Neznámá Čajkovského Čarodějka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Námět nabízí vedle čtyř hlavních rolí, tradičně hlasově obsazených (charakterní baryton – tenor – mladodramatický soprán – dramatický mezzosoprán), ještě střední roli Mamyrova (bas) a deset epizodických rolí. Významnou roli má sbor. Partitura nabízí zcela odlišný pohled na Čajkovského kompoziční schopnosti, převážně bez sentimentu vykazuje většina hudebního materiálu velký dramatický náboj a vypracované árie a ansámbly. Zcela chybí dominující lyrický melos Evžena Oněgina nebo Jolanty. Hudebním vrcholem opery je třetí dějství, kdy v komorním prostředí Nastasjina domu proběhnou dva rozsáhlé duety – dramatické odmítnutí starého knížete a pak rozsáhlá scéna s mladým Jurijem, která se změní v extatický milostný duet. Kuriozitou je například scéna deseti sólistů (decimet) se sborem a capella v závěru prvního dějství. Bezesporu Čajkovského kompozice, kterou sám skladatel považoval za své nejlepší dílo (jak napsal v dopisech bratru Modestovi), dnešní posluchače příjemně překvapí.

Charakter hlavní postavy Nastasji, který si skladatele získal pro svoji svobodomyslnost i odporu proti (nejen církevní) přetvářce, je inspirován bezesporu postavou Carmen, hrdinky ostatně velmi oblíbeného Čajkovského díla. Postava Nastasji je jedním z mála pokusů uvést na činoherní i operní ruskou scénu typ fatální ženy, zároveň sebevědomé a emancipované, která se umí postarat sama o sebe. Ruská dramatika té doby je zaplněna matkami, naivními nebo rozvernými dceruškami, rozervanými mladými ženami, náboženskými vizionářkami, moudrými hostinskými, energickými čarodějkami, pseudohistorickými charaktery nebo oblíbeným typem vaudevillové „komické staré“. V literatuře se objevuje navíc i „padlá“ žena. Ač se dílo odehrává v Nižním Novgorodu patnáctého století, mnohé ze zápletky bylo aktuální v době vzniku opery: vzmáhající se kupecká třída, excesy šlechtického stavu i první emancipační zárodky, ale hlavním tématem opery zůstává vzpoura proti dvojité morálce, pěstovaná rodinou a církví. Samozřejmě to nemohl skladatel vyjádřit otevřeně pro silnou carskou cenzuru. Ihned po premiéře se znovu ozvaly v kritikách hlasy o „nemorálnosti“ hlavní hrdinky, je zajímavé, že to, co nijak nedráždilo v činohře, v opeře vzbuzovalo neklid kritiků. Dominantně jsou postaveny především oba ženské charaktery – žen, které v rámci své třídy si chtějí uchovat svoji integritu a neváhají užít i extrémní prostředky. Také oba ženské charaktery jsou hudebně hluboce propracovány a kontrastně charakterizovány. Dva hlavní mužští protagonisté jsou načrtnuti již zběžněji, spíše obvyklými prostředky, partie Jurije je povahově i hudebně až plytká, postava ožívá vždy až ve scénách s matkou nebo Nastasjou.Ideální představitelku titulní hrdinky našla vídeňská inscenace v Asmik Grigorian, rodačce z Vilniusu. Mladá, krásná a přitažlivá žena, která nese v sobě určité tajemství i skrytý smutek a také vzdor proti patriarchálnímu uspořádání. Metalický mlado-dramatický soprán velkého objemu bez problémů přesvědčivě vyjádřil dramatická i lyrická místa velmi obsáhlého partu. Nastasja, stejně jako Carmen, Thais, Zerlina, Don Giovanni nebo Escamillo, je rolí, kterou nelze vytvořit bez skutečného sex-appealu, přitažlivost se v této roli nedá jen předstírat, protože výsledek je nevěrohodný. Grigorian roli zcela naplnila hlasově i herecky, za což si zasloužila mohutné ovace publika i spoluúčinkujících. Sopranistka ovládá již široký repertoár, snad jen nepředbíhá svůj přirozený hlasový vývoj.Polská mezzosopranistka Agnes Zwierko, kterou jsme slyšeli i v Praze, vládne poněkud nevyrovnaným hlasovým materiálem, ale stále dostatečně působivým, který dobře doplňují její kvalitní herecké schopnosti. Její Kněžna osciluje mezi zoufalstvím a pomstou a ve vokálně velmi vypjatém partu může uplatnit znělé hloubky. Bělorus Vladislav Sulimsky, od roku 2004 člen Mariinského divadla, vytvořil roli starého knížete jako muže v nejlepších letech, bonvivána v krizi středního věku, který se chce odpoutat od rodiny a je fascinován Nastasjou jako typem ženy, který dosud nepoznal. Krásný znělý baryton byl ozdobou představení a především díky jeho hlasovému výkonu i nepříliš věrohodný konec opery se šílenstvím knížete působil přesvědčivě. Jurije zpíval další sólista Mariinského divadla v Moskvě, mladý tenorista Maxim Aksenov, který měl velký úspěch právě v Theater an der Wien jako Luigi v Plášti Giocoma Pucciniho. Přes kvalitní hlas ho poněkud svazuje malá herecká představivost a konvenční naučená herecká macha. Nádherně se ale rozezpíval ve třetím dějství s Nastasjou v obsáhlé scéně, která je ovšem herecky prakticky nezvládnutelná – Nastasja přesvědčí během dvanáctiminutového duetu mladého muže, který ji přišel zabít, o své nevině, a vzápětí si padnou do náruče. Mamyrova vytvořil solidně profondním „ruským“ basem Vladimir Ognovenko. Doslova plýtváním bylo obsazení Nenily, komorné (v této inscenaci spíše společnice) skvělou mezzosopranistkou Hannou Schwarz, která je proslavená i pro své herecké schopnosti a například její Klytaimnestra je stále strhující. V drobném partu neměla možnost ukázat takřka nic ze svého umění.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Charodeyka (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
4 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Pametnik

Čajkovského Čarodějka měla v Liberci premiéru dne 21. 6. 1961. Dirigent: J. Bubeníček, režie: O. Mrňák

Prvními Evami v Liberci (premiéra 30. 5. 1948) byly Božena Kroutilová a Blažena Kosková. V programu k představení byla zveřejněna omluva J. B. Foerstera, že pro vysoký věk nemůže přijmout pozvání ke shlédnutí premiéry.

jiri

Pamětníkovi – nezpíval tehdy Mánka mladý Jan Malík? Nebo v Čarodějce roku 1961? To byl dramatický tenor úžasné úrovně, čtyřikrát jsem jel na jeho výkony do Liberce / Canio, Dalibor, Lukáš, Alfred /. Pokud někdo měl generační smůlu a nedostal se do ND, pak to byl Jan Malík. Kdykoliv jsem ho slyšel, vždy mi takzvaně “spadla čelist”.. Být tady dnes, patrně by neskončil v Liberci.

fidelio

Čajkovského Čarodějka v Divadle na Vídeňce je pro své ojedinělé uvedení ( s minimálními škrty) vysoce kvalitním představením pro fajnšmekry. Hudební nastudování a pěvecké výkony všech solistů byly na představení (které jsem shlédl 26.9.) vynikající, za všechny nutno vyzdvihnout hlavní představitelku Nastasji, litevskou pěvkyni Asmik Grigorian – to je představitelka, se kterou musí být radost pracovat pro každého režiséra – výborně vypadá, má přirozenou hereckou intuici a krásný dramatický hlas. Recenzent vyjadřuje trochu skeptický názor k režii Christofa Loye- tento režisér nepatří mezi mé oblíbence, ale jeho “psychologizování” příběhu mně nevadilo – získalo to na napětí a dramatičnosti. Režijně dráždivé… Číst vice »

Pametnik

Děkuji za milý dotaz. Prvního Mánka v Liberci zpíval mladý Jaroslav Stříška.Kněžice Jurije v Čarodějce zpíval samozřejmě výborně Jan Malík!