, takže je to opravdu hodně rozdílné město od města, stát od státu. A já to mám ráda. Také ráda zpívám italsky pro Italy, francouzsky pro Francouze, baví mě to. Co se týče programu, tak určitě nepřemýšlím, jestli zpívám v Americe nebo v Evropě. Ale upřímně, příliš mnoho nekoncertuji. Těžiště mé práce je na operních jevištích. Koncertování je něco, čemu bych se chtěla intenzivněji do budoucna věnovat a možná mi právě kladete otázku, kterou se budu muset do budoucna zabývat. Někdy jste přímo požádáni nějaký program nastudovat. Někdy máte možnost vybrat si repertoár sám a trochu více experimentovat. A někdy je váš koncert součástí projektu, třeba nového alba. Co se týká globalizace, samozřejmě, že postihuje i svět opery, zejména v oblasti marketingu. A skutečně platí, že lidé mnohdy přijdou ze zvědavosti poté, co někoho viděli na obálce časopisu nebo četli rozhovor. Nechci se ale loučit s myšlenkou, že když už jsou v divadle, tak nedokáží poznat kvalitu. Speciální kapitolou jsou sociální sítě, kde máte jako umělec možnost vyjádřit své osobní postoje, vyprávět sám svůj příběh. To je velká změna a dnes také velmi důležitá součást celého businessu. Musíte si umět udržet balanc, pokud chcete v klidu dělat svou práci. Nemůžete stát na scéně, když vám neustále někdo volá nebo píše. Dříve neměli někteří ani pevnou linku. Dnes všichni ovládáme svět ze svého mobilního telefonu. To co děláme v divadle, je vlastně únik do jiného světa.

Reklama

(Jana Čermáková) Učíte také zpěv? Co by byla Vaše nejčastější rada mladým talentům?

Ne, ale v budoucnu bych ráda, minimálně formou mistrovských tříd. Čekám, až budu cítit, že skutečně dokáži mladým talentům pomoci. Myslím, že role učitele je pro jeho žáky velmi určující, proto – až se jednou rozhodnu – bych chtěla svým studentům dát dostatek svého času, jako maminka. K druhé polovině otázky – myslím, že opravdu důležité je ujistit se, že máte skutečně talent, že v sobě snoubíte takové kvality, aby se z vás mohl stát profesionální hudebník. Poté se musíte obrnit trpělivostí a začínat drobnostmi. I když se chcete stát operním pěvcem, nezačnete hned studovat Verdiho opery. Pěvecká literatura oplývá krásnými miniaturami od Schuberta, Brahmse a dalších. Měli byste také hodně chodit na koncerty a na představení a poslouchat hromadu desek. A pak musíte najít skvělého učitele, který vás dokáže vést. Myslím, že je také velice dobré hrát na nějaký hudební nástroj, ideálně na klavír. Já jsem hrála na flétnu a v mém hudebním vývoji mi velice pomohla hra v orchestru. A pak také čtěte. Dělat kariéru je sen, ale nestačí jen chtít. Například já bych strašně chtěla jet na lyže. Nikdy jsem na lyžích nebyla! Ale neumím lyžovat. Nezbývá mi nic jiného, než se to naučit. A teprve až se to naučím, přinese mi to skutečnou radost. Když se rozhodnete pro dráhu operního pěvce, čeká vás opravdu dlouhá cesta. Ale je to krásný život, ve kterém potkáváte spoustu zajímavých lidí, učíte se jazyky, poznáváte nové země.

Christianne Stotijn, Ailyn Pérez, Jakub Hrůša, Česká filharmonie – Dvořákova Praha 13. 9. 2017 (zdroj Dvořákova Praha / foto Petra Hajská)

Co děláte ve svém volném čase, máte-li nějaký volný čas?

Svůj volný čas si musím plánovat. Přiznám se, že mnoho ho nemám. Byť často sním o dokonalých prázdninách. Nejčastěji jsem v tomto čase se svou rodinou nebo sama se sebou, což pro člověka, který kolem sebe neustále potřebuje lidi, nebylo zpočátku jednoduché. I v tom jsem však nakonec našla zalíbení. Jinak jsem ale workaholic. Oh! Ráda také chodím na baseball a s mými neteřemi tancovat latinsko-americké tance.

Které jsou Vaše nejoblíbenější operní role a proč? Chystáte se v budoucnu na nějakou operu v České republice?

Mou asi nejmilovanější rolí je Massenetova Manon Lescaut. Líbí se mi její přerod z dívenky do skutečné hrdinky typické pro italské opery, kde vám vokální part dovoluje ukázat celou škálu výrazových prostředků. Mám ráda Verdiho opery – Otella, Simona Boccanegru. Ráda bych nastudovala Amélii z Maškarního plesu a Leonoru z Trubadúra. Z Pucciniho si toužím zazpívat Sestru Angeliku a někdy později také Madama Butterfly. Chtěla bych také nadále objevovat francouzskou a německou hudbu, mým snem je například Arabella Richarda Strausse, a také provést na jevišti Dvořákovu Rusalku, která je mému srdci velmi, velmi blízká. V České republice zatím žádné angažmá neplánuji.

Už jste byla před tím v České republice? Jaký na Vás udělala dojem?

Ano, zpívala jsem na festivalu Dvořákova Praha a zamilovala jsem si jak publikum, tak vaše hlavní město. Praha je velmi krásná a byl to vedle spolupráce s maestrem Emmanuelem Villaumem, se kterým si opravdu fantasticky hudebně rozumíme, a krásného programu další z důvodů, proč jsem přijala pozvání na koncert s PKF – Prague Philharmonia.

 

Reklama
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na