Několik střípků z festivalu Za dveřmi

  1. 1
  2. 2

Trois už můžeme označit za inscenaci, není v ní kromě jedné interakce s divákem nic improvizovaného, naopak záleží na každém kroku a centimetru – druhý performer coby loutka-vodič první živé loutky se totiž pohybuje na vysokých chůdách. Princip vedení pohybu a samotného vystavění pohybu loutky je perfektním výkonem. Načasování určuje hudba, neboť „malá“ loutka vodiče nad sebou nemůže vidět, přesto je dynamika přesná. Za zvuků perkusí, které připomínají hrací strojek odtikávající dětskou melodii, se podivná dvojice pohybuje v prostoru. Herec představující vedenou loutku pracuje s napětím a uvolněním v jednotlivých částech těla, s izolovaným pohybem končetiny, zatímco zbytek postavy je zcela věrohodně přitahován zemskou gravitací.

Interakce s divákem, který má být na chvíli přítelem loutky, je přes dlouhé váhání úspěšná. Jeví se však až příliš nuceně a možná, že by ani v představení nebyla nutná. Jeho až melancholická nálada vtahuje sama. Zajímavý je moment odpoutání od pomyslného lanka, stejně jako reálná práce se skutečným lanem. V rovnováze mezi člověkem stojícím na chůdách a ležícím na zemi záleží na centimetrech. Je jisté, že až od určité chvíle je ten druhý schopen ovládat směr, kterým na tíhu svého protějšku působí. Toto vyvažování je vskutku akrobatickým kouskem. Pádem herce na chůdách do krabicové hory ještě vystoupení nekončí, neobvyklou poetičnost dokresluje jemně se sypající písek a nakonec i objevení poslední, skutečné malé loutky. Je překvapivé, kolik rovin může být vloženo do tak na pohled prostého příběhu. Tvůrci chtějí znázornit ochranitelský vztah rodiče a dítěte, které se vzpírá a osvobozuje, ale inscenace může být i jen prostou metaforou manipulace. Záleží na divákově vidění.

Na humor vsadily mladé české akrobatky z uskupení Holektiv. Jejich skeč Sylfidy je postavený především na rozdílné fyziognomii dívek, z nichž křehčí Karolína Křížková na sebe vzala podobu provokatérky a její statnější spoluhráčka Eva Stará roli jemné baletky. Scénka je vtipná, v části s klasickým stojem na ramenou, kde se performerka, která je oporou, dokáže dostat ještě na elevé, je i díky hranému nepřátelství o zábavu postaráno. Jenže by v divákovi mohl vzniknout mylný dojem, že akrobatky jsou skutečně baletkami, a to při vší úctě k tomu, v čem jsou dobré, což je fyzické divadlo, není správné. Toto opravdu není práce na špičkách, i když na nich performerka stojí pevně, je to nebezpečná mystifikace, pokud by to někdo chtěl zkoušet…

Jedním z vrcholů festivalu bylo vystoupení souboru V.O.S.A. Theatre, který se představil jako klasické novocirkusové uskupení předvádějící show pro podívanou. Podivné stroje, křiklavé oblečky s puncem steampunku, harmonika a řízný zpěv, to vše nás zavádí do světa čisté zábavy, kde není čas na přemýšlení, ale jedině na údiv, a ten byl mnohdy na místě. Vysoké snění je plné hrátek a škádlení mezi dvojicemi, hraných nezdarů vykoupených skvělým výkonem, je to oslava klaunství i kumštu. Zatímco se pomalu stmívá, osm akrobatů vystřídá mnoho tradičních disciplín, ať už je to párová akrobacie, která má mnoho společného s taneční partneřinou (a proto možná relativně statické zvedačky hned tak každého nezvednou ze sedadla), nebo třeba i efektní sestavování konstrukcí z dřevěných klád. Diváci se dočkají klasického žonglování s míčky nebo kužely a pochodněmi, plivačky ohně, klasické akrobacie na šále nebo na obruči, která je zavěšena na konstrukci ve tvaru lampy, takže fešná akrobatka působí dojmem elektrické jiskry, jež rozehřívá hrušku žárovky.

Na performery číhá v městských ulicích kdeco – třeba i angažovaný divák posilněný alkoholem, který by se rád stal součástí dění, i když jako na potvoru právě v tomto vystoupení není interakce a improvizace naplánovaná… A tak se každé vystoupení mění v dobrodružství nejen pro diváky, ale i pro vystupující. Barvitá podívaná snad nedosahuje takové závratné úrovně jako vystoupení největších zahraničních novocirkusových company, které jezdí na Letní Letnou, ale dýchá z něj opravdovost a nadšení, a několik okamžiků, kdy obecenstvo vydechne úlevou nebo překvapením, nechybí. A to je ostatně cíl, pouliční divadlo má člověka vytrhnout z reality a na pár okamžiků přenést do jiného světa, zaujmout jeho mysl tak, že zapomene na večerku, první komáry přilákané světlem i na starosti, kterých měl před chvílí plnou hlavu. Díky za něj!


Za dveřmi 2017

Uhni hraju
Námět: Hombres
Režie: Jakub Folvarčný
Scéna: Jan Jarošek
Produkce: Dan Kubík
11. července 2017 Výstaviště Holešovice Praha

Hrají – Hombre1: Jakub Albrecht, Hombre2: Petr Štěpánek, Principál: Daniel Čámský

www.hombres.cz
***

Trois
Námět: Compagnie Une de Plus
12. července 2017 16:00 hod., Výstaviště Holešovice Praha

www.cie-unedeplus.com
***

Arrived
Autoři a performeři: Adrian Schvarzstein, Jūratė Širvytė-Rukštelė
12. července 2017 19:30 hod., Výstaviště Holešovice Praha
***

Sylfidy
Holektiv
13. července 2017 20:30 hod., Výstaviště Holešovice Praha

Performerky – Eva Stará, Karolína Křížková

www.holektiv.cz
***

Vysoké snění
V.O.S.A. Theatre
13. července 2017 21:00 hod., Výstaviště Holešovice Praha

www.vosatheatre.cz

www.zadvermi.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat