(Nejen) Bohuslav Martinů pohledem Operního kukátka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V Londýně by se určitě vyplatilo zůstat i v srpnu. Na 19. srpna 2016 je ohlášeno koncertní provedení Janáčkovy opery Věc Makropulos v nejprestižnější místní koncertní síni – Royal Albert Hall. V rámci letního festivalu BBC Proms bude operu dirigovat Jiří Bělohlávek s BBC Symphony Orchestra. Koncertní produkci pod názvem The Makropulos Case vévodí představitelka hlavní role – finská sopranistka Karita Mattila. Ostatní obsazení je česko-slovenské: Aleš Briscein, Gustav Beláček, Jan Vacík, Svatopluk Sem a další. Koncert bude zvukově zaznamenán a vysílán v rozhlase.


Z operních pěvců činoherci
Dva slavní operní zpěváci – všestranná americká dramatická sopranistka Karan Armstrong (narozena patrně 1941) a proslulý wagnerovský tenorista René Kollo (narozen 1937) vystupují v konverzační hře Quartetto předního britského dramatika Ronalda Harwooda z roku 1999 v berlínském divadle Renaissance Theater.

Karan Armstrong, René Kollo (zdroj rbb-online.de)
Karan Armstrong, René Kollo (zdroj rbb-online.de)

Hra, jejíž žánr by se asi nejlépe dal označit jako komediální drama, se odehrává v domově pro přestárlé umělce, kde se rozvíjí komplikovaná zápletka mezi čtyřmi bývalými operními umělci, které svazovaly a dosud svazují úzké osobní a pracovní vazby. Oba dva hlavní představitelé vynikali na operním jevišti nezvykle tvárným hereckým talentem i osobním charismatem. Ostatně René Kollo po skončení operní kariéry ztvárnil více než osmdesátkrát Jedermanna v stejnojmenné Hofmannsthalově hře. I další role v tomto představení hrají operní pěvci – německá mezzosopranistka Ute Walther a německý basista Victor von Halem, který dosud na operní scéně aktivně vystupuje. I Karan Armstrong zpívá Larinu v Čajkovského Evženu Oněginovi v obnovené berlínské inscenaci svého zemřelého manžela, legendárního režiséra Götze Friedricha. Harwoodova hra je velmi populární na anglo-amerických scénách a v roce 2012 ji zfilmoval Dustin Hoffmann s výkvětem britských divadelních a filmových herců (Maggie Smith, Pauline Collins, Tom Courtenay, Billy Connolly a Michael Gambon). Samozřejmě i v berlínské inscenaci zazní na scéně několik ukázek z operních árií. Nová série představení od 15. do 24. července 2016. Rozhovor s oběma hlavními představiteli je dostupný zde .


Kniha týdne
Isolde Schmid-Reiter (editor)Poetischer Ausdruck der Seele. Die Kunst Verdi zu singen (Poetický výraz duše. Umění zpívat Verdiho). (Schriften der Europäischen Musiktheater-Akademie) Německá/anglická verze. Regensburg, ConBrio Verlag 2016. 252 stran. Pozoruhodný sborník, který obsahuje šestnáct odborných příspěvků k hudební interpretaci operního díla Giuseppe Verdiho. K problematice se v mnoha aspektech vyjadřují jak pěvci (Christa Ludwig, Leo Nucci, Ramón Vargas), tak dirigenti (například Antonio Pappano), operní intendanti (Dominique Meyer) nebo operní historici (například Sieghart Döhring).

Tisková konference k vydání knihy „Poetischer Ausdruck der Seele“: Die Kunst, Verdi zu singen (zdroj musiktheater-akademie.eu)
Tisková konference k vydání knihy „Poetischer Ausdruck der Seele“: Die Kunst, Verdi zu singen (zdroj musiktheater-akademie.eu)

Název je odvozen od Verdiho citátu z rozhovoru z roku 1875, ve kterém charakterizoval mimo jiné nároky skladatele na provedení svého díla. Sborník obsahuje jak stati historicky zaměřené, tak texty, vztahující se k moderní současné interpretaci. Zajímavé je různé pojetí toho, co uvádíme dnes jako „voce verdiana“.


Operní nahrávka týdne
Bohuslav Martinů – Ariane (Ariadne). Essener Philhamoniker, dirigent Tomáš Netopil. Supraphon 4205-2 (1 CD).

Bohuslav Martinů: Ariane (zdroj classicpraha.cz)
Bohuslav Martinů: Ariane (zdroj classicpraha.cz)

Před třiceti lety nahrál Václav Neumann neoklasicistní jednoaktovou operu Bohuslava Martinů ze závěrečné skladatelovy umělecké etapy (konkrétně z roku 1958). Fascinace antickým příběhem – osudem krétské princezny, která pomohla Théseovi zvítězit nad obludou Mínotaurem, ale Théseus ji pak zanechal na opuštěném ostrově Naxos – provází dějiny opery od jejího počátku. Proslulý je především jediný dochovaný fragment Monteverdiho renesanční opery L´Arianna (1608), slavný Ariadnin nářek, ale téma zpracoval v melodrama i Jan Antonín Benda (Ariadne auf Naxos, 1775) a ve dvacátém století mu dal nový jevištní život Richard Strauss svou Ariadnou na Naxu (1912).

Mnohé další operní a baletní skladby zůstávají dnes spíše v rovině slovníkových hesel, ale mezi skladateli figurují i další velmi známá skladatelská jména jako Robert Cambert (1674), Benedetto Marcello (provedeno až ve dvacátém století), Johann Sigismund Kusser (1692), dvakrát Nicola Antonio Porpora (1714 Arianna e Teseo, Arianna in Nasso z roku 1733) a pak jeho londýnský konkurent Georg Friedrich Händel (Arianna in Crete, 1734), Johann Friedrich Edelmann (1782) a také pozoruhodná, byť v současnosti nehraná opera Julese Masseneta Ariane (1906), s originální dějovou zápletkou. Dva operní opusy dvacátého století se ale v přístupu k této látce značně liší. Prvním z nich jsou miniaturní minutové opery Daria Milhauda z roku 1928, které ve dvakrát deseti minutách přehrají celý příběh zápasu Thésea s Mínotaurem, respektive opuštění Ariadny. A druhým je právě Ariane Bohuslava Martinů, mimořádné dílo, jež se odvolává ještě na meziválečnou evropskou estetiku, především na francouzský literární surrealismus.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat