Trojané v Met: velká kritika režie, výhrady ke zpěvákům i k orchestru

  1. 1
  2. 2

Berliozovi Trojané (kompletně poprvé provedeni až po skladatelově smrti v prosinci 1890 v Karlsruhe) se na programu newyorské Metropolitní opery objevili až v říjnu 1973, a to v hudebním nastudování Rafaela Kubelíka (tehdy v Met debutujícího), režii měl Nathaniel Merrill. Tato inscenace se hrála pouze do března následujícího roku a dosáhla 11 repríz. Po deseti letech přichází Met v září 1983 s novou inscenací dirigenta Jamese Levina a režiséra Fabrizia Melana – ta byla provedena 17 krát, naposledy roku 1994. Třetím novým nastudováním je pak v únoru 2003 režie Francescy Zambello pod taktovkou Jamese Levina. která na programu vydržela pouhé dva měsíce, během kterých se hrála 9 krát. Až loni v polovině prosince tuto inscenaci v Metropolitní opeře obnovili, s Fabiem Luisim u dirigentského pultu. Do role Aenea byl obsazen Marcello Giordani, který však po dvou představeních další reprízy vzdal, aby ho vystřídal mladý americký tenor Bryan Hymel. Na toto obnovené nastudování Trojanů přinášíme výběr recenzí přímo z amerického tisku.
***

Nepovedená řecká tragédie

Trojský kůň by byl skvělý nápad – pokud by ovšem nebyl zdrojem katastrofy. Po pětihodinové nudě už si nemyslím, že právě trojský kůň je oživením Trojanů

Berliozova rozsáhlá sága sleduje osud hrdiny Aenease odsouzeného Tróji do vyhnanství v Kartágu, kde se zamiluje do královny Didony. Ale osud ho žene ještě k větším dějinným úkolům: založit město Řím, stát se opuštěným a nenáviděným monarchou, který nakonec spáchá sebevraždu.

Hudebně jsou Berliozovy Trojané mistrovské dílo, které si zaslouží mnohonásobně lepší výkon nejen hlavní představitelky, kterou ve čtvrtek ztvárnila Susan Graham. A to přesto nebo právě proto, že Metropolitní opera uváděla na plakátech k Trojanům jak Susan Graham, tak i Deborah Voigt jako hlavní hvězdy nového nastudování.

Přitom Susan Graham jako královna Dido i přesto. že nebyla ideální představitelkou této role, se stala jedním z mála světlých momentů přímo katastrofální inscenace Trojanů v Met.

Šéfdirigent Fabio Luisi ukazoval při své práci jen velmi malý cit pro romantickou Berliozovu partituru. Ano, orchestr hrál bezchybně, ale bez vášně a zaujetí.

Co bylo ale asi nejhorší, je inscenace Francescy Zambello z roku 2003. Změť kopí, vozů a dalších zbraní před dekorací představující Tróju i Kartágo vypadala více než cokoliv jiného jako exploze v nějaké staré benátské továrně. A téměř hodinové baletní choreografie Douga Varoneho – apatické tance chlapců ve zvonových kalhotách s dívkami v upnutých kalhotách do jógy – dělaly čtvrté dějství dlouhým skoro k nepřežití.

Abychom ale byli spravedliví. Jak nudná to bude inscenace bylo jasné a také bylo jasné, že světlým bodem večera bude Graham a její Dido. Po nepřesvědčivém začátku její lyrický mezzosoprán postupně získal vřelost a její finální scéna plná vzteku a lítosti pulzovala bohatým, volným a zvukomalebným tónem.

Mezi obrovským množstvím vedlejších rolí zmíním snad jen Karen Cargill s jejím tmavě zabarveným mezzosopránem, který přinesl důstojnost a patos do role sestry Dido Anny. Dalším vrcholem byla krátká nostalgická píseň námořníka Hylase v posledním dějství, perfektním legatem zazpívaná tenoristou Paulem Applebym.

Už méně přesvědčivý byl Marcello Giordani jako Aeneas, jehož tenor zněl jako povyk na náměstí s mnoha vysokými tóny, které spíše vykřikoval než zpíval. A stejně špatně vyzněly v jeho podání i jemné milostné duety s Dido.

Deborah Voigt, jedna z amerických nejoblíbenějších sopranistek, svoji životní roli Cassandry zpívala málo zněle a s vibrátem. Její herectví bylo toporné a více než královninu dvorní jasnovidku připomínala rozzlobenou učitelku základní školy.

Řekové dávající oběti za záchranu Tróji tak letošní mizerné provedení Trojanů v Met nezachrání.

(New York Post – 17.12.2012 – James Jorden)

***

Trojané v newyorské Metropolitní opeře

Rozsáhlý pětihodinový epos se vlekl v inscenaci, která dokázala zvýraznit vlastně jen jeho negativa
Berliozova opera Trojané by mohla být pro Met výzvou, vloženou mezi Aidu a Maškarní ples. Opera – vlastně jde o dvě vzájemně související opery – trvá přes pět hodin, které jsou plné mytologické hloubky, předpokládá obrovské nasazení sboru a orchestru, zabíhá i do baletního řemesla a obsahuje velmi těžké a náročné pěvecké party. Přesto Met tuto výzvu nedokázala využít. Inscenace byl hrozná a hudební provedení nebyl o moc lepší.

Nikdo si asi nedovolí tvrdit, že libreto, které si skladatel ke své opeře napsal sám, je hnacím motorem tohoto jinak mistrovského hudebního díla. Ovšem režie Francescy Zambello z roku 2003 negativa tohoto libreta a vlastně celého díla jen zvýrazňuje. A to hlavně svojí abstraktní scénou Marie Bjørnson, která nejenže nepřehlednému příběhu nepomáhá, ale naopak mu škodí nekonečným množstvím mobiliáře na jevišti a také nesouvisejícími symboly. Sóĺisté dělají stará otřelá operácká gesta a většinu času odzpívají s rukama nataženýma do vzduchu. Každý přichází a odchází bez zjevné motivace a bez jasné vize, co má na scéně dělat. Když v nádherném intimním duetu „Nuit d’Ivresse“ očekáváte zklidnění a ponoření do skvostné hudby, režisérka na scéně vytváří neohrabaný, přelidněný obraz. I baletní části jsou přeplněné – plné choreografické rutiny, která dílu více škodí, než pomáhá.

I ve svých nejlepších dobách Trojané nebyli vždy přijímáni bez výhrad. Některé scény – třeba obsazení Tróje – jsou považovány za principiálně nudné od doby samého vzniku díla. Jindy barvitý Fabio Luisi navíc orchestr řídil unyle a bez dynamiky. Trochu naléhavosti sice přidal do dirigování scén vpádu Trojanů do Kartága, ale i přesto se čas vlekl neuvěřitelně pomalu.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Berlioz: Les Troyens (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Reakcí (5) “Trojané v Met: velká kritika režie, výhrady ke zpěvákům i k orchestru

  1. Trochu přehnané tvrzení. To by pak divák ani nesměl mít názor na to, co viděl. Je ovšem pravda, že opera je dlouhá, víc jak 5 hodin hudby často bez dramatických dějových situací každý nesnese. Což však není chyba produkce, Berlioz ji tak napsal včetně libreta. A pokud jde o Susan Graham, je sice o 10 let starší než když Dido zpívala v Paříži (youtube), ale tak vágní tvrzení, že role si zaslouží lepšího představitele má absolutně nulovou informační hodnotu a není na to třeba ani chodit do divadla.

  2. Zcela moderní letošní valencijská produkce po režijní stránce přenesená do budoucnosti s meta formou osídlování cizí planety sice taky nebyla příliš zdařilá, ale například Danieka Barcelona pěvecký excelovala!

    Co se týče posuzování čehokoliv, jistě divák může mít názor na cokoliv, ale prezentovat recenze na kinopřenosy jako klasické divadelní recenze by se nemělo. Pokud recenzenti hodnotí projekci v kině prosím, ale jako projekci bez hodnocení zvuku a divadelní inscenace, protože ta je na divadle jiná, než v kině, kde je zvuk upravený a režie přenosu a vedení kamer vytvoří zcela jiný dojem, než v divadle.

  3. Ale vždyť ti lidé přece nepopírají, že mluví o tom, co viděli/slyšeli v přenosu. Ostatně vnímá totéž návštěvník s neporušeným a absolutním sluchem někde v parteru nebo v královské lóži i lehce nahluchlý člověk někde vzadu na 2. galerii? Ale podle mne není zásadní to, že v kině to jinak zní a režie vybírá záběry, ale chybí ona interakce mezi živým interpretem a divákem, ona vibrace, radost, kterou divák odmění potleskem, křikem, pískáním, dupáním a interpret září štěstím. Ten, kdo má zbytečných 10 nebo 30 tisíc, aby si za špičkovým výkonem zajel do předního operního domu, má kliku. Kdo ne, jde do kina, a je to mnohem lepší než DVD nebo televize. Ale ten pocit mimořádnosti můžete mnohdy zažít i v oblasti. Protože divadlo je nevyzpytatelná magie.

  4. To máte naprostou pravdu živé divadlo ničím nenahradíš.

    Ale tolik peněz za špičkové představení není třeba vyhazovat. V Mnichově můžete slyšet i vidět živě světovou špičku i za 33 Euro a obstojně z II. balkónu, v Drážďanech i za 20. Ve Valencii ti už někým zmínění futurističtí Trojané stáli 40 Euro lístek a 90 Euro zpáteční letenka, 55 Euro ubytování na jednu noc i se snídaní. Tedy 4 700 CZK a zážitek mimořádný (především pěvci světoví a skvělí).

Napsat komentář