Nová scéna – co ji čeká?

15.08.2013 0:00

Rozhovor s ředitelem Nové scény Národního divadla v Praze Štěpánem Kubištou

Zanedlouho, už v listopadu to bude rovných třicet let, co se Nová scéna Národního divadla poprvé otevřela divákům, aby se tu odehrála zahajovací, nepříliš úspěšná premiéra Tylova Strakonického dudáka. S velkým napětím tehdy očekávaný zázrak nového variabilního divadelního prostoru se nekonal, první měsíce provozu nového divadla naopak odhalily bídnou akustiku sálu, velké slabiny zázemí i špatnou viditelnost z nejednoho místa v hledišti. Především činohra první scény tu pak přežívala až do začátku devadesátých let, kdy se na Novou scénu natrvalo přestěhovala coby osamostatněný soubor Laterna magika. která ovšem už v té době měla svá nejlepší léta dávno za sebou.Zlom v historii budovy Nové scény pak přišel až na počátku roku 2010, kdy Laterna magika přešla opět do svazku Národního divadla a kdy se Novou scénu ku překvapení mnohých podařilo nebývale oživit. Jedinečný programový mix napříč žánry, divácky atraktivní experimentální projekty a v neposlední řadě budova otevřená po celý den coby veřejný kulturní prostor – především to velmi rychle udělalo z Nové scény ojedinělý fenomén nejen v nabídce Národního divadla, ale i v kulturním spektru celé metropole. Tím spíš pak zaráží neustálé přešlapování kolem zásadní, naprosto nezbytné rekonstrukce budovy Nové scény do podoby moderní experimentální divadelní laboratoře, kterou by si všechny soubory první scény určitě zasloužily a na kterou už před pár lety bylo pozdě. Své o tom ví i ředitel Nové scény Štěpán Kubišta.

Dá se říci, že znovupřipojením souboru Laterny magiky, respektive budovy Nové scény k Národnímu divadlu před třemi lety zde vznikla zcela nová programová profilace, do značné míry vlastně ojedinělá v rámci celé Prahy. Připomeňte, prosím, zkraje, kdo byl vůbec duchovním otcem tohoto přerodu, jeho základní vize, přesnějšího zadání změny? A kdo byl hlavním autorem nového konceptu?

Projekt Nové scény začal se jmenováním Ondřeje Černého do funkce ředitele Národního divadla. Součástí jeho vítězného projektu byl i částečný návrat souborů Národního divadla, hlavně činohry, na Novou scénu. Začal tak jednat s tehdejším ředitelem Laterny magiky, která byla nájemcem Nové scény, o uvolnění několika termínů v měsíci pro inscenace Národního divadla. Do tohoto jednání pak vstoupilo rozhodnutí Ministerstva kultury o sloučení Národního divadla s Laternou magikou a bylo tak třeba začít řešit komplexně, co s opětovně připojeným souborem Laterny magiky a co s Novou scénou po tři sta šedesát pět dní v roce. Ministerstvo kultury ke sloučení Národnímu divadlu přislíbilo okamžitou rekonstrukci Nové scény a finance na novou premiéru Laterny magiky. Vypadalo to, že bude dostatek času na to, aby se připravil nový titul Laterny magiky a soubory Národního divadla zahrnuly do svých repertoárových plánů další budovu, a že budou všichni po roce a půl vstupovat do nově opravené a vybavené divadelní budovy. Skutečnost nakonec byla zcela jiná. Na konci léta 2009 Ministerstvo kultury zrušilo plány na rekonstrukci a bylo tak potřeba připravit během pár měsíců projekt Nové scény tak, aby nezatížil rozpočet Národního divadla a udržel při životě Laternu magiku i bez přislíbených dotací na novou tvorbu. V tu dobu jsem začal se svými kolegy pracovat na projektu „otevřeného prostoru“, který funguje i v dnešních dnech.Co se v onom multižánrovém zacílení v průběhu těch tří let osvědčilo a co jste naopak zavrhli?

Vstupovali jsme na Novou scénu se čtyřmi základními liniemi. Moderní drama, moderní tanec, multimediální divadlo a rodinná představení. Činoherní projekty hostujících souborů byly na přání činohry Národního divadla po prvním roce zastaveny a zůstalo tak pouze u jejich vlastních představení. Tanci se věnujeme nejen ve skvělé spolupráci s Baletem Národního divadla, ale také díky svým stálým či občasným hostům, jako jsou 420PEOPLE, DekkaDancers, Pražský komorní balet a další, ale také formou zvaní zajímavých souborů ze zahraničí. Multimédia, to je u nás hlavně Laterna magika, právě nyní připravovaný druhý ročník konference Divadlo 3000 věnované multimédiím v divadle a také zahraniční hosté. Rodinná představení v sále i ve foyer jsou rovněž naší již nedílnou součástí. A čím dál více posilujeme naše doprovodné aktivity ve veřejném prostoru piazzety, ale také v naší kavárně a dalších prostorách divadla. Pořádáme výstavy, diskuse, přednášky a podobně.

Reakce lidí? Po jakých typech programů je vůbec největší poptávka? Vyvíjelo se to nějak v uplynulých letech?

Je obrovská poptávka po zajímavých zahraničních hostech na poli moderního divadla. Dobrým příkladem je nedávno uskutečněné hostování švédského Cullberg Ballet. Představení bylo dlouho dopředu vyprodáno a nemohli jsme zdaleka uspokojit poptávku. Čeští diváci se chtějí podívat na zajímavosti ze zahraničí. Každý takový projekt ale stojí velké úsilí a peněz. V našem případě dvojnásobně, jelikož si musíme prostředky na takovýto program sehnat mimo rozpočet Národního divadla. A to je fakt práce.Co vůbec víte o vašem publiku? Jak se změnilo v průběhu oněch tří let?

Zásadní změna proběhla u publika Laterny magiky. Postupem doby se nám daří sjednocovat publikum Nové scény a Laterny magiky. To znamená hlavně dostávat na představení Laterny magiky českého diváka. Přebírali jsme divadlo, jehož diváci byli ze 100 procent zahraniční návštěvníci Prahy. Novými projekty Laterny magiky, propagací a cenovou politikou se nám daří tento trend měnit, posunout Laternu z pozice turisticko-muzeální atrakce opět do výčtu pražských divadel.

Kapitolou samou o sobě je určitě technické vybavení budovy Nové scény. Jen namátkou: špatná akustika, nevyhovující řešení tahů, omezené možnosti přísunu dekorací, nevyhovující světla a tak dále… Záměrně naivní otázka: Kdo je podle vás viníkem toho, že se tady v mnohém ohledu jakoby zastavil čas? Že tolik potřebná rekonstrukce Nové scény je stále ve hvězdách?

Nová scéna v původním návrhu nemělo být divadlo. Měla být nějakým víceúčelovým kulturním centrem s galerií a nebylo tedy v základních dispozicích počítáno s divadelním provozem. Máme připravený projekt rekonstrukce, který ale dokáže poměrně velkou část těchto „vrozených“ vad alespoň částečně vyřešit. Druhým problémem je, že po většinu doby existence tohoto domu nebyl uživatelem budovy majitel. Je to stejný problém, jako řeší téměř všechna divadla v nájmu: „Proč investovat do rekonstrukce a vybavení prostor, které mi nepatří?“ Národní divadlo pronajímalo Novou scénu Laterně magice, ale do jejího vybavení neinvestovalo po celou dobu zřejmě vůbec nic.Nevyhovující technické vybavení do nemalé míry prodražuje výpravy jednotlivých nových inscenací, například kvůli první inscenaci Baletu Národního divadla v novodobé historii Nové scény se musely nemalé finance investovat do doplnění světelného parku… Ani toto není argument pro zřizovatele, aby problém financí na rekonstrukci vaší budovy vyřešil? Jaký je vůbec momentální stav věcí, co se rekonstrukce týče?

S tím nemohu souhlasit. Od začátku našeho provozu, což jsou více než tři roky, bylo nutno soubory investovat do světelného parku pouze u dvou inscenací. Prostě jsme neměli požadovaná světla. To se ale stává i v ostatních budovách Národního divadla. Ve chvíli, kdy si light designer inscenace – u obou těchto to byl vždy zahraniční tvůrce – vymyslí světla, která nejsou ve vybavení divadla, musí je soubor pro danou inscenaci pořídit. Nestává se to u nás častěji než v ostatních domech. Nikdy nemůžete mít v době, kdy se technologie mění úžasnou rychlostí, všechny dostupné technické prostředky k dispozici. Pravdou také je, že do technického vybavení jiných budov se pravidelně investuje, zatímco na Novou scénu nikoli. Vše kromě nákupu nových projektorů, na které jsme získali speciální dotaci od ministerstva, vybavujeme z ušetřených provozních prostředků. Náš vývoj v technickém vybavení je ale přesto velký.

Až jednou peníze budou, jak by se podle toho, co je už v projektech a dalších plánech připraveno, měla Nová scéna změnit? Kolik peněz byste k dosažení optimálního stavu potřebovali? A kolik času by taková rekonstrukce zabrala a při jak dlouhém omezení provozu?

Až jednou budou nějaké peníze, měly by se v první řadě investovat do obsahu, a ne do budovy. Nová scéna s Laternou magikou nemají téměř žádné prostředky na uměleckou činnost. Národnímu divadlu se každým rokem snižuje rozpočet. Proč pak rekonstruovat budovy, když v nich nebude co hrát… Nicméně poslední plánovaný projekt na rekonstrukci počítal s částku okolo 350 milionů korun a jedním rokem zavřeného divadla. Jak by se podle těchto již existujících plánů na rekonstrukci mohly rozšířit možnosti z hlediska provozování jednotlivých žánrů? Činohry, ale hlavně – ptám se kvůli profilaci našeho portálu – opery a pohybového divadla? Laterny magiky?

Navržený projekt rekonstrukce Nové scény má za cíl z tohoto prostoru vytvořit „laboratoř“ pro všechny umělecké žánry. Byla by velká škoda z prostoru vytvořit komorní činoherní scénu, kterých je v Praze celá řada. Ti, kteří budou o podobě rekonstrukce rozhodovat, by měli vzít v potaz více než třicet let starou úvahu profesora Svobody o novém prostoru pro Laternu magiku, která se může v současné době vztahovat na jakýkoli nově budovaný divadelní prostor. „Proto by měla nová budova Laterny magiky reprezentovat optimální ateliér, v maximální míře neomezující divadelní tvorbu, která vždy představuje experiment, ateliér, který by umožnil používat všech dostupných významových prostředků.“ (Josef Svoboda a kol.: „Nová dílna pro Laternu magiku“, Interscéna, č. 2., ročník 1980)

Národní divadlo má nového ředitele. O dalším programovém směřování Nové scény jste spolu již mluvili? Sešly se vaše vize? Máte shodný nebo podobný názor? Anebo se nejspíš něco zásadnějšího bude měnit?

Měl jsem příležitost hovořit s nově jmenovaným ředitelem zatím pouze dvakrát, a to na poměrně krátkou chvíli (pozn. red.: náš rozhovor se uskutečnil na začátku divadelních prázdnin). Priority, kterým se nyní věnuje, jsou jinde, což je pochopitelné. Jeho názory na Laternu magiku a Novou scénu znám tak spíše zprostředkovaně z médií. Nicméně bylo nám řečeno, že zatím do doby rekonstrukce budovy nechystá žádnou zásadní změnu v profilaci Nové scény, a při naší poslední schůzce byla panem Burianem přislíbena i dotace na novou premiéru Laterny magiky, což se zatím v novodobé historii Laterny magiky ještě nestalo. Nedošlo tedy doposud ke konzultaci či konfrontaci našich názorů, ale hlavně rozhodnutí k podpoře nové tvorby Laterny magiky vnímám velmi pozitivně.Laterna magika je kapitolou sama pro sebe. Váš názor na její budoucnost, při vědomí reálných finančních možností, jakožto i vzájemných proporcí mezi jednotlivými uměleckými složkami Národního divadla?

Laterna magika je cenný poklad českého divadla. Bohužel se k němu poslední roky zřizovatel chová hůř než macešsky. Podařilo se nám z Laterny magiky po sloučení s Národním divadlem udělat malý a velice efektivní soubor. Je to za cenu toho, že tanečníci jsou pouze externími zaměstnanci se všemi nevýhodami, které to pro ně, ale i pro nás přináší. Snížení počtu představení a jejich plánování do atraktivních termínů, snížení počtu zaměstnanců a tvorba nových titulů nás přivedly k tržbám, které mnohonásobně převyšují náklady. Laterna magika je tak v rámci Národního divadla komerčně úspěšným divadlem. Laicky řečeno: vydělává více, než spotřebuje na svůj provoz, ale z vydělaných peněz nemůže financovat nové projekty. Jen díky partnerům a zlepšeným tržbám v minulém roce jsme si mohli dovolit opatrně začít realizovat náš plán znovuoživení tohoto divadla.

Po připojení Laterny magiky k Nové scéně jsme si dali tři hlavní cíle: přivést na její představení českého diváka, obnovit pověst Laterny magiky jako světového lídra multimediálního divadla a v tomto duchu obměnit a obohatit dosavadní repertoár.

Na únor roku 2013 připravila Laterna magika novou premiéru inscenace Vidím, nevidím režisérky Marie Procházkové. Rodinné představení kombinující film, animované sekvence, černé divadlo, tanec i činoherní herectví přitáhlo po letech na představení Laterny magiky rodiče s dětmi. Po prvních deseti reprízách můžeme potvrdit, že záměr opět dostat do Laterny českého diváka se vydařil. Nové inscenace Laterny magiky pokračují v silné tradici propojování živé herecké akce – mluveného slova, zpěvu, tance, a scénické hudby a multimédií – projekce, interaktivních médií. Všechny tyto složky jsou v inscenacích Laterny magiky zastoupeny vyváženě, vzájemně na sebe reagují a koexistují ve scénickém tvaru ve vzájemné harmonii. Laterna magika využívá kinetickou scénografii jako velkorysou jevištní metaforu, multimédia jsou nejen jejím nositelem, ale také suverénním partnerem hercům.Další nová inscenace Antikódy na motivy stejnojmenné sbírky poezie Václava Havla měla sloužit jako takzvaný vývojový projekt Laterny magiky. Projekt, při kterém hledáme nové tvůrce a hlavně nové technologické možnosti Laterny magiky. Z tohoto pohledu dopadl projekt velmi dobře. Nová technologie real time tracking má velký potenciál pro další projekty Laterny magiky, zároveň ale skrývá také celou řadu nebezpečí pro výkon performerů, kteří technologii ovládají.Na začátek prosince tohoto roku chystáme druhý ročník již zmíněné konference Divadlo 3000 – Multimédia a jejich použití (nejen) v divadle. Divadlo 3000 je platforma pro prezentaci českých i zahraničních tvůrců a jejich projektů. Formou přednášek, prezentací a workshopů Divadlo 3000 slouží jako platforma pro výměnu zkušeností, ale i jako zdroj inspirace pro širokou i odbornou veřejnost, pro vizuální umělce i pro divadelní profesionály. Divadlo 3000 má ambici svým programem zaujmout celou šíři tvůrců, studentů technických i uměleckých škol, divadelní techniky i tvůrce pro použití multimédií v projektech v divadle i mimo něj. Divadlo 3000 chce inspirovat, ale zároveň také kriticky hodnotit míru použití technologií v divadle.