Neobarokní opera Piráti soupeřila v Olomouci s Vivaldim

Olomouc je město umění a v létě nabízí návštěvníkům i obyvatelům kulturní akce, kde si vybere každý. Milovník barokní hudby má v současné době dokonce na výběr zároveň ze dvou festivalů, které jsou zaměřené na baroko. Prapůvodcem tohoto olomouckého zájmu o barokní hudbu je jistě biskup a kardinál Wolfgang Hannibal von Schrattenbach, který se více než o službu Bohu zajímal o hudbu a divadlo. Byl nadšeným realizátorem barokních slavností, spíše bohémem než teologem, a do svého působiště si přivezl z Itálie hudebníky znalé operního řemesla. Nejspíš proto bylo možné ve stejný den navštívit hned dvě akce zaměřené na barokní hudbu. Koncert v nově rekonstruovaném Domě u Parku, kde v rámci Olomouckých barokních slavností znělo Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho, a premiéru barokní opery v Atriu Jezuitského konviktu. Trvalo chvíli, než jsme se zorientovali a než jsme pochopili, že to není změna programu, ale že jsme na jiném festivalu, pořádaném jinou agenturou. My byli ale zvědaví na horkou „barokní“ novinku.

Ta se odehrávala v rámci 24. ročníku olomouckého hudebního festivalu Baroko 2021, který realizuje v Atriu Jezuitského konviktu Tomáš Hanzlík a Katedra hudební výchovy Univerzity Palackého, spolu s dalšími uměnovědnými katedrami. Atrium funguje jako Umělecké centrum a přitahuje už svojí autentickou atmosférou. Zde bylo možné slyšet a vidět premiéru neobarokní opery, jejímž autorem je Tomáš Hanzlík. Pedagog, který je sám takovou „renesanční osobností“, neboť je současně i skladatelem, dramaturgem, dirigentem, scénografem i choreografem a rovněž uměleckým vedoucím Ensemble Damian, zkomponoval na libreto svého kolegy Milana Šedivého neobarokní hříčku s názvem Piráti, jejíž premiéra právě v tento den zazněla.

Projekt je komediální hrou, prošpikovanou skeči a naplněnou humorem a skvělou náladou. Libreto je nekomplikované, na téma starých komedií z italského prostředí. Bohatý obchodník chce svoji krásnou a kurážnou dceru provdat za zchudlého neapolského šlechtice, což má vylepšit jejich společenskou a ekonomickou situaci. Při plavbě na moři přepadne obchodníkovu loď banda pirátů, zajme dceru a otce pošle pro výkupné. Nápadník ale přemluví otce k boji s piráty v jejich pevnosti. Mezitím se kapitán pirátů do dcery zamiluje a získá si svým bohatstvím a štědrostí její lásku. Jeho zhrzená milenka se spojí s dobyvateli a prozradí jim, jak se dostat do pevnosti. Přitom se zamiluje do mladého šlechtice a on její lásku opětuje. Vše se tedy vyřeší ke spokojenosti obou stran a děj končí happyendem.

Dílko režíroval rovněž Tomáš Hanzlík, který byl současně i výtvarníkem a choreografem a se souborem si viditelně rozuměl. Každou maličkost dokázali herci využít pro komické výstupy a skeče, děj i hudba plynuly v lehkém duchu a barokní gestika evokovala kramářské výstupy. Stylu odpovídaly kostýmy, náznakové, ale výmluvné akcentující charakteristické detaily, pohybové kreace byly pantomimické, expresivní a komicky stylové. Herci si své role užívali a dávali do nich vše. I když nebyli všichni na stejné kvalitativní úrovni – hráli tu vedle sebe studenti a již vystudovaní profesionální pěvci – přesto vytvořili přesvědčivý kompaktní soubor.

Orchestr Ensemble Damian tvořilo 16 hráčů, vesměs se jednalo o profesionály, hrající na originální nástroje velmi erudovaně a s chutí. Své zapojení do hry dal orchestr najevo i kostýmy, které zapadaly do projektu, včetně pirátského vzezření dirigenta a autora Tomáše Hanzlíka. Tady se hrálo věru celým srdcem a s plným nasazením.

Hudba Tomáše Hanzlíka má barokní esprit, odvíjí se v rychlém tempu a s neúprosným rytmem. Do toho vstupuje několik kantabilních čísel s melodiemi, které velmi evokují melodie Bacha či Mozarta, přesto nelze tvrdit, že jde o citace či parafráze. Jen v případě závěru, kdy se interpreti smějí přestálému nebezpečí, na posluchače vykoukne přiznaná Beethovenova Osudová. Hudební materiál je zpracován velmi poučeně a s preciznou řemeslností. Přesvědčivě zapadá do představy o barokní hudbě.

Hvězdou večera byl bezpochyby Bedřich Lévi, představitel kapitána pirátů. Jeho postava, Ali, pirát a „islámský diverzant v křesťanských vodách“, je psaná pro kontratenor. Tento hlasový obor u nás není příliš zastoupený. Přesto, nebo právě proto, překvapil pěvec technicky dobře zvládnutým a barevně propojeným témbrem, vyrovnanými rejstříky a znělostí a otevřeností hlasu, zejména v dechově dobře propojené kantiléně. K tomu pěvec vládne i komediálními schopnostmi a profesionálním přístupem. Překvapil i přiznáním, že je v oboru v podstatě samouk.

Představitelkou Violy, dcery obchodníka, byla Helena Kalambová. Začínající profesionální pěvkyně se nebojí komické polohy a plně si jí užila. Pěvecký part je dosti náročný, pěvkyně si byla se svým lyrickým sopránem jistější ve vyšších polohách, které byly znělé a nosné. Jejího otce, bohatého obchodníka, hrál a zpíval Jiří Poláček. Basová role mu seděla, má sonorní a příjemný barevný hlas, který působí přirozeně. Absolvent konzervatoře si ponechal pěvecká vystupování jako koníčka vedle svého občanského povolání, což mu na jevišti přináší uvolněnost a přirozenost. Roli pirátovy žárlivé milenky Dorilly si užila Adriana Žigmundová. Má silný, barevný mezzosoprán a hereckou živelnost a bezprostřednost, občas jen trochu chyběla dikce. Představitelem ženicha, mladého šlechtice Giovanniho, byl Raman Hasymau, mladý student, pro něhož bylo vystoupení debutem, což na něm bylo znát. Přes menší hlasový objem a občasné potíže s výslovností, které ale konvenovaly roli, zaujal komediálním šarmem, příjemným a milým projevem a nadšeným přístupem.

Představení doplňoval sbor, který dokresloval děj a měl hudebně dosti náročná vystoupení, jak pěvecky, tak pohybově. Autor napsal sborové scény s polyfonním charakterem, použil ciaccony a fugy, což kladlo na pěvce nároky na sezpívání, navíc ve svižném tempu. Zhostili se úkolu obdivuhodně, sborové scény zněly kompaktně a rytmicky přesně. Představení se neslo v nadšené a uvolněné atmosféře a uličnicky spiklenecké projevy při děkovačce dávaly tušit, že přijde něco navíc. Náhle zaznělo z orchestru i ze scény mohutné „Happy birthday“ a dirigentovi Tomáši Hanzlíkovi, duši celého projektu, se popřálo k narozeninám. Byl to milý závěr, který i publikum přivedl k nadšenému aplausu.

Prostředí v Atriu bylo naplněné do posledního místa, hráčům a publiku dokonce přišel požehnat sám „biskup Schrattenbach“, který byl přítomen po celou dobu představení. Snaha o autenticitu i nadšení z výkonu vládly nejen na jevišti, ale i v hledišti, rouškám a počáteční kontrole u vstupu navzdory. Zdá se, že Olomouc unese dva podobné barokní projekty, jen je otázkou, zda by nebylo lépe si vzájemně nekonkurovat termínově a nemást tak publikum, přestože dramaturgicky i společensky jdou oba festivaly viditelně každý jiným směrem. Tak by si každý mohl vybrat podle svého zájmu a vkusu a oba festivaly by zůstaly plně navštívené.

Piráti
29. července 2021, 19:30 hodin
Atrium Jezuitského konviktu, Olomouc

Účinkující:
Bertocci – bohatý obchodník z Benátek a otec Violin – Jiří Poláček
Viola – dcera na vdávání – Helena Kalambová
Ali – pirát, islámský diverzant v křesťanských vodách – Bedřich Lévi
Dorilla – pirátova holka, žárlivka – Adriana Žigmundová
Giovanni – zchudlý šlechtic z Neapole, domluvený ženich Violin – Raman Hasymau
Sbor Benátčanů, andělů, pirátů a vojáků – Markéta Israel Večeřová, Věra Svozilová, Rostislav Baláž, Šimon Hron, Matyáš Rozbořil, Marek Řihák

Inscenační tým
Libreto: Milan Šedivý
Hudba: Tomáš HanzlíkUmělecké vedení: Tomáš Hanzlík
Režie: Tomáš Hanzlík, Marek Řihák
Hudební nastudování: Tomáš Hanzlík, Martin Smutný, Jana Tichá
Kostýmy: Tomáš Hanzlík, Vendula Johnová
Orchestr:
I. housle: Jana Tichá, Igor Kopit, Viktor Tomek
II. housle: Míla Benešová, Barbora Vašků, Lenka Černínová
viola: Tomáš Hanzlík, Monika Pospíšilová, Kristýna Machačíková violoncello: Petra Machková Čadová, Jakub Michl
kontrabas: Jakub Sobotka
cembalo: Martin Smutný
theorba: Marek Kubát
hoboj: Rasťo Kozoň, Tereza Samsonová