No, nezabili byste ji? Carmen Jany Kurucové v Litoměřicích

Už sám výběr sólistů pro tato operní gala v minulých letech prokázal, že se pořadatelé snaží setrvale zvát do Litoměřic pěvce renomované a zároveň atraktivní pro co nejširší posluchačskou obec. Po Petře a Rafaelu Alvarézových ze zahajovacího ročníku v roce 2013 se na pódiu bývalého jezuitského kostela Zvěstování Panny Marie v dalších letech postupně představili Eva Urbanová, Jakub Pustina, Anda-Louise Bogza, Štefan Kocán, Simona Houda Šaturová a Petr Nekoranec. Letošní půlkulaté výročí založení festivalu však bylo zjevně popudem k menšímu dramaturgickému experimentu. Obligátní program árií a duetů tak letos nahradil ambiciózní průřez celým operním dílem.

Při pohledu na titul To nejlepší z Carmen by se mohlo zdát, že se o nijak převratnou myšlenku nejedná a že vlastně ze strany pořadatelů nejde o nic jiného než o sázku na jistotu. Z hlediska komerčního to platí určitě (koncert byl prakticky vyprodán), ale umělecky s sebou takový projekt nese nejedno úskalí. Výběr jen těch nejslavnějších čísel z Bizetova operního hitu totiž může nemilosrdně odhalit, že ony „šlágry“ sdělují jen pramálo skutečného děje (ten se v celém díle odehrává jinde a jinak) a snadno mohou působit jen jako triviální operetní přehlídka s minimálním dramatickým nábojem. Dobře zvolení protagonisté takového „The best of“ ovšem mnohdy dokážou mile překvapit a postarat se o výjimečný zážitek – a právě to se podle mého názoru v Litoměřicích skutečně podařilo.

Obsazení bylo zredukováno jen na čtyři hlavní hrdiny příběhu – cikánku Carmen, její dva osudové milence Josého a Escamilla a dívku Michaëlu coby cudný opak smyslné ústřední postavy. Lze konstatovat, že ve výběru představitelů této čtveřice měli pořadatelé opravdu šťastnou ruku. Role Carmen se totiž zhostila renomovaná slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová, jejíž zkušenosti z bohaté a intenzivní evropské kariéry (završené momentálně stálým angažmá v berlínské Deutsche Oper) se jednoznačně projevily i během uvedeného koncertu. Nejen, že mu pěvkyně vizuálně kralovala svou hustou hřívou blonďatých vlasů a výraznými červenými šaty, ale především se ukázala být pro roli, jakou je Carmen, v téměř ideální hlasové kondici.

Její ohebný, smyslně zabarvený a ve všech polohách technicky dobře vedený hlas bylo radost poslouchat, nemluvě o její výtečné francouzštině, jaká se v našich divadlech věru často neslýchá. Jana Kurucová zjevně ví, o čem zpívá, a dovede to věrohodné ztvárnit i herecky – od koketní Habanery přes svůdnou Seguidillu a roztančený Chanson Bohemienne došla až k pozoruhodně propracovaným výstupům ve scénách s Josém. V duetu Non! Tu ne m’aimes pas se stala zamilovanému vojákovi dokonalou pokušitelkou, zatímco ve finále C’est toi? C’est moi! nemohlo její pohrdání a výsměch nad nešťastným zběhem opravdu skončit jinak než tragicky. Nemohu si ještě odpustit vzpomínku na jeden půvabný detail celého večera: většina Carmeniných výstupů se odehrávala na schodišti, spojujícím středovou uličku hlediště s pódiem, a zpěvačka pro příchody na scénu několikrát využila i uličku jako takovou. Na obou krajích prvních řad měl tento prostor dva nepřehlédnutelné strážce: coby čestní hosté zde seděli litoměřický biskup Jan Baxant a generální vikář diecéze P. Martin Davídek. Vidět vyzývavou a výstřední hrdinku Jany Kurucové de facto v chrámovém prostoru a pod bedlivým dozorem obou zmíněných pánů bylo skutečně zážitkem, na jaký se nezapomíná.

Podíl na úspěchu koncertu měli i další pěvci: tenorista Luciano Mastro se zjevně soustředil především na zvládnutí technických fines svého nesnadného partu Dona Josého a je třeba mu v tomto ohledu vyslovit maximální uznání. Přesto jsem neměl dlouho dojem, že kromě spolehlivě odzpívaných not dokáže Luciano Mastro přesvědčit i hlubším zaujetím pro roli; projevilo se to jak v duetu s Michaëlou, tak bohužel i v Květinové árii, která měla podle mého názoru do skutečně vroucího a upřímného milostného vyznání poměrně daleko. Dramatičtější stránka Josého charakteru však pěvci seděla zjevně lépe, a to i po vokální stránce. K úctyhodnému výkonu se tak rozezpíval v duetu se svým sokem v lásce Je suis Escamillo, a v už zmíněné finální scéně byl Mastro Kurucové opravdu důstojným a rovnocenným partnerem. Upřímně řečeno, přes uvedené výhrady mám za to, že mnoho lepších představitelů Dona Josého, než jakým je právě Luciano Mastro, momentálně v České republice nenajdeme.

Zbývající zpěváci využili omezeného prostoru, jakého se jim ve výběru z Carmen dostalo, maximálně. Zkušený barytonista Martin Bárta nechal v toreadorově písni Votre toast vyniknout charakteristicky tmavé barvě svého hlasu bez jakýchkoliv zbytečných pěveckých manýr, k níž tato operní trvalka často svádí. Sympaticky vyzněl i jeho krátký výstup, předznamenávající souboj s Josém. Příjemným překvapením večera se stal lyrický soprán mladé pěvkyně Kristýny Vylíčilové. Jako kontrast k živočišnému výkonu Jany Kurucové vyzněl její Michaëlin duet s Josém i árie Je dis que rien ne m’épouvante opravdu nesmírně křehce i věrohodně zároveň, takže lze jen doufat, že o této talentované pěvkyni ještě uslyšíme. Tradiční oporou operního koncertu Litoměřických svátků hudby byla i tentokrát Plzeňská filharmonie po taktovkou Tomáše Braunera. Těleso předvedlo znamenitou souhru i „smysl pro drama“ a zaujalo i samostatně v ouvertuře a třech orchestrálních mezihrách (jejichž celkovému vyznění prospělo i chronologické přeskupení čísel v posloupnosti předehra ke třetímu, druhému a čtvrtému dějství).

Jak uvedla v úvodu koncertu paní Alena Kuldová, rozhodnutí zařadit letos do programu výběr z Carmen padlo hned po skončení loňského koncertu Simony Houdy Šaturové a Petra Nekorance, kdy s tímto nápadem přišel dirigent Tomáš Brauner. Pokud by se stejný model „od nápadu k realizaci“ konal i příští rok, máme se myslím opravdu na co těšit, protože plány pana dirigenta i organizátorů jsou opět více než ambiciózní. Zatím se ale nesluší nic prozrazovat. Omezme se tedy na prosté konstatování, že ať už bude programová skladba příštích Litoměřických svátků hudby jakákoliv, bude už samo konání tohoto festivalu opět velkým vítězstvím nezdolných manželů Kuldových, spolku Musica et Eduction i samotného města Litoměřice.

Hodnocení autora recenze: 80%

Litoměřické svátky hudby 2017
To nejlepší z Carmen
Dirigent: Tomáš Brauner
Jana Kurucová (mezzosoprán)
Luciano Mastro (tenor)
Martin Bárta (baryton)
Kristýna Vylíčilová (soprán)
Plzeňská filharmonie
26. srpna 2017 kostel Zvěstování Panny Marie Litoměřice

program:
Georges Bizet: Carmen
– Předehra (Ouverture)
– L’amour est un oiseau rebelle (Habanera) – árie Carmen z 1. jednání
– Entrʼacte  – předehra k 3. jednání
– Près des ramparts de Séville (Seguidilla) – árie Carmen z 1. jednání
– Votre toast je peux vous le rendre (Píseň toreadora) – árie Escamilla z 1. jednání
– La fleur que tu m’avais jetée – árie Dona Josého z 2. jednání
– Entrʼacte – předehra ke 2. jednání
– Les tringles des sistres tintaient – Chanson Bohemienne – árie Carmen z 2. jednání
– Je suis Escamillo – duet Escamilla a Dona Josého z 3. jednání
– Je dis que rien ne m’épouvante (C’est des contrebandiers) – árie Michaëly z 1. jednání
– Non! Tu ne mʼaimes pas – duet Carmen a Dona Josého z 2. jednání
– Entr’acte – předehra k 4. jednání
– Parle-moi de ma mère – duet Dona Josého a Michaëly z 1. jednání
– C’est toi? C’est moi! – duet Carmen a Dona Josého z 3. jednání

www.litomerickesvatkyhudby.cz