Nemůžete si myslet, že tady za 14 dní už nebudete. Ministr Ilja Šmíd pro Operu Plus

Na jak dlouho vidí svůj mandát na ministerstvu kultury? Který z výsledků svého působení v čele resortu by chtěl vidět nejdřív? Zajistí pro kulturu víc peněz? Zvednou se platy? Bude zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře? Změní se něco v rozdělování grantů? A co si myslí o současném počtu orchestrů u nás? Nejen o tom s ministrem kultury Iljou Šmídem.
Ilja Šmíd (zdroj MK)

 

Když jste nastupoval do funkce, tak se vás kolegové ptali, jak vůbec svoji pozici vnímáte vzhledem k tomu, že jde s největší pravděpodobností o vládu dočasnou. Odpověděl jste, že to berete stále tak, že tu budete celé čtyři roky. Dnes už je vláda v demisi – nezměnil se váš pohled?

Já myslím, že tak člověk nemůže uvažovat. Jestli chcete práci dělat dobře, tak ji musíte dělat s nějakou perspektivou. To znamená, že si nemůžete myslet, že tady třeba za čtrnáct dní už nebudete. Beru to tak, že je moje povinnost, abych práci ministra vykonával naplno, s dlouhou perspektivou. Ten resort si to zaslouží. A za druhé: Ministerstvo je instituce, jež je servisem pro ty, kteří kulturu dělají v terénu, v orchestrech, divadlech, muzeích… Ti všichni spoléhají na ministerstvo, na to, že jim bude alokovat peníze, že jim bude nápomocné v jejich činnosti. Já se na ně prostě nemohu vykašlat.

Já se tedy zeptám jinak: Co si myslíte, že by tak řekněme do čtvrt roku mohlo být navenek z vašeho působení na ministerstvu vidět?

Máme spoustu plánů. Kultura je základem společnosti, o tom jsem hluboce přesvědčený. Z té obecné proklamace začínám vidět některé základní kroky, především v oblasti financování. Chtěl bych, aby rozpočet, který byl schválen za minulé vlády a který přebírám, byl v průběhu tohoto roku po dohodě s ministerstvem financí v některých položkách navýšen, a to mimorozpočtovými opatřeními. Řada z nich je z oblasti památek. Dále je třeba připravit opravdu důkladně plán financování až do roku 2021. Zrovna teď jsme na poradě schvalovali strategii přípravy finančního plánu na roky 2019, 2020 a 2021, ve které navrhujeme vládě, abychom v roce 2021 už konečně dosáhli na 1 % HDP bez finančních náhrad církvím v rozpočtu ministerstva kultury. Předložíme tento návrh vládě a já ho budu se vší vehemencí prosazovat.

Pak jsou úkoly legislativní. V tomto roce jsme si dali čtyři hlavní úkoly. Prvním je autorský zákon, my tomu říkáme malá novela, která podle Marrákešské dohody upravuje přístup k uměleckým dílům především pro nevidomé. Věřím, že bude schválena, měli bychom ji dostat do vlády někdy v dubnu. Připravujeme a začínáme diskutovat památkový zákon, respektive chceme oprášit návrh zákona, který ve třetím čtení nebyl schválen v Parlamentu, a znovu ho projednat se všemi zúčastněnými stranami. Potom zákon o Státním fondu kultury, který bychom chtěli novelizovat, či spíše připravit nový. A čtvrtý je zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře, který je nejdiskutovanější, o kterém jsem už vedl za tu krátkou dobu, co jsem ve funkci, řadu neformálních rozhovorů. Musíme v této věci udělat v tomto roce naprosto jasno. Buď zákon vytvoříme a necháme ho schválit, anebo zatím zůstaneme u stávajícího stavu a půjdeme jiným směrem.

Vy osobně už máte aspoň trochu jasno v tom, jestli bychom zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře měli mít nebo jestli problematiku jednotlivých institucí typu Národního divadla řešit například zvláštním zákonem?

Všechny možnosti přicházejí v úvahu. Mám od svého úřadu, ministerstva financí a od těch, kteří se podíleli na prvním neschváleném znění senátního návrhu zákona o veřejnoprávních institucích většinou nesouhlasná stanoviska. Absolvoval jsem jednání se zástupci asociace divadel, ale třeba i s panem náměstkem Hollanem z Brna. Vím, že někteří hejtmani a někteří primátoři po tom zákoně naopak velmi touží, protože by jim umožnil vyřešit financování těles, která mají ve své gesci, a to formou vícezdrojového financování.

Sám jednoznačný názor ještě nemám. Ten zákon by měl řešit odvolávání ředitelů, finanční stránku, to znamená již zmíněné vícezdrojové financování, personální záležitosti, které souvisí i s řetězením smluv umělců, proti čemuž jsou například zásadně odbory. Takže situace vůbec není jednoduchá. V prvním čtvrtletí uspořádám diskuze a z nich se pokusíme udělat sumář východisek.

Myslím ale, že zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře v žádném případě nemůže být nahrazením zákona o příspěvkových organizacích. Jsou organizace, pro které se hodí stávající stav, zejména to jsou muzea, galerie. Naopak nový zákon chtějí regionální divadla, orchestry – i když jen některé, zdaleka ne všechny. Velký problém je samozřejmě u velkých divadel typu Národního divadla, velký problém je v Brně. A pokaždé jsou ty důvody trochu jiné.

Tato situace se opravdu dá řešit i zvláštním zákonem o některých institucích. Zákonem o Národním divadle, tak jako je zákon o České filharmonii. Zákonem o Národní galerii, Národním muzeu. Významné národní kulturní instituce by mohly mít svůj vlastní zákon a současně bychom mohli třeba jenom nějakým způsobem upřesnit pravidla pro fungování příspěvkových organizací v kultuře. Určitě to je jedna z cest.

Je tu ale ještě další důležitá věc, která v České republice chybí a kde bychom se už konečně mohli inspirovat situací sousedů, kde tyto věci jsou do značné míry dořešené. Problematika kategorizace uměleckých institucí, která je řešena v Německu úplně jednoznačně, je naprosto jasným způsobem, na kterém se dohodly odbory, zaměstnavatelé, vlády i regiony. Stanoví, že určité instituce mají určitou kategorii, pro ně jsou alokovány prostředky v daném poměru z jednotlivých zdrojů. Jsou tam stanoveny platové poměry a tak dále. To by byla jedna z důležitých věcí, abychom k takové kategorizaci došli. Ale je to pochod na dlouhou dobu a určitě se nedá vyřešit v jednom roce.

Myslíte si, že řekněme do poloviny letošního roku bude jasno, kterou cestou jít? Aspoň to?

Rád bych.

Další téma: Když se řekne nový ministr, mnoha lidem z resortu kultury se pochopitelně okamžitě vybaví slovo platy.

Tak to je věc, na kterou můžete mít víc odpovědí. Hodně teď cestuji po republice, už jsem byl v různých příspěvkových organizacích. Jsou v podstatě dvě kategorie těchto institucí. První jsou příspěvkové organizace ministerstva kultury, kde se platy zaměstnanců dlouhodobě pohybovaly pod celostátním průměrem – a tam máme naprosto jasno, že do roku 2021 chceme navýšit platy na sto padesát procent stávajícího stavu. V letošním roce to ještě moc nebude, ale od roku 2019 budeme navyšovat.

Dalšími jsou regionální instituce, kde ministerstvo nemůže samo platy navyšovat, protože není jejich zřizovatelem. Instituce situaci chtějí řešit alespoň tím, že se programy podpory živého umění navýší natolik, že jednotlivá divadla, orchestry, sbory nebo paměťové instituce dostanou řádově větší balík peněz z onoho programu podpory živého umění. Podle mne to není úplně systémové řešení a je to třeba řešit vlastně tím, o čem jsme mluvili před chvílí, tedy vylepšením legislativy zřizování uměleckých institucí. Veřejnoprávní instituce by potom ze zákona mohly mít vícezdrojové financování.

Výše platů v uměleckých institucích nezávisí vůbec na ministerstvu kultury, platové tarify vydává ministerstvo práce a sociálních věcí. Mohu samozřejmě například požádat ministerstvo financí, aby dalo nějaké peníze do krajů, do měst, které platy v příslušných regionálních institucích mají na starosti. Vím třeba, že opravdu velký problém je v Brně, Brno dává kolem deseti procent ze svého rozpočtu na kulturu a pro ně už je to téměř neúnosné. V Ostravě zase městské zastupitelstvo navýšilo příspěvek Janáčkově filharmonii natolik, že se platy zvyšují – neřeknu to úplně přesně –  o deset, patnáct procent. Čili dosáhnou na nové tarify. Takhle osvíceně se ale bohužel nechovají všichni zřizovatelé a fakt je, že ministerstvo kultury to samo o sobě změnit nemůže. Každopádně se pokusím už v letošním roce mimorozpočtovými opatřeními navýšit program divadel, orchestrů, a sborů. Teď tam máme 160 milionů, rádi bychom se dostali alespoň na 250 až 300 milionů.

Jak jste spokojený se systémem ministerských grantů?

Grantová řízení, respektive dotační programy, které tedy máme jak v oblasti živého umění, tak v oblasti památek, jsou jedny z priorit mého působení. Chtěli bychom pro rok 2019 požadovat navýšení prostředků a také jednotlivé tituly trochu proměňovat, máme návrh na vytvoření dalších dvou, tří dotačních titulů. Zatím to nechci blíže rozvádět, teprve o tom jednáme, ale je to velmi důležité.

A samotný systém rozdělování peněz a jeho objektivita?

Byl bych velmi rád, abychom nejen zprůhlednili samotný systém, ale i podávání žádostí. Ty se teď musejí podávat současně elektronicky i v papírové podobě, nechápu proč. Samozřejmě existují nová rozpočtová pravidla, takže některé věci se musejí respektovat. I tak je ale třeba se důkladně podívat na žádosti, na vyúčtování, aby se agenda a administrativní zátěž žadatelů i našeho úřadu výrazně zjednodušila, ale i zpřesnila.

Hodně umělců, souborů, institucí má k současnému systému grantů výhrady, zejména k jeho objektivitě. Neuvažujete o nějaké zásadnější změně?

Každý dotační program má každoročně obnovované výběrové komise. Samozřejmě v České republice zná každý každého a někdy je do hodnotitelských komisí velmi obtížné vybrat skutečné odborníky, se znalostí v tom daném oboru tak, aby byli zcela nezávislí. Ale myslím si, že ten systém – byť není úplně stoprocentní – je vyhovující a osvědčil se. Vždycky budou mít samozřejmě výhrady ti, kteří peníze nedostali. Ke mně už přišlo několik stížností. Pokud budeme jednotlivé programy proměňovat, pak se určitě musí proměnit i způsob hodnocení, způsob výběru hodnotitelských komisí, ale v tom základu, myslím, není co měnit.

Je tu ale i další věc: Jestliže chceme rozšiřovat dotační programy, tak k tomu potřebujeme také větší počet lidí, kteří tyto programy budou obhospodařovat, připravovat smlouvy a tak dále. To je obrovská administrativní zátěž, kterou už teď zvládáme nadoraz. Budeme tedy muset žádat o nějaké lidi navíc. Hodně se teď mluví o snižování počtu lidí na ministerstvech, ale administrativa přitom stále bují. Jen těžko se dá počet lidí snižovat a zároveň dostát všem požadavkům, které úřad musí naplnit.

Nějaký váš další zásadnější vzkaz lidem z oblasti takzvaného živého umění? Příslib možných změn k lepšímu v průběhu letošního roku, kdy je váš mandát přece jen nejreálnější?

Už jsem to vlastně řekl na začátku: Ministerstvo si nemůže dělat ambice být tím hlavním hybatelem kultury, tím jsou lidé v terénu. Ministerstvo, pokud já budu ministrem, bude vždycky servisem pro kulturu, pro občany a bude se snažit kulturu v celé své rozmanitosti podporovat a vytvářet pro ni podmínky.

Nemělo by ministerstvo být i určitým řekněme moderátorem, iniciátorem řešení různých problémů přímo v terénu? Poměrně často třeba slyšíme od umělců, ředitelů institucí, ale i od zřizovatelů, že to či ono by se mělo změnit, ale že pro to není „politická vůle“… Napadá mě třeba čas od času diskutovaná optimalizace sítě orchestrů…

To je taková trošku až mantra některých politiků, zejména v krajích: Slučte orchestry s divadly, tak to funguje ve Vídni, tak to funguje v Německu… Já mám zkušenost, že všichni v Evropě obdivují úžasnou síť divadel, orchestrů, baletů, galerií, muzeí, která u nás je, a současně kvalitu a úroveň podpory kultury ze státu, z krajů. Můžeme k tomu mít stovky výhrad, ale měli bychom si vážit toho, že ta síť tady je, stále dostupná pro všechny občany.

Já si nesmírně vážím toho, že v České republice je například na jeden milion obyvatel jedna opera. Kde to máte? A přitom, když do divadel přijdete, balety jsou vyprodané vždycky, opery mají osmdesáti, devadesátiprocentní návštěvnost. Čili zájem o divadla, o koncerty je veliký. Vždycky je to samozřejmě třeba vyvažovat určitou výší vstupného.

Já netvrdím, že současná síť kulturních institucí je optimální, třeba v Praze je téměř sto divadel a divadelních společností. Ale vždyť jsme v demokratické zemi. Když ona divadla nacházejí prostředky na svoji existenci, tak proč by neměla fungovat? Co je komerční? Co je nekomerční? Kdyby neměl Mozart či Beethoven mecenáše, tak nikdy nevzniknou jejich symfonie. Kultura musí být podporována a ta, která je komerční, z té nekomerční kultury čerpá. Síť našich kulturních zařízení odpovídá vyspělosti kultury naší společnosti a měli bychom na ni být hrdí.

Děkuji za rozhovor.

Ilja Šmíd (zdroj mkcr.cz)

 

VIZITKA
Narozen 14. února 1952

Vzdělání:
1967–1970 SVVŠ Plzeň
1970–1971 SPŠE Plzeň, nástavbové studium „Programování a obsluha počítacích strojů“
1971–1975 Pedagogická fakulta v Plzni, obor učitelství pro II. stupeň, aprobace ČjL – Hv
1977–1983 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor hudební věda
1986 rigorózní zkouška, titul PhDr. (hudební věda a historie)

Pracovní praxe:
1975–1976 základní vojenská služba AUS VN Praha – sborový zpěvák, zástupce sbormistra
1976–1982 Vojenský umělecký soubor ZVO Tábor, sbormistr a vedoucí lidové skupiny
1982–1990 Armádní umělecký soubor VN Praha, vedoucí uměleckého oddělení
1990–1992 ZŠ Grafická ul. v Praze 5, učitel
1992 Ústav etnografie a folkloristiky ČSAV Praha, samostatný odborný specialista
1992–1993 Lunarion, nakladatelství a vydavatelství, šéfredaktor
1993–2000 Clarton, s.r.o., nakladatelství a vydavatelství, spolumajitel a ředitel
1994–1995 Armádní umělecký soubor, dramaturg Pražské komorní filharmonie
1995–2006 Pražská komorní filharmonie, o.p.s., ředitel
2006–2012 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, ředitel
2013–2014 DJKT Plzeň, šéf opery
2013–2014 Český rozhlas Praha, dramaturg Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek.
2014 – dosud VŠE, podnikohospodářská fakulta, Katedra Arts Managementu – odborný asistent
2014 – dosud Český rozhlas – stanice Vltava, externí spolupracovník

Tvůrčí aktivity – výběr:
Scénáře a moderování hudebně vzdělávacích pořadů pro děti a mládež (1998–2013)
Dramaturgie a uvádění koncertů v rámci manažerské činnosti v agentuře AuraMusica, s.r.o.
Dlouhodobá spolupráce s Českým rozhlasem Praha a s Českou televizí
Produkce hudebních nahrávek CD
Produkce hudebních akcí (mj. 3 ročníky hudebního festivalu Pražské hudební slavnosti)
Hudební recenzent a publicista, spolupráce s Pražským jarem (příprava textů koncertů)

Znalost jazyků:
Angličtina, němčina, ruština

Osobní zájmy:
Sport (aktivně zejména tenis, cyklistika, turistika, dříve na výkonnostní úrovni volejbal)
Hra na violu, částečně kytara a klavír

(zdroj: mkcr.cz)

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na