No, nezabili byste ji? Carmen Jany Kurucové v Litoměřicích

  1. 1
  2. 2
Kdykoliv se podaří založit v kulturní oblasti projekt, který se pak pravidelně a s úspěchem opakuje, je to už samo o sobě důvodem k oslavě. Dvojnásobně to pak platí o akcích pořádaných mimo tradiční kulturní centra a velká města, navíc ryzími nadšenci, bez jejichž osobního zaujetí pro věc by se takové zázraky dít nemohly. Buďme ale konkrétní: letos už pátý ročník Litoměřických svátků hudby, založených manželi Alenou a Zdeňkem Kuldovými ze spolku Musica et Education, myslím všechny výše jmenované „důvody k oslavě" opět spolehlivě naplnil. Po prvním ze dvou koncertů tradičního festivalového víkendu, který se nesl ve znamení barokní instrumentální hudby v podání souboru Barocco sempre giovane, houslisty Václava Hudečka a dalších sólistů (recenzi najdete na našich stránkách), došlo o den později na – opět tradiční – večer věnovaný hudbě operní.
To nejlepší z Carmen – Litoměřické svátky hudby 26. 8. 2017 (zdroj LSH / foto Jiří Kopuletý)

Už sám výběr sólistů pro tato operní gala v minulých letech prokázal, že se pořadatelé snaží setrvale zvát do Litoměřic pěvce renomované a zároveň atraktivní pro co nejširší posluchačskou obec. Po Petře a Rafaelu Alvarézových ze zahajovacího ročníku v roce 2013 se na pódiu bývalého jezuitského kostela Zvěstování Panny Marie v dalších letech postupně představili Eva Urbanová, Jakub Pustina, Anda-Louise Bogza, Štefan Kocán, Simona Houda Šaturová a Petr Nekoranec. Letošní půlkulaté výročí založení festivalu však bylo zjevně popudem k menšímu dramaturgickému experimentu. Obligátní program árií a duetů tak letos nahradil ambiciózní průřez celým operním dílem.

Při pohledu na titul To nejlepší z Carmen by se mohlo zdát, že se o nijak převratnou myšlenku nejedná a že vlastně ze strany pořadatelů nejde o nic jiného než o sázku na jistotu. Z hlediska komerčního to platí určitě (koncert byl prakticky vyprodán), ale umělecky s sebou takový projekt nese nejedno úskalí. Výběr jen těch nejslavnějších čísel z Bizetova operního hitu totiž může nemilosrdně odhalit, že ony „šlágry“ sdělují jen pramálo skutečného děje (ten se v celém díle odehrává jinde a jinak) a snadno mohou působit jen jako triviální operetní přehlídka s minimálním dramatickým nábojem. Dobře zvolení protagonisté takového „The best of“ ovšem mnohdy dokážou mile překvapit a postarat se o výjimečný zážitek – a právě to se podle mého názoru v Litoměřicích skutečně podařilo.

Obsazení bylo zredukováno jen na čtyři hlavní hrdiny příběhu – cikánku Carmen, její dva osudové milence Josého a Escamilla a dívku Michaëlu coby cudný opak smyslné ústřední postavy. Lze konstatovat, že ve výběru představitelů této čtveřice měli pořadatelé opravdu šťastnou ruku. Role Carmen se totiž zhostila renomovaná slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová, jejíž zkušenosti z bohaté a intenzivní evropské kariéry (završené momentálně stálým angažmá v berlínské Deutsche Oper) se jednoznačně projevily i během uvedeného koncertu. Nejen, že mu pěvkyně vizuálně kralovala svou hustou hřívou blonďatých vlasů a výraznými červenými šaty, ale především se ukázala být pro roli, jakou je Carmen, v téměř ideální hlasové kondici.

To nejlepší z Carmen – Litoměřické svátky hudby 26. 8. 2017 (zdroj LSH / foto Jiří Kopuletý)

Její ohebný, smyslně zabarvený a ve všech polohách technicky dobře vedený hlas bylo radost poslouchat, nemluvě o její výtečné francouzštině, jaká se v našich divadlech věru často neslýchá. Jana Kurucová zjevně ví, o čem zpívá, a dovede to věrohodné ztvárnit i herecky – od koketní Habanery přes svůdnou Seguidillu a roztančený Chanson Bohemienne došla až k pozoruhodně propracovaným výstupům ve scénách s Josém. V duetu Non! Tu ne m’aimes pas se stala zamilovanému vojákovi dokonalou pokušitelkou, zatímco ve finále C’est toi? C’est moi! nemohlo její pohrdání a výsměch nad nešťastným zběhem opravdu skončit jinak než tragicky. Nemohu si ještě odpustit vzpomínku na jeden půvabný detail celého večera: většina Carmeniných výstupů se odehrávala na schodišti, spojujícím středovou uličku hlediště s pódiem, a zpěvačka pro příchody na scénu několikrát využila i uličku jako takovou. Na obou krajích prvních řad měl tento prostor dva nepřehlédnutelné strážce: coby čestní hosté zde seděli litoměřický biskup Jan Baxant a generální vikář diecéze P. Martin Davídek. Vidět vyzývavou a výstřední hrdinku Jany Kurucové de facto v chrámovém prostoru a pod bedlivým dozorem obou zmíněných pánů bylo skutečně zážitkem, na jaký se nezapomíná.

Podíl na úspěchu koncertu měli i další pěvci: tenorista Luciano Mastro se zjevně soustředil především na zvládnutí technických fines svého nesnadného partu Dona Josého a je třeba mu v tomto ohledu vyslovit maximální uznání. Přesto jsem neměl dlouho dojem, že kromě spolehlivě odzpívaných not dokáže Luciano Mastro přesvědčit i hlubším zaujetím pro roli; projevilo se to jak v duetu s Michaëlou, tak bohužel i v Květinové árii, která měla podle mého názoru do skutečně vroucího a upřímného milostného vyznání poměrně daleko. Dramatičtější stránka Josého charakteru však pěvci seděla zjevně lépe, a to i po vokální stránce. K úctyhodnému výkonu se tak rozezpíval v duetu se svým sokem v lásce Je suis Escamillo, a v už zmíněné finální scéně byl Mastro Kurucové opravdu důstojným a rovnocenným partnerem. Upřímně řečeno, přes uvedené výhrady mám za to, že mnoho lepších představitelů Dona Josého, než jakým je právě Luciano Mastro, momentálně v České republice nenajdeme.

Zbývající zpěváci využili omezeného prostoru, jakého se jim ve výběru z Carmen dostalo, maximálně. Zkušený barytonista Martin Bárta nechal v toreadorově písni Votre toast vyniknout charakteristicky tmavé barvě svého hlasu bez jakýchkoliv zbytečných pěveckých manýr, k níž tato operní trvalka často svádí. Sympaticky vyzněl i jeho krátký výstup, předznamenávající souboj s Josém. Příjemným překvapením večera se stal lyrický soprán mladé pěvkyně Kristýny Vylíčilové. Jako kontrast k živočišnému výkonu Jany Kurucové vyzněl její Michaëlin duet s Josém i árie Je dis que rien ne m’épouvante opravdu nesmírně křehce i věrohodně zároveň, takže lze jen doufat, že o této talentované pěvkyni ještě uslyšíme. Tradiční oporou operního koncertu Litoměřických svátků hudby byla i tentokrát Plzeňská filharmonie po taktovkou Tomáše Braunera. Těleso předvedlo znamenitou souhru i „smysl pro drama“ a zaujalo i samostatně v ouvertuře a třech orchestrálních mezihrách (jejichž celkovému vyznění prospělo i chronologické přeskupení čísel v posloupnosti předehra ke třetímu, druhému a čtvrtému dějství).

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - To nejlepší z Carmen (Litoměřické svátky hudby 26.8.2017)

[Celkem: 11    Průměr: 3.6/5]

Související články


Napsat komentář