Nejlepší pocit mám, když píšu poslední notu dokončené partitury, říká skladatel Pololáník

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak se to stalo, že jste začal skládat?
Nebyly to jen varhany, ale každý hudební nástroj, se kterým jsem se někde setkal, mě přitahoval, abych si jej vyzkoušel. A to od nepaměti. Lidé o tom mém zájmu věděli a nástroj mi půjčili, nebo mě pozvali, abych si u nich zahrál. U takového harmonia to ani jinak nešlo. Základem inspirace byl rytmus, který pravidelně vydávaly různé stroje a přístroje, k němu mě napadaly první melodie. Jakmile jsem poznal noty, melodie jsem zaznamenával. Hodně jsem též hudbu poslouchal. První skladbičky jsem napsal hned pro orchestr. Předehra k zamýšlené opeře Oresteia a Symfonická pohádka o Budulínkovi.

Skladatel Jiří Teml se mi svěřil v jednom rozhovoru, že ho hudební nápady potkávají při jízdě tramvají. Máte i vy nějaký podobný modus operandi?
Je také známo, že jízda vlakem inspirovala Antonína Dvořáka k jeho nejznámější humoresce. Já tu zkušenost mám s Toccatou pro kontrabas a orchestr. Nápad přišel na motorce, na které jsem jezdil hlavně do přírody. Možná, že podobných inspirací bych zjistil i víc. Časté nápady přicházejí v prostorách kostela, i při hře na varhany.

Vedete si poctivě svůj domácí archiv? Nebo házíte rukopisy jen do krabice? Nebo vám archiv vede někdo z rodiny? Kolik čítá skladeb?
Nevím, kolik přesně jsem skladeb napsal. Jsou to stovky. Doma mám mnoho rukopisů, výtisků, kopií, jak se dělaly v minulých letech. Těžko se to počítá. Jsou to skladby celovečerní, balety, oratorium, opera a podobně. Koncertní, sólo, komorní, vokální, skladby duchovní koncertní, liturgické, ale i stovky scénické, filmové, televizní a rozhlasové hudby, která mne ve svobodném povolání skladatele poskytovala příjem pro celou rodinu. Nebyly kopie, poskytoval jsem zájemcům originály. Mnohé se mi nevrátily. Kopie byly nesnadné. Vydání tiskem málo. Evidence skladeb i jejich provedení se ujala až moje manželka, absolventka muzikologie a češtiny Masarykovy univerzity v Brně. Na uspořádání domácího archivu nezbýval čas. Musel jsem především dodržet termíny objednávek.

Při rozhovoru s vedoucí Hudebního oddělení Národní knihovny paní Zuzanou Petráškovou vyšlo najevo, že někteří skladatelé už za svého života nosí své rukopisy k nim, aby si zajistili, že jejich dílo bude zachováno pro další generace. Máte vy nějaké takové místo, kam nosíte své rukopisy?
Svoje rukopisy, ale jen z oblasti duchovní hudby, jsem nechal kopírovat do archivu Musica Sacra v Brně. Dával jsem tam i výtisky. Ale tato možnost se vyskytla až před 20 lety.

Kdy jste měl naposledy možnost těšit se ze světové premiéry některé z vašich skladeb?
Naposledy to byla Vánoční mše pro sbor, varhany a smyčce, kterou v Jihlavě v roce 2018 provedl chrámový sbor pod taktovkou Bohdana Sroky.

Zdeněk Pololáník: Missa Solemnis – kostel Narození Panny Marie 2010

A víte o tom, kdy a kde se naopak chystá v blízké budoucnosti premiéra nějaké vaší skladby?
Stabat Mater speciosa pro sbor, varhany a orchestr by se měla premiérovat v Žarošicích, dirigent Karol Frydrych, ale kdy? Měla být již loni. Adventní hymnus pro sbor a orchestr provedou sbor a orchestr konzervatoře v Opavě. Na příští rok je naplánováno již s termínem provedení oratoria Šír haš-šírím na festivalu v Jeruzalémě.

Zmínil jste dvouhodinové oratorium Píseň písní (Šír haš-šírím) pro velký sbor, orchestr a sólisty. Můžete nám to trochu přiblížit? Kdy vlastně byla premiéra?
Je na úplný hebrejský originální text pro sóla sbor a velký symfonický orchestr. Světová premiéra se uskutečnila na dvou závěrečných abonentních koncertech Státní filharmonie Brno, sboru a sólistů Janáčkovy opery v Brně a s dirigentem Jiřím Waldhansem 1970 ve velkém sále stadionu v Brně. Pak přišel zákaz dalšího plánovaného provádění na světových festivalech. Vážný zájem o provedení měl i Arvīds Jansons, který v Leningradě provedl na dvou koncertech Sinfoniettu. Až po 20 letech bylo uvedeno v pražském Rudolfinu na závěrečném samostatném koncertě festivalu Musica Iudaica. Letos měla mít tato skladba uvedení na festivalu v Jeruzalémě. Uprostřed jednání je též jeho uvedení na scéně Janáčkova divadla v Brně. Zastavilo se s výskytem koronaviru.

Je pravda, že by se dalo toto oratorium i inscenovat?
Při kompozici tohoto titulu jsem měl na mysli i jeviště – nejlépe přírodní. Už se k tomu schylovalo na Dubrovnických hrách. Dirigent Oldřich Pipek se ujal tohoto záměru, neboť skladba ho natolik zaujala, že se dal ihned do organizování provedení v Dubrovníku a ve Skopji, kde byl šéfem opery. Záměr překazila jeho náhlá smrt i to, že mi nebylo umožněno vyjíždět za hranice. Podobně tomu bylo i v Paříži v případě přijetí mého baletu Pierot Rudolfem Nurejevem.

Tak to byla tedy několikanásobná smůla. Co si myslíte, že tomu inscenačnímu provedení ještě brání? Je tam náročné hudební a pěvecké obsazení – myslíte, že problémem jsou pouze finance?
Dříve to byla politikou maskovaná závist některých kolegů u moci. Nyní jsou to spíše finance, dlouhodobé plány na jedné straně a potřeba rychlého jednání. Interprety máme k tomu vynikající a nastudování by se vyplatilo. Dnes je k uskutečnění rozsáhlých a náročných skladeb třeba manažera stejně, jako u populární hudby. A situace je stále komplikovanější.

Posledního provedení rozsáhlejší skladby po mých baletech a Sněhové královně v Laterně magice dosáhla moje celovečerní opera na námět Paula Claudela: Noc plná světla v Moravském národním divadle v Olomouci. Dostala se i na festival do Litomyšle. V Brně bylo olomouckým přislíbeno pohostinské představení k mým osmdesátinám a záznam České televize. Ačkoliv jsem pro toto divadlo napsal spoustu činoherní hudby, uvedlo úspěšně i celovečerní balety Pierot a světovou premiéru Paní mezi stíny (o Boženě Němcové), nedošlo k tomu ani v divadle, ani v televizi. Derniéru opery pak stačila pohotově zaznamenat TV Noe.

Zdeněk Pololáník (foto Jiří Sláma)

Jaké pocity provázejí uvedení Vašich skladeb?
Provedení každé skladby je pro mě radostí i vděčností těm, kteří se jejího prvního provedení ujmou. Ať jde o jakoukoliv skladbu. Musím však zvláště ocenit ty, kteří prosadí uvedení náročné skladby, vyžadující finance i mnoho času. Nejlepší pocit mám, když píšu poslední notu dokončené partitury a těším se na reakci toho, kdo ji už většinou očekává.

Máte stále ještě plány do budoucna? Například rozpracováno nějaké větší dílo?
Je to zatím jen přání a pár poznámek – napsat kantátu na Záhořovo lože. Nesplněných námětů je však řada.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji všechno nejlepší, hodně sil a energie do další tvůrčí práce!

5 2 votes
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments