Neumeierova Iluze Labutího jezera

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Neumeierův psychologický opus by samozřejmě nefungoval, neměl-li by interprety, kteří jsou schopni plně obsáhnout potřebné nuance svých postav, což u představitele Ludvíka platí dvojnásob. Jiří Bubeníček byl během své kariéry jedním z předních představitelů tohoto dnes již ikonického partu a jeho ponor do role a pozornost k nejmenším detailům je pozoruhodná, obdivuhodná a zejména následováníhodná. Umí stát na tenounké hranici mezi duševní vyrovnaností a zmarem šílenství s přesností kardiochirurga, kdy nikdy nevíte, na jakou stranu se v další vteřině přehoupne, postupný rozklad osobnosti dovádí k dokonalosti s téměř hrůzu nahánějící uvěřitelností a dávkuje své zoufalství, zmar, asociální odtažitost spolu s naprosto nefalšovanými momenty radosti, všeobjímajícího štěstí i dětsky naivně rozzářených očí ve smrtící koktejl. Skvělou partnerkou a sekundantkou je mu Elisabeth Loscavio coby princezna Natalie, akcentující prožitky své postavy s větší rezervovaností, jak se ostatně od aristokratky čeká, v soukromých momentech jsou však její rány stejně bolavé a nutí diváka cítit i s každým jejím krokem. Carsten Jung je poté oním charismatickým, neproniknutelným a nezařaditelným výplodem říše stínů, jehož výkonu není objektivně co vytknout. Víme-li však, že tuto roli tančil i Jiřího bratr Otto, přece jen někde vzadu v hlavě hlodá představa, kam až by mohl efekt duality postav dosáhnout…

John Neumeier – Iluze jako Labutí jezero – Edvin Revazov (foto Dieter Hartwig)

Iluze jako Labutí jezero je jedním z nejosobitějších přepracování vycházejících z fenoménu Labutího jezera. Jeho režie, dramaturgická stavba, práce s postavami a výstavba situací je mimořádně zdařilá, ostatně od Johna Neumeiera už se skoro nic jiného nečeká. Jediným, ne tak docela přesvědčivým článkem se tak v mých očích stala samotná choreografická, pohybově z klasické až neoklasické techniky vycházející složka, jež mohla být muzikálnější a co do struktury trochu zajímavější (časté vrstvení a kupení kánonů se přece jen po chvíli zají). Poslední duet Ludvíka s Mužem ve Stínu pak občas působil tanečně skoro bezradně, což zrovna v tak vypjatý moment zamrzí o to více. Jakoukoli rozpačitost ale nakonec bezpečně zmrazí závěr, kdy se Neumeier cele vloží do Čajkovského rukou a nechá jeho hudbu (a v principu naprosto obyčejný, o to však silnější scénografický efekt padající látky) dokonat svou práci.

John Neumeier – Iluze jako Labutí jezero – Edvin Revazov, Marc Jubete (foto Kiran West)

Iluze jako Labutí jezero
Choreografie a režie: John Neumeier
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Kostýmy a scéna: Jürgen Rose

Princ Ludvík Bavorský: Jiří Bubeníček
Stín: Carsten Jung
Princezna Natalia: Elisabeth Loscavio
Vévoda Alexandr: Alexandre Riabko
Princezna Claire: Silvia Azzoni
Královna: Anna Grabka
Odetta: Anna Polikarpova
Rok pořízení záznamu: 2001

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na