Norman Lebrecht: Léto bez festivalů

  1. 1
  2. 2

V 90. letech se klasická hudba na krátkou dobu upnula na Schleswig-Holstein jako znamení obnovy. Klavírista Justus Frantz pořádal koncerty ve stodolách a venkovských dvorech v ospalém, provinčním regionu, který neměl ani jediný koncertní sál v oblasti mezi středověkým Lübeckem a okrajem Hamburku. Když jsem na balíku slámy poslouchal atonální smyčcový kvartet Pétera Eötvöse, znovu jsem se zamiloval do hudby. Ale náklady byly příliš vysoké a toto spřežení zase odtáhlo.

V Oxfordshiru se jeden anglický bankéř obtěžkaný saudskými ropnými dolary rozhodl proměnit Garsington Manor v jakýsi mini-Glyndebourne. Opera na venkově byla módou 21. století. Producentka jménem Wasfi Kani rozjela Grange festival v Hampshiru, Grange Parku v Surrey a Nevill Holtu v Leicestershire. Wagnerovský Prsten – Bayreuth pro puristy – byl představen v Longborough v regionu Cotsworlds. Zatímco Covent Garden a English National Opera v rozvíjení britského talentu selhaly, tyto festivaly odchovaly novou generaci.

Daniel Barenboim v Teatro Colón v roce 2015 (zdroj commons.wikimedia.org)

Každý rok se objevil další a další hudební festival, až jich bylo třeba jen ve Francii tři sta. Nejmrazivějšího Petera Grimese svého života jsem viděl za plískanice ve Finském zámku Savonlinna. Objevil jsem Mahlerovský festival v Dolomitech, svatyni Šostakoviče ve východoněmeckém resortu, náboženský festival v Maroku, Festival Janáček Brno a komorní festival v jeruzalemské YMCe, který organizovala Elena Bashkirova, manželka Daniela Barenboima. Další jsou Arena di Verona, či Lago di Garda, kde si velké hlasy vyřvaly své poslední honoráře, než se uchýlily do důchodu v Casa Verdi.

A najednou jsou ty tam. Všechny jsou pryč až na malou šanci ojedinělého salzburského koncertu a jediného představení BBC Proms v prázdné Albert Hall. Zmizely, jako kdyby nikdy neexistovaly, a nikomu se po nich kupodivu ani nestýská. Stýská se mi po letu večerních vlaštovek v Garsingtonu a trojsborech v katedrále ve Worcesteru, zatímco kolem se na polích míhají hráči kriketu. Ale letos nebude ani kriket, a po tom se mi bude stýskat ještě víc.

Letní hudba se stala nafoukanou, zvětralou událostí bez nadhledu. Existuje příliš mnoho festivalů nabízejících příliš málo rozmanitosti a inovace. Na BBC Proms je slavnostní jen poslední večer. Festivalům chybí zábava, o překvapení ani nemluvě. Má-li tato epidemická pohroma mít nějakou světlou stránku, tak je to prostor k zamyšlení se, kde strávíme naše příští hudební léta.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments