O kouzlu tance nejen barokního s Helenou Kazárovou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jak je to s diváckými ohlasy na představení, která vznikala v osmnáctém století?

Asi jak u které inscenace, nevidím v tom rozdíl, i když hrajeme kus z období baroka či klasicismu a využíváme k tomu dobové know-how, vytváříme současné divadlo pro své současníky. Jedna ze zatím posledních zkušeností: aplaus po představení Fuxovy opery Costanza e Fortezza trval 1. září 2015 ve Světcích u Tachova celých dvacet minut.

Řekněte mi něco o vašem vlastním souboru, Hartig Ensemble. Váš taneční repertoár sestává z dobových tanců, které můžete variabilně sestavovat, ale v posledních letech jste navázali úzkou spolupráci s Musicou Floreou a věnujete se větším inscenacím.

Jde o komorní soubor, který je složený z valné části z absolventů a současných studentů katedry tance Hudební akademie múzických umění. Soubor byl proto také pojmenován Hartig na počest hraběte Ludvíka Josefa z Hartigu, velkého milovníka hudby, který začal v Praze ve dvacátých letech osmnáctého století provozovat hudební akademie, neboť v jeho paláci na Malostranském náměstí katedra tance Hudební akademie múzických umění sídlí a soubor zde zkouší. První generace studentů po založení souboru v roce 1997 se zúčastnila takových velkých projektů, jako byla barokní opera Jeana-Philippa Rameaua Castor et Pollux ve Stavovském divadle v roce 1999 nebo melodram Jana Dismase Zelenky Sub olea pacis et palma virtutis ve Vladislavském sále Pražského hradu v roce 2000. Při práci na těchto projektech jsem se seznámila s dvěma umělci, kteří se stali pro mou další práci v tomto oboru klíčovými. Prvním byl choreograf obou jmenovaných představení, Francouz Marc Leclercq, který působil předtím v souboru Francine Lancelot (francouzské etnochoreoložky a zakladatelky a hlavní postavy výzkumu barokního tance) a dokázal s konceptem barokního tance skvěle pracovat. Druhým byl umělecký vedoucí souboru Musica Florea, který obě představení doprovázel, Marek Štryncl. Pak bylo třeba vychovat další generaci tanečníků a to se naštěstí podařilo, jsou velmi muzikální (což je conditio sine non pro tento druh tančení). Absolventi i studenti oboru taneční věda se tu setkávají s kolegy studujícími pedagogiku tance či choreografii a vzájemně se obohacují. Měla jsem velkou radost, když se k nám pak pro některé scénické kusy přidali i tanečníci se světovým renomé, jako kupříkladu Barbora Kohoutková, která ztělesnila roli Terpsichory ve stejnojmenném díle Georga Friedricha Händela (2010). Ze známých osobností z baletních scén s námi tančila jako host Lucie Holánková (La guirlande enchantée, 2007 a 2013), Francesco Scarpato (Dioklecián, 2012) a dále Miroslav Urban (La Danza a Narcis a Palimene, 2009) a nyní jsem navázala spolupráci s Idou Fišerovou.Hartig Ensemble - La Guirlande (Foto Ivo Dankovič)

Jak fungujete prakticky? Letos vznikly dvě nové premiéry, velmi krátce po sobě. Chystáte s Musicou Floreou nějakou další?

Jsem vděčná své „alma mater“, že můžeme zkoušet v krásném sále a že nám umožnila i letos využít letní scénu HAMU pro dvě představení a postavit tam mobilní barokní scénu Florea Theatrum. Premiéra Angioliniho baletu Opuštěná Didó (15. června 2015, Barokní divadlo zámku Český Krumlov) se mohla uskutečnit i díky Projektové soutěži AMU. 8. září proběhne na HAMU její repríza spolu s Čarodějnou girlandou Josepha Starzera.

Jelikož upřednostňujeme vystupování s živou hudbou, nese převážnou část nákladů orchestr Musica Florea, který obětavě vypracovává granty i pro divadelní projekty, ve kterých účinkujeme. Co se týče dalších plánů, byla bych ráda, kdybychom mohli předešlé inscenace více reprízovat, neboť mě baví věci vylepšovat a zdokonalovat a interpretům to také velmi prospívá, jenže mimo repertoárové divadlo se musí každá repríza „vybojovat“, festivaly chtějí stále nové premiéry. V rámci komorních projektů bych chtěla představit taneční večer, kde by se uplatnily jak barokní tance, tak tance lidové, jelikož mám v Hartigu na to dva skvělé interprety a již jsem si vyzkoušela, že je to divácky vděčná kombinace. A s Musicou Floreou? Něco v sobě nosím již od roku 2008, je to méně uváděný žánr hudebního divadla a ještě „neprovařený“ skladatel, a navíc to chce již větší orchestr s velkým podílem dechových nástrojů, tak nevím, zda to vyjde. Pak je tu jeden balet, na který si brousím zuby už od roku 2003; původně jsem chtěla, aby ho choreografoval Pavel Šmok, ale to tehdy nevyšlo. Myšlenka na to je ale stále živá a dramaturgická příprava je hotová…

Děkuji za rozhovor. La Guirlande

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na