New York, nová sezona Met a nejen to

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jen pro porovnání. Vysoce úspěšní Schönbergovi a Boublilovi Les Misérables dosáhli celkem více jak šesti tisíc pěti set představení, ovšem ve třech různých inscenacích v různých budovách, mezi nimiž byly i několikaleté pauzy. Ta poslední se hraje od 1. března 2014. V této souvislosti jsou zajímavé dva faktory. Ten první je, že dva nejúspěšnější muzikály současnosti nejsou „americké“. Fantom je dílo anglických autorů a Les Misérables jsou skrz na skrz francouzské. Bez zajímavosti není ani fakt, že velmi populární jsou comebacky úspěšných muzikálů minulosti. Zatímco mnohé z nových premiér zazáří jako prskavka a zhasnou, mnohé ze slavných děl minulosti se stále znovu a znovu vracejí. Vedle Bídníků se letos navrátil i Kanderův Kabaret a velkému ohlasu se těší i Chicago stejného autora.

Představení popisovat nehodlám, jednak se to vymyká základnímu záměru mého příspěvku a jednak je dostatečně známé. Je to po všech stránkách dokonalé profesionální dílo, kde se v podstatě vysířídaly už generace představitelů a vždy jde o projev dokonalé profesionality. Právě na představení dne 19. dubna, které jsme viděli, namísto představitele titulní role zaskočil jeho cover a zvládl svůj úkol s naprostou suverenitou.

Pro středoevropana je neméně zajímavá než představení celková atmosféra, jež panuje v divadle, která v mnohém připomíná doby minulé, tak jak nám ji zaznamenala historie a která je typicky americká. Hledištěm procházejí prodavači různých pamlsků, které potom návštěvníci spokojeně chroustají i během představení. S vlastní garderobou si nikdo nečiní starosti, po klaněčce vystoupí na jevišti představitel hlavního hrdiny a vybízí publikum k nákupu různých suvenýrů z představení, k čemuž posléze dochází ve vestibulu divadla.Kvůli objektivitě je třeba říci, že k prodeji pamlsků ani k nabízení suvenýrů v Met nedochází, ale celková atmosféra je svou neformálností v lecčem podobná, včetně bezstarostností o to, jak naložím s vlastní garderobou. Prostě americké divadlo a způsob jeho provozování je velmi odlišné. Nikdy nebylo nositelem ideologií jako v Evropě, vždy bylo do značné míry prosto formálnosti a především vždy existovalo především díky soukromým iniciativám. V mnohém nás může inspirovat, ale nikdy je nemůžeme slepě kopírovat.

Na druhé straně musíme mít na paměti, že divadlo a zvláště pak opera jako velmi specifický druh divadelního umění se dnes ocitá na rozcestí. A v tom, kam bude směřovat, nám může to, co se děje za Atlantikem, mnohé napovědět.

www.metopera.org

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně
Foto Jonathan Tichler/Met, archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat