Nestor české opery Václav Věžník se do Olomouce vrací už šedesát let. Teď s Čertem a Káčou.

  1. 1
  2. 2

Soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc uvedl v pátek 11. a v sobotu 12. května premiéry české národní pohádky Čert a Káča Antonína Dvořáka. V této sezóně to je jediný zdejší český operní titul, jehož realizace se ujal Václav Věžník, který jím završil jen těžko uvěřitelné šedesáté výročí služby operní Múze.Osobní setkání s panem režisérem Věžníkem je pro mě vždycky sváteční událostí. Vtipný, milý, vzdělaný, galantní a laskavý muž, díky jehož práci mohla prožít nejeden přenádherný operní večer. V posledních letech se tak opakovaně ve svých vzpomínkách vracím především k jeho inscenaci Boitovy málo hrané opery Mefistofele v brněnském Národním divadle, která byla pro mě opakovaně silným zážitkem. Václava Věžníka navíc považuji i za ideální prototyp vysokoškolského pedagoga, který se o své režijní zkušenosti a neskutečně rozsáhlé znalosti světa opery mnoho roků dělil s adepty operní režie na Janáčkově akademii múzických umění.

Pane režisére, co vás kdysi vedlo k rozhodnutí stát se právě režisérem v opeře? Pocházíte z hudební nebo umělecké rodiny?

To ne, ale moji rodiče ale byli milovníci divadla, dlouholetí abonenti. A tak mě pětiletého poprvé vzali na operu. Pamatuji si to velice dobře – byla to Prodaná nevěsta. Svět opery a hudby mně učaroval, takže jsem po gymnáziu začal studovat hudební a divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Byla to shoda okolností, že se po ukončení prvního ročníku otevřel nově na Janáčkově akademii múzických umění obor operní režie, kam jsem bez váhání přešel. A měl jsem obrovské štěstí na vynikající pedagogy. Rád vzpomínám především na pana profesora Otakara Zítka. Hodně jsem se od něho naučil, když jsem s ním jako jeho asistent spolupracoval. Poprvé jsem s ním do olomouckého divadla přijel před šedesáti lety!

Tak to se ani nechce věřit… Vy jste na jevišti strávil pomalu jeden lidský život! Kde jste po celá ta léta nacházel inspiraci? Není možné „nevyhořet“ za tak dlouhou dobu?

Víte, operní hudba, to je svět plný emocí. Ještě dnes mě fascinuje, jak skvěle uměli především italští autoři vtipnou situaci vypointovat. Já mám rád operní humor! Ono není zas až tak těžké udělat nějaké drama, konečně herci i zpěváci sami říkají, že komické role jsou mnohem obtížnější než ty dramatické. Ale v podstatě u každé opery je třeba jen bedlivě naslouchat té hudbě a zpěvu. To vás bezpečně dovede k cíli! A je to vždycky veliké dobrodružství, když tu svoji představu zhmotním na jevišti.

Překvapuje mě, jak jednoduchý recept na operní režii máte…

Ale ono to tak jednoduché opravdu je – pro toho, jehož fantazie je rozněcována hudbou! Už mnohokrát jsem se setkal s tím, jak mladí tvůrci vytvářejí svoji koncepci. Domnívají se, že musí přinést něco nového za každou cenu! Pak této koncepci poté podřídí celý svůj přístup k inscenování. Ale prosím vás, jaké koncepce? Autor přece všechno napsal a ve své hudbě přesně zaznamenal, co chtěl vyjádřit!

Třeba zrovna moje nynější premiéra Dvořákova Čerta a Káči: Co byste hledala v tomto ryze českém pohádkovém námětu? Český čert je vždycky tak trošku natvrdlý a snad ve všech pohádkách se dá napálit. Ve Dvořákově hudbě je to všechno velice vtipně cítit, takže jakou asi koncepci byste vymýšlela? Český čert není žádný Boitův Mefistofele! A tak se snažím přes hudbu vyjádřit to, co se mi nabízí. A mimochodem – žádná koncepce by mi asi nepomohla.Jak jistě víte, původní italská opera se ve svých začátcích orientovala na různé bájné a pohádkové náměty. Tento svět skladatelům umožnil psát krásnou hudbu. Opera má diváka zušlechťovat a jim se to dařilo. Navíc technika bel canto, tedy krásného zpěvu, ta je také doma v Itálii. I později se mnozí veristé vedle současných námětů často vraceli do světa bájí nebo pohádek, protože je to asi ten svět nejlepších operních námětů. Například Puccini svoji tvorbu ukončil pohádkovou Turandot. Čím déle psal opery, tím více tíhnul k bájnému světu, protože se asi k operní hudbě hodí nejlépe. Opera není divadlo všedního života – je to báseň, ve které je pravda citově umocněna. Proto také své inspirace hledali hudební autoři v minulosti.

A podle čeho jste si vy vybíral práci – tituly, které jste chtěl režírovat?

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Čert a Káča (MD Olomouc)

[Total: 16    Average: 3.5/5]

Související články


Napsat komentář