Nová dávka tanečního zpravodajství na začátek sezony

  1. 1
  2. 2

Podobně lákavé, zejména pro historiky tance, je na našem kontinentu Dansmuseet ve Stockholmu. Severská taneční věda, především taneční historiografie, je na vysoké úrovni. Švédské muzeum tance a pohybu založil v roce 1953 tanečník Rolf de Maré (1888–1964). Byl zdatným cestovatelem, který vytvořil velkou sbírku objektů, dokumentů a filmů. Jedná se vlastně i o etnografickou sbírku. V muzeu najdete kostýmy, hudební nástroje, sochy, fotografie či masky vypovídající o tanečních kulturách v Asii, Africe a Severní Americe. De Maré zařadil i sbírku z vlastního souboru Švédské balety, který působil v meziválečném období v Paříži. Pochopitelně se v té době jako umělec stýkal s avantgardou a s mnoha výraznými výtvarníky své doby, proto jsou ve sbírce k vidění díla Fernanda Légera, Giorgia de Chirica, Francise Picabia a dalších, kostýmní návrhy Alexandra Benoise, Leona Baksta, Isaaca Grünewalda a jiných. V muzeu se nachází sbírka kostýmů legendárních Ruských baletů, stejně tak jako přímo ze Švédska z Královské opery a Cullberg Ballet. V muzeu se konají krátkodobé výstavy, představení a další doprovodné programy pro veřejnost. Aktuálně probíhá do 17. září výstava Dancing Men nabízející historii zobrazení a vnímání muže tanečníka.

Dansmuseet (zdroj Wikimedia Commons)

Ve Spojených státech se veřejnosti nejhonosněji prezentují dvě muzea. National Museum of Dance, které sídlí v Saratoga Springs ve státě New York. Prezentuje se jako muzeum všech tanečních forem a stylů, s množstvím expozic, divadlem, baletním sálem, protože se zde pořádají taneční kurzy a workshopy, má také vlastní Síň slávy, do které uvádí každý rok taneční osobnosti či instituce. Založeno bylo v roce 1986, sbírky zahrnují fotografie, videa, kostýmy, obuv, dokumenty a další předměty, k dispozici je také knihovna. Jak je pro Ameriku typické, muzeum věnuje prostor nejen tanci divadelnímu, ale stejnou měrou i tanci muzikálovému a dalším zábavním formám. Jedna z probíhajících výstav je právě Dancers in filmTanečníci ve filmu.

Contemporary American Dance Museum je evidentně spíš projekt než skutečná instituce. Zabývá se současností, schraňuje materiály, jako jsou fotografie, filmy, videa a dokumenty všeho druhu, uchovává pro budoucí generace zprávu o tanečním umění v jeho přítomném okamžiku, tedy jde o jakési muzeum současného tance a je značně virtuální – zatím vystavuje právě ve spolupráci s umělci při uvádění jejich nových děl. Prezentuje se s velkými cíli do budoucna a stále se utváří, chce být i platformou pro vznik nových tanečních projektů

 

Mezikontinentální spolupráce
Nestává se často, aby se na tvorbě nového baletu daly dohromady dva soubory působící na odlišných kontinentech. Právě k tomu se ale chystá známý Joffrey Ballet (umělecký šéf Ashley Wheater) ze Spojených států a Australian Ballet (umělecký šéf David McAllister). V plánu je premiéra nového baletu Anna Karenina, nesmrtelného a v poslední době hojně inscenovaného příběhu. Spolupráce je vlastně ne dvou, ale přímo tříkontinentální. Inscenace baletu se chopí ruský choreograf Yuri Possokhov (dříve sólista Bolšoi baletu) a hudbu složí také Rus, Ilya Demutsky, který v roce 2016 získal Zlatou masku, největší divadelní cenu udílenou v Rusku. Šéfové dvou souborů se spolu setkali už v osmdesátých letech, kdy byli oba aktivními tanečníky v Austrálii. Jejich vize je shodná, chtějí přinést živý příběh tragické lásky a bezvýchodnosti lidského osudu ve velké výpravné inscenaci. Joffrey Ballet uskuteční premiéru v Chicagu v říjnu 2018 a Australian Ballet v roce 2020.

 

Berlín tančí, Hannover bude
V Berlíně od 11. srpna do 2. září probíhá dvacátý devátý ročník tanečního festivalu s příznačným názvem Tanz im August (Tanec v srpnu). Bylo připraveno šedesát devět představení na jedenácti hracích místech.

Jedním z hlavních témat festivalu je retrospektiva španělské choreografky působící pod uměleckým jménem La Ribot. Představitelka konceptuálního přístupu k tanci, možná spíš multidisciplinární umělkyně než „jen“ choreografka, narodila se v Madridu v roce 1962 a ve svých představeních vychází od těla a pohybu, ale pracuje s nejrůznějšími dalšími prostředky, projekcemi, řečí, znakovou řečí, mísí do choreografie objekty a instalace. V roce 2000 získala ve Španělsku Národní cenu za taneční umění. Na festivalu jsou uváděny její performance i filmová tvorba. Ze známých jmen v programu zaujme vystoupení souboru Sasha Waltz & Guests. Ve své poslední inscenaci Kreatur (Bytost) zkoumá téma moci a bezmoci, dominance a podřízenosti, svobody a ovládání, společenství a izolace. Choreografie Women (Ženy) je zas určena dvaceti tanečnicím, které skrz rituály hledají svou ženskost a vzájemné spojení, jež může být mocnou silou. Představení je koncipované pro volný prostor, po kterém se divák pohybuje a nesedí v hledišti.

V Hannoveru začne 30. srpna další taneční festival. Pokud jde o současný tanec (a jeho podporu na úrovni spolkové i jednotlivých států), jeví se Německo jako jedna z nejplodnějších zemí na světě. Festival Tanztheater International bude probíhat do 9. září. Jde o jeden z nejstarších festivalů – letos už třicátý druhý ročník. Představí dvanáct produkcí z oboru současného tance a tanečního divadla. Některé projekty jsou koprodukční, proto i je velká rozmanitost původu choreografů: z Francie, Izraele, Japonska, Španělska, Rakouska, Belgie, Libanonu, Toga a Číny. Soubor Black Sheep spojuje současný tanec a hip hop, libanonsko-španělské autorské duo Guy Nadera a Mariu Campos známe i my – choreografie Time Takes the Time Time Takes byla loni uvedena na festivalu Tanec Praha. Vlámský soubor Peeping Tom byl u nás zase v roce 2013.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat