Nepřipadám si výjimečný, aby o mně někdo musel číst – Michal Krčmář (5)

  1. 1
  2. 2

(Pokračování)

Cítíte ve stávajícím souboru v Helsinkách velkou, ale současně i motivující konkurenci?

V souboru panuje zdravá soutěživost. Nedávno tady byl můj kamarád Lukáš Slavický. Hostoval jako Konrád v Korzárovi. Friedeman Vogel přijel tančit de Grieux v Manon. Máme občas takovéto skvělé hosty, kteří jsou pro mě další velkou inspirací. Dobrá motivace je také střídat taneční partnerky. Často se chodím dívat i do hlediště na ostatní obsazení. I tím se hodně učím.

Trochu záludná otázka. Je váš plat srovnatelný s platem českých tanečníků? A ušetříte si něco?

Finsko je v poměru k České republice velice drahá země. Když to v rychlosti srovnám, tak bochník obyčejného chleba stojí přes dvě eura, to znamená více než padesát korun. Ceny jsou tu zkrátka dvakrát, někdy i víckrát vyšší než v Česku. Nemovitosti a nájem o tolik dražší nejsou, ale stále je poznat veliký rozdíl. To znamená, že i plat je tu odpovídající cenám produktů, čili je mnohem vyšší než v České republice.

Máte rád pěkná, rychlá auta. Myslíte si, že na nějaké pěkné BMW vyděláte?

V Praze mám svou Felicii combi z roku 1999 a nedám na ni dopustit. Když jsem v zahraničí, tak s ní jezdí můj kamarád. Mám občas nutkání koupit si nové pěkné auto. Kdybych chtěl, tak si je mohu koupit ihned. A zřejmě k tomu v dohledné době i dojde, ale zatím pro takové auto nemám vyžití. V České repubice jsem jezdil hodně, ale zde to nepotřebuji.

Když jste bojoval za zachování Státní opery, seznámil jste se s její strukturou i se způsobem financování. Pronikl jste už do této problematiky ve Finsku? Finský národní balet je zajisté financován vícezdrojově a má určitě i štědré mecenáše…

Bylo to pro mě velice poučné. Rozhodně se mi to bude v budoucnu hodit. Ve Finské národní opeře se skutečně soustředím na svoji práci tak, jak to má být. Je pravda, že Finská opera má rozhodně obrovský rozpočet. Vyplývá to také například z baletního souboru Finského národního baletu, který je ve Finsku jediný svého druhu. Opera má samozřejmě mnoho sponzorů a partnerů. Nedávno si jeden z těchto partnerů objednal celé představení Manon. Velká pojišťovna si koupila všechna místa v hledišti. Dělá se to jednou do roka.K soukromí: svoji přítelkyni – také balerínu – Lucii Rákosníkovou jste poznal již ve škole? Tušil jste tehdy, že váš vztah vydrží tak dlouho?

S Lucií jsem nastoupil do stejného ročníku před dvanácti lety. Od jedenácti let jsme chodili dennodenně spolu na stejné hodiny a před šesti lety jsme spolu začali opravdu chodit. Bylo mi šestnáct let a v tomto věku jsou city velice silné. Do toho hormony pracují přesčas a mozek tak trochu na půl. Nevěděl jsem, co od toho vztahu čekám. Hlavní je, že nám spolu bylo a stále je pořád dobře.

Mnoho vašich kolegů, umělců je proti vztahu s partnerkou stejné profese. Vám to nevadí?

Myslím si, že to není nic tak neobvyklého. Docela náročné je, když tančíte všechno spolu jako partneři. S Lucií jsme tančili hodně věcí a někdy je těžké se shodnout. Nakonec jsme přišli na to, jak spolu vycházet v práci i doma. U nás v souboru jsou i manželé, kteří spolu tančí x let. Poslední věc, co spolu tančili, byla Bayadera a byl to úžasný zážitek…

Myslíte, že byste odešel do Finska i bez Lucie?

Nabídku do Finska jsem dostal ještě dříve, než bylo období konkurzů. Byl jsem rozhodnutý odejít. Lucie je výborná, charizmatická tanečnice a byl jsem si na osmdesát procent jistý, že ji do souboru vezmou. Udělala konkurz, ale šéf baletu Kenneth Greve jí řekl, že pro ni bohužel nemá místo. Bylo to těžké období, ale v té době jsme měli před premiérou Giselle ve Státní opeře, já dělal Alberta a Lucie připravovala roli Myrthy. Měli jsme dost práce a nepřipouštěli jsme si, co bude v příští sezóně. Po pár týdnech jí volali z Finské opery, že jedna tanečnice otěhotněla a Lucka by se jim hodila do souboru hned od začátku příští sezóny…Tak to vypadá, že jste skutečně dítě štěstěny. Jste spolu více než pět let, to je pro vztah z pohledu vašich vrstevníků dlouhá doba. Jste jiný? Je to věc výchovy? Proč myslíte, že mladým kolem dvacítky vztahy nevycházejí a věnují se pouze kariéře či zůstávají bezstarostně „single“?

Tohle je strašně individuální věc, každému vyhovuje něco jiného. V našem případě si myslím, že jsme si hodně pomáhali a všechno bylo mnohem snadnější. Nikdy jsem nepřemýšlel o ostatních, jak jim to vychází nebo ne. Není to moje věc. Je pravda, že dnes všichni dělají kariéru a u mnoha lidí je rodina na druhém místě. V mém případě netlačím na pilu ani v kariéře, ani ve vztahu. Je mi dvacet dva let a myslím, že nemusím nikam spěchat. Moc rád bych měl rodinu, děti a neříkám, že to bude za dlouho. Až to přijde, tak to přijde.

Myslíte, že jste se díky Lucii změnil? Dospěl? Dozrál?

Každý člověk dospívá a zraje. Podle mě je člověk ovlivněn lidmi kolem sebe. Tedy alespoň u mě tomu tak bylo. Hodně jsem se učil od lidí, které jsem poznal. A i přes mé mládí jsem jich poznal už opravdu moc. Od každého jsem se trochu naučil. Jedna z mých zásad je: od každého si můžeš něco vzít. Jak v profesionálním životě, tak i v osobním. Samozřejmě, někdo ti dá více, někdo méně, ale pro mě to vždy znamenalo krok vpřed. Lucie je jedna z osob, které mě změnily už navždy, a musím zdůraznit, že k lepšímu.

A co říká Lucka na vaše fotbálky a párty?

Chtěla by se také zúčastnit, ale je to pouze pánská jízda. Snažím se ji navádět, aby si také užila volno s kamarádkami. Minulé léto jsme to tak udělali. Každý měl svou třídenní párty…

Jak vypadá takový zasloužený volný den třeba po dvou týdnech práce u vás doma ve Finsku?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář