Nová sezona brněnské Reduty a její kormidelník

redakce, 01.09.2010 0:00

Brněnská Reduta je nejstarší divadelní budovou ve střední Evropě. Zprávy o prvních divadelních představeních v těchto místech pocházejí z druhé poloviny 17. století, vrcholná doba rozkvětu je ohraničena letopočty 1787 a 1870, vše však ukončil velký požár. Italská opera se zde hrála v letech 1732 až 1763 , v dalším období pak nastupoval německý singspiel. Po celou dobu činnosti staré Reduty patřil balet k nedílné součásti jejího repertoáru. My se ale dnes v Redutě, jedné ze scén brněnského Národního divadla, zastavíme kvůli nejnovější kapitole tamějšího dění. Na prahu nové sezony přijal naše pozvání šéf Reduty Petr Štědroň.

Různorodost toho, co se v brněnské Redutě děje, se hned tak nevidí. Jsme portál, věnující se opeře, baletu a vážné hudbě, proto se ptám: Co z těchto oblastí v uplynulé sezoně vás osobně nejvíc zaujalo?

Bylo toho víc. Určitě inscenace „Ženitby“ Bohuslava Martinů utvářená jako site-specific v Mozartově slavnostním sále v režii Pamely Howard. Dále „Deník Anne Frankové“, první české provedení opery Grigorije Frida v režii H.L. Indermanna s vynikající Terezou Merklovou v hlavní roli, no a třeba Haydnův „Lékárník“, celkem běžný, ač zřídka uváděný singspiel, v Divadle Reduta inscenovaný ovšem nápaditě a velmi vtipně – postaral se o to Tomáš Studený.

Podle čeho svoji dramaturgii, resp. vaše herní plány sestavujete? S trochou nadsázky řečeno podle toho, co se nabízí? Nebo jednotlivé projekty v oblasti opery, baletu, případě vážné hudby sami aktivně vyhledáváte?

Snažíme se vyhledávat všestranně zajímavé inscenace či koncertní provedení nejen tuzemských souborů, ale i zahraničních. Co se týká dramaturgie opery a baletu, její sestavování probíhá na základě kooperace s uměleckými šéfy souborů Janáčkovy opery a baletu brněnského Národního divadla. Rozhodně však dramaturgická náplň Divadla Reduta nevyplyne z toho, „co se nabízí“. Vychází vždy z aktuální situace, snažíme se přinášet nové pohledy, uvádět neznámá libreta a především vynikající činoherní texty, dáváme v České republice zcela mimořádný prostor autorské tvorbě, zkrátka divadlo ve všech jeho žánrech chápeme jako progresivní, živý tvar. Daří se nám do Divadla Reduty získávat skutečně ty nejlepší a nejzajímavější režiséry, dirigenty, sólisty, herce…

Je něco, o co byste z námi sledovaných žánrů stáli? Něco, o co jste usilovali, a co se zatím nepodařilo zrealizovat?

Je toho samozřejmě spousta, bez nesplněných přání a nenaplněných očekávání bych jen těžko měl motivaci do budoucích projektů. Divadlo Reduta má velkou kulturní historii, a není to jen zdejší působení Emmanuela Schikanedera nebo Wolfganga Amadea Mozarta, je to tradice italské opery, singspielu… Ostatně už při samém otevření Divadla Reduta v roce 2005 jsem inicioval zadání operního tvaru, který by reflektoval model „tradice a inovace“, tedy aby vzniklo původní dílo, ve kterém se však ozývá vědomí tradice, kontinuity. Spolu s Roccem coby operním režisérem, dnešním šéfem souboru Janáčkovy opery brněnského Národního divadla, a také s Vítem Zouharem, současným skladatelem, který je výrazně eklektický, jsem dospěli k zapomenutému fragmentu libreta J. W. Goetha „Kouzelné flétny druhý díl“. Toto veršované libreto jsem přeložil a vznikla původní opera Víta Zouhara „Noci dnem“, inscenovaná k znovuotevření Divadla Reduta právě Roccem.

Jak bude vypadat – co se zmíněných oblastí, které naše čtenáře zajímají – nová sezona?

Bude velmi bohatá, nemůžu ji zde představovat celou, když jsem se už ale zmínil o skladateli Vítu Zouharovi, jsem moc rád, že se v příští sezóně opět vrací do Divadla Reduta – spolu s Tomášem Hanzlíkem a opět výtvarníkem a režisérem Roccem zde uvedeme rekonstrukci mýtické opery „La Dafné“, považované za jednu z prvních oper vůbec. Původní hudba Periho a Corsiho se nedochovala, s ovidiovskými náměty bude pracovat právě tento dynamický tým. A Vít Zouhar se ostatně promítne i do naší velmi důležité činoherní inscenace – ta bude hned zkraje sezony, jedná se o „Korespondenci Voskovce a Wericha“ v režii J. A . Pitínského, a pro tuto inscenaci Vít Zouhar komponuje původní scénickou hudbu.

Po otevření brněnské Reduty se hodně debatovalo o tom, do jaké míry se její rekonstrukce povedla. Teď, s odstupem, jak to vidíte? Jaké jsou z vašeho pohledu přednosti, ale i negativa objektu, ve kterém působíte?

Z mého pohledu jistě převažují přednosti – nemluvil bych o rekonstrukci, vzhledem k spletité stavební historii Reduty i jejích měnících se funkcí, společenských i nacionálních konotací, měli architekti poměrně volnou ruku v tom, jak novou podobu Divadla Reduta uchopit. Interiér je velkolepý, působí jako velké gesto, v podobném duchu tento dům naplňujeme i dramaturgicky, progresivně, inovativně, kvalitně. Podařilo se nám také ve spolupráci s architekty přidat do Divadla Reduta další funkci – totiž výstavní prostory. Už tři roky se v Divadle Reduta v pravidelných cyklech odehrávají výstavy soudobého, především mladého umění všech druhů. Myslím, že to souzní i s koncepcí ateliéru DRNH, který do Divadla Reduta výrazně, ale organicky včlenil tvorbu významného nejen brněnského malíře Petra Kvíčaly. Jsou zde ale samozřejmě i negativa – tím největším je pro mě nemožnost souběžného provozování Divadelního sálu a Mozartova slavnostního sálu, chybějí nám sklady dekorací a rekvizit, zkušebny. S tím jsme se ovšem naučili žít… Také jsme otevřeli Sklepení Divadla Reduta, kde dostávali prostor, mladí tvůrci, vesměs čerství absolventi múzických akademií k inscenování činoherních, operních a tanečních produkcí. Uvedli jsme zde třeba „Vyvolávače“ Josefa Berga, Havlův dopis Husákovi, české premiéry textů Petera Handkeho nebo Jeana Geneta, měli jsme zde repertoár pohádek inscenovaných neotřele a nevtíravě – dětský divák nesmí být podceňován a považován za vnímavého pouze konvenčně. Používám minulý čas – o Sklepení Divadla Reduta jsme po třech sezónách bohužel přišli, najednou nevyhovují z požárně-bezpečnostního hlediska. Toto rozhodnutí se snažíme zvrátit a „Sklepení“ znovu otevřít – bylo v Brně mimořádným prostorem pro uplatnění nejnovějších tendencí, ale hlavně čerstvých absolventů brněnských vysokých škol, která najednou chybí.

Jaký vy sám máte vztah k opeře? K baletu? K vážné hudbě? Je pod těmito slovy skryto něco, na čem tzv. „ujíždíte“?

Nemám rád to pozitivistické dělení na „vážný“ a „nevážný“, „artificální“ a „non-artificiální“ – rozhodující je pro mě řada estetických hledisek, které by se snad trochu banálně daly shrnout jako kvalita. Ta se projevuje v dokonalém uchopení mnoha žánrů a druhů umění a je pro mě tím, co hledám. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal ve výsostně hudebním prostředí, je toho, na čem „ujíždím“ opravdu více.

Patříte rozhodně k mladší generaci, proto se nemohu nezeptat i na váš názor na způsob prezentace opery, baletu či vážné hudby dnešní m mladým. Myslíte, že projekty z těchto oblastí jsou dnešním mladým nabízeny pokud možno nejlepším možným způsobem? Tak, by je skutečně oslovili? Myslím nejen to, jak vypadá samotná realizace jednotlivých děl, ale i třeba marketing, prezentace?

Znám velmi dobře německojazyčné prostředí, kde marketing funguje v tomto ohledu lépe. Je zde však také mnohem větší i poměrný objem peněz, které vlády desetiletí investují do kultury, tamější divadelní kultura je následkem toho mnohem odvážnější, zajímavější a dokáže velmi nepodbízivě reflektovat dnešek. Potom je vlastně přirozené, když se o vysokou kulturu zajímají širší vrstvy. Zaráží mě třeba tradiční divácká nedůvěra k Janáčkovi, která zde, a zvlášť v Brně, přežívá po desetiletí – to je příšerný unikát, ta nevraživost a absurdní pocit, že máme v režijních interpretacích třeba právě Janáčka nějaký primát, mě dřív rozčilovala, teď je mi z toho spíš smutno. Na druhou stranu, jsou to přece jenom elitní žánry, které vyžadují vzdělání, koncentraci, přemýšlení – samé bolestivé věci, které masově nefungují. Těžko můžete očekávat masové přijetí třeba dvanáctitónové hudby, vyžaduje víc než jen konzumenství. Kdosi také řekl, že divadlo má takové publikum, jaké si zaslouží, a ostatně právě „ve jménu diváka“ se už napáchalo mnoho hrůz.

Díky za rozhovor, Redutě přání úspěšného startu do nové sezony!