Nejen o Hamletovi s Thomasem Weinhappelem. Držitel Ceny Thálie teď zazpíval i v Praze

Držitel Thálie za mimořádný jevištní výkon pro operního pěvce 2016, Rakušan Thomas Weinhappel navštívil s ostravskou produkcí Hamleta Prahu v rámci festivalu Opera 2017. Byla to jeho teprve druhá návštěva Prahy – poprvé si zde do Národního divadla přijel převzít Thálii. Teď je hrdý na to, že stanul na jevišti Stavovského divadla, tedy na stejných prknech, na kterých jeho rodák Wolfgang Amadeus Mozart premiéroval Dona Giovanniho. Thomas začínal se zpěvem jako osmiletý ve Vídeňském chlapeckém sboru. Jaké to bylo, učinit v raném věku tak závažné, dospělácké rozhodnutí, opustit rodinu a odejít dělat pěveckou kariéru do Vídně? A jak ho napadlo jít na casting na Hamleta do Ostravy? Co pro něj Hamlet znamená a jak se mu hraje a zpívá? Všiml si někdo v Rakousku, že Thomas dostal Thálii? Se sympatickým a velmi charismatickým představitelem Hamleta jsme si povídali v kavárničce v centru Prahy nedaleko Stavovského divadla. Tak jako před své publikum, přistupoval i k rozhovoru velmi otevřeně a se srdcem na dlani.
Thomas Weinhappel (zdroj archiv T. Weinhappela / foto Pavel Průcha)

Začal jste zpívat jako osmiletý ve Vídeňském chlapeckém sboru – byla to internátní škola? To jste se sám rozhodl, že odejdete z domu?

Ano, je to internátní škola a já jsem se už v osmi letech rozhodl sám, že půjdu do Vídně. Od malička jsem si byl vědom toho, že chci být zpěvákem. Jsem ze čtyř dětí, a tak jsem pochopil už v tak raném věku, že to je možná moje jediná šance, jak se dostat k profesionálnímu zpěvu, že by asi na moje studia později rodiče neměli dost finančních prostředků. A věřte, že to bylo občas dost drsné! Samozřejmě, že se mi stýskalo po rodičích a sourozencích, když jsme třeba jeli na čtyři měsíce na turné do Ameriky. Ale zároveň, když děláte něco s vášní a jste si jistí, že je to vaše cesta, tak překonáte překážky a nevzdáte to. Protože na každé cestě se čas od času objeví překážky! S Vídeňským chlapeckým sborem jsem objel už jako dítě celý svět a často jsem zpíval i altová sóla.

Jak jste se dostal ke spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě? Byla role Hamleta vašim prvním působením v České republice?

Ano, byla to moje první role v České republice. Za tento nápad, zúčastnit se castingu na Hamleta v Ostravě, vděčím mojí profesorce Evě Blahové. Na casting jsem si připravil jen jednu árii z Hamleta Ô vin, dissipe la tristesse, ale zato velmi precizně. Když předstupuji před porotu či publikum, musím si být stoprocentně jistý v kramflecích, protože v momentě, kdy jsem nervózní, si nemohu dovolit tápat.

Hamlet Ambroise Thomase je ve francouzském originále. Jak dlouho jste studoval roli? Jak se vám zpívá ve francouzštině?

Protože nemluvím francouzsky, studium role mi trvalo v porovnání s ostatními rolemi dlouho – věnoval jsem tomu poctivých šest měsíců. Moje korepetitorka mluví francouzsky, takže mě nejen doprovázela na piano, ale zároveň dohlížela na moji francouzskou výslovnost. Celou roli jsem si nastudoval tak, že rozumím každému slovu. To je důležité, abych ji mohl procítit a herecky zpracovat. Dnes už si myslím, že ji mám tak dokonale zvládnutou, že jsem schopen ji zpívat, i kdybyste mě probudili o půlnoci. (smích)

Zpíval jste někdy u nás v Česku něco českého? Vaše profesorka Eva Blahová je Češka – je vám díky ní český repertoár blízký?

Miluji českou hudbu a české opery – Dvořákovu Rusalku, Smetanovu Prodanou nevěstu! Ale váš jazyk – čeština – se všemi těmi „l“, „ r“, „k“, „ t“ a „p“, to se snad ani nedá pořádně vyslovit!!! Připadá mi to neuvěřitelně těžké a obdivuji každého, kdo se s tím umí vypořádat. A mým českým kolegům tak trochu závidím, že je to jejich rodný jazyk. Ale i když mi čeština připadá hrozně těžká, pokud bych dostal nabídku, popral bych se s tou výzvou. Rád zpívám skladby v originále, protože hudba je psaná s ohledem na melodii daného jazyka.

Jak náročná je role Hamleta? Jak dlouho jste na scéně? Máte přestávky, kdy si můžete jít odpočinout do zákulisí?

Celá opera trvá tři hodiny a dá se říci, že Hamlet skoro nesleze ze scény, takže v zákulisí si moc nepobudu. Jen ve čtvrtém dějství, které patří výhradně Ophélii a jejímu šílenství. Co se týče role, jdu pokaždé před publikum se srdcem na dlani. Sám jsem ztratil otce, když mi bylo sedmnáct. To, jak coby Hamlet mluvím s duchem svého otce, je pro mě tudíž pokaždé velmi hluboký emotivní prožitek. Už od předehry, kdy stojím u otcovy rakve… Ty emoce nemusím hrát, já je znovu a znovu prožívám. Je to pro mě náročné, ale naštěstí se to nehraje denně a proloží se to rolemi jako je Papageno nebo Don Giovanni, které jsou ze zcela jiného soudku, takže se to dá přežít bez ohrožení duševního zdraví.

A. Thomas: Hamlet – Thomas Weinhappel (Hamlet), NDM 2016 (zdroj NDM / foto Martin Popelář)

Možná proto, že prožíváte tak hluboké emoce, jste získal za Hamleta Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon nejlepšího operního pěvce 2016. Co pro vás osobně znamenalo její získání?

Byl jsem velmi překvapený, když jsem tu cenu vyhrál. Už to, že jsem se dostal do úzké nominace mezi první tři, jsem považoval za veliký úspěch. A najednou jsem to byl já, kdo pronášel děkovný projev. Bylo to jako splnění životního snu!

Všiml si někdo v Rakousku, že jste dostal takovouto cenu? Nebo je to cena, která má svou hodnotu jen tady u nás, uvnitř České republiky?

Samozřejmě v Rakousku a nejen tam lidé z branže vědí, co ta cena znamená. A tak mi otevírá nové příležitosti. Paradoxně zpíval jsem a zpívám na mnohých místech ve světě, ale pokud odhlédneme od vystoupení s Vídeňským chlapeckým sborem, tak teď budu mít první koncert ve Vídni v Altes Rathaus se známým smyčcovým kvartetem. Znáte to, doma nebývá nikdo prorokem, pokud nezaznamená nějaký výrazný úspěch v zahraničí. A teď si užívám své první okamžiky slávy. Především v Dolním Rakousku, odkud pocházím, jsou na mě moji spoluobčané a moje rodina velmi hrdí.

Kde všude už jste Hamleta zpíval a kde ho budete zpívat?

Hamlet se ve světě moc často nehraje, takže zatím jsem ho zpíval jen v Ostravě a teď v Praze. Ale 20. ledna 2018 bude mít premiéru nová produkce v Plzni v režii Martina Otavy.

Thomas Weinhappel (zdroj archiv T. Weinhappela / foto Kati Kokhanova)

Jak dlouho před představením chodíte do divadla? Kolik času potřebujete na rozezpívání?

Rozezpívávám se doma a do divadla chodím asi tak hodinu předem, aby mě stihli nalíčit a abych se převlékl do kostýmu. Rozezpívání před Hamletem není moc dlouhé, chápejte, nemůžu se několik hodin rozezpívávat, když mám podat perfektní několikahodinový výkon na jevišti. Spíše dávám důraz na dostatek spánku, spím před představením pokud možno až deset hodin, je to dobré na regeneraci hlasivek. Také piji před představením zásadně jen vodu, nechápu lidi, co pijí na kuráž něco alkoholického. Zato po představení, to mi velmi chutná vaše pivo! (smích)

Takže po skončení představení vyrážíte v Ostravě na Stodolní s přáteli, protože jste plný adrenalinu a nemůžete spát? Nebo jdete do hotelu zpytovat svědomí a přemýšlet nad tím, co se nepovedlo?

Pochopitelně fenomén Stodolní ulice v Ostravě mi není cizí. Ale po představení chodíme s kolegy do velmi populárního Divadelního klubu, který se nachází u divadla Jiřího Myrona. Tam se scházíme všichni z branže po představení. Samozřejmě jsem k sobě i kritický a přemýšlím na tím, kde jsem udělal chybu, a snažím se poučit se z toho, abych se jí příště vyvaroval, ale zároveň se v rámci duševní hygieny snažím tím moc dlouho netrápit. Neohlížím se moc dozadu a raději se dívám do budoucnosti.

Která z operních rolí je vám blízká? Co vy a Mozart, Pappageno v Kouzelné flétně – je to v němčině…

Můj rodný jazyk je němčina, ale kromě toho mluvím plynule italsky a anglicky. Protože i ten Mozart napsal německy pouze Kouzelnou flétnu, Don Giovanni nebo Così fan tutte – to už je v italštině. Italština je velmi zpěvná, líbí se mi všechny ty samohlásky: „mi amor“ – to se dobře zpívá! (Thomas mi předvádí s velmi přesnou artikulací zpěv v italštině) Proto my všichni milujeme Verdiho, Pucciniho a belcanto… A u Mozarta, i když je to italsky, cítím jako rodilý Rakušan rakouského ducha – a proto Mozarta miluju.

Jak se vám líbí Stavovské divadlo? Plácido Domingo byl velmi dojat, když byl nedávno v Praze.

Stavovské divadlo je velký fenomén. Pro mě, který pocházím z Mozartovy domoviny, je to také velmi emotivní zážitek. To víte, najednou stojím na jevišti, kde Mozart premiéroval Dona Giovanniho, což je jedna z největších rolí pro barytonisty. Velmi rád bych si tam někdy v budoucnu zazpíval právě Dona Giovanniho nebo Papagena v Kouzelné flétně, pokud se u vás hraje v německém originále. Kdybyste náhodou někdy potřebovali záskok, Papagena zpívám tak často a mám ho už tak zažitého pod kůží, že mi stačí podívat se na video pár hodin před představením a troufám si říci, že jsem to schopen i odehrát.

Hamlet trvá tři hodiny, to už je dobrá průprava na opery Richarda Wagnera. Chystáte se někdy zpívat Wagnera?

Ano, rád bych svůj repertoár rozšířil o wagnerovské role, momentálně už je studuji v předstihu, a to konkrétně roli Wolframa von Eschenbach z Tannhäusera. Mám od své agentury informaci, že se brzy bude konat konkurz, ale ještě není nic jistého, takže podrobnosti, kde a kdy to bude, vám neprozradím. Zatím si to studuji „do šuplíku“. (smích) Do budoucna bych se určitě chtěl stát wagnerovským zpěvákem, můj hlas už k tomu postupně dozrává a přece jenom Wagner je v mém rodném jazyce, což je velká výhoda.

Thomas Weinhappel jako Toreador pro kalendář 2018 agentury Barihunks (zdroj FB T. Weinhappela)

A trochu z jiného soudku – na vašem Facebooku jsem objevila informaci, že agentura Barihunks si vás vybrala mezi nejvíc sexy operní pěvce – barytonisty a basisty – pro kalendář na rok 2018.

Přiznám se, trochu jsem váhal, jestli mám do toho jít… Jsem tam stylizován do role toreadora Escamilla z Bizetovy Carmen. Myslím, že pro barytonistu je důležité, aby byl sexy – protože u Hamleta nebo Papagena nemusíte být pohledný, ale konkrétně Don Giovanni musí být sexy! Jak jinak byste mu mohli uvěřit, že je tak neodolatelný pro ženy?

Na závěr tradiční otázka – kde budete k vidění v nejbližší době a kdy vás můžeme vidět zase tady v Praze?

Na přelomu roku pojedu zazpívat dva novoroční koncerty do kanadského Hamiltonu a do Toronta. První týden v lednu 2018 strávím na turné po Dánsku.

Potom už, jak jsem před chvílí vzpomínal, bude následovat premiéra Thomasova Hamleta na Nové scéně v Plzni. A v květnu příštího roku bych měl mít v Ostravě další představení jako Tarquinius v Brittenově Zneuctění Lukrécie, je to nová, letošní inscenace nastudovaná v režii Jiřího Nekvasila. S touto rolí bych měl ještě téhož měsíce příštího roku zavítat i do Prahy, do Stavovského divadla.

Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!

Thomas Weinhappel (zdroj archiv T. Weinhappela / foto Kati Kokhanova)

 

VIZITKA
Thomas Weinhappel
(1980) se narodil v Dolních Rakousech. Brzy se projevilo jeho hudební nadání mladého barytonisty a již ve věku osmi let patřil k Vídeňskému chlapeckému sboru, kde se mu dostalo prvního pěveckého vzdělání. S tímto vyhlášeným sborem podnikl jako altista cesty po USA, Jižní Americe, Kanadě, Německu, Anglii a Švédsku. Posléze studoval na Konzervatoři města Vídně a na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Vídni, kde magisterské studium absolvoval v roce 2007. Další studia a mistrovské kurzy absolvoval u Evy Blahové, Barbary Bonney, Waltera Berryho, Gunduly Janowitz a dalších. Obdržel stipendium Yehudi Menuhina a je držitelem několika ocenění z mezinárodních soutěží.

Vystupoval především na operních festivalech, a to v St. Margarethen, ve Státní opeře ve Vídni, Bavorské státní opeře, Kultur- und Kongresszentrum Luzern, v Madridu, Paříži, Versailles, Státním divadle v Bernu, St. Gallenu, Klagenfurtu, Badenu, Zemském divadle Bregenz, Nové opeře Vídeň, Vídeňském dvorním divadle, v Toledu nebo Zaragoze, a to především v operách Wolfganga Amadea Mozarta. Ztvárnil role Giovanniho (Don Giovanni), Guglielma (Così fan tutte), Papagena (Kouzelná flétna), Hraběte Almavivy (Figarova svatba), Otce (Pollicino, Hans Werner Henze), Hraběte Danila (Veselá vdova), Lukase (Schlafes Bruder Herberta Williho), Hraběte Homonaye (Cikánský baron), Pana Flutha (Veselé paničky windsorské), a to v režiích Otto Schenka, Christopha Schlingensiefa, Josefa Ernsta Köpplingera a dalších. Koncertně vystupuje především jako interpret Schubertových písňových cyklů, a to v rodném Rakousku, po Německu, Švýcarsku, Maďarsku, hostoval v Kremlu, Petrohradě, jakož i v Japonsku, USA, Austrálii, Venezuele nebo v Turecku. Také s Rogerem Vignolesem uvedli písňové večery v Londýně. Jeho ztvárnění Schubertovy Zimní cesty si vybral Michael Haneke pro svůj film Pianistka (2001). V minulém roce debutoval v titulní roli Thomasova Hamleta na prknech opery Národního divadla moravskoslezského, za ztvárnění role obdržel Cenu Thálie 2016.
(Zdroj: www.ndm.cz)

www.thomasweinhappel.com

Související články


Napsat komentář