Zájem o newyorskou Metropolitní operu klesá

(Deutsche Welle – 28. 4. 2014 – Gero Schliess)

Newyorská Metropolitní opera se ocitla ve sporu s odboráři, když umělcům začala snižovat platy. Generální ředitel Met Peter Gelb sdělil Deutsche Welle, že za finanční problémy operního domu může změna vztahu společnosti ke kultuře.

DW: Poslední rozhovory s odboráři byly velmi vyhrocené. Odbory se nyní připravují na možnou výluku v příští sezoně. Představuje toto drama, které se tentokrát odehrává mimo jeviště, mnohem závažnější krizi, než jakou kdy Metropolitní opera zažila?

Peter Gelb: No, já se právě snažím krizi zabránit. Důvod, proč poprvé za celá desetiletí žádáme naše odbory o ústupky týkající se platů, je ten, že se snažím vyhnout se situaci, která je v posledních letech a měsících tak častá v celém neziskovém uměleckém světě – a hlavně u operních společností, kde těmto společnostem hrozí exekuce, protože mají neudržitelný obchodní model.

Když jsem v roce 2006 poprvé přišel do Metropolitní opery, dobře jsem si uvědomoval tyto problémy a finanční těžkosti. Ale doufal jsem, že bude možné vydělat dostatek peněz zvýšením prodeje vstupenek a promítáním našich vlastních velmi úspěšných operních představení v kinech. Ale v posledních letech se ukázalo, že i navzdory našemu úspěchu se operní publikum nerozšiřuje. Přestože do kin se na nás chodí dívat miliony lidí, počet diváků v operním domě se nezvyšuje, jenom dále rostou náklady.

V současné době je struktura nákladů už neudržitelná.

Mohl byste detailněji popsat finanční problémy, kterým čelíte?

Základní provozní náklady v Metropolitní opeře jsou něco více než 300 milionů dolarů za rok. Tento rok je to asi 310 milionů. Dvě třetiny těchto nákladů – 200 milionů – jdou na naše zaměstnance a na hostující umělce. Takže dvě třetiny našich nákladů dáváme odborům prostřednictvím platů a sociálních dávek.

A vám se to zdá moc?

Je to moc, když naše příjmy nejsou dostatečné na to, aby to umožnily. Určitě není žádným tajemstvím, že umělci, kteří zde pracují – členové našeho orchestru, členové sboru, jevištní technici – jsou všichni ti nejlepší ve svém oboru. Pracují velmi tvrdě. Dosahují skvělých výsledků. Problémem je, že si nemůžeme dovolit jim dávat odpovídající platy za to, co dělají, protože nám chybí zisk.

Řadový člen sboru v průměru vydělává 200 tisíc dolarů za rok a členů sboru máme osmdesát. Ale náklady na tyto zaměstnance jsou ve skutečnosti na hlavu 300 tisíc za rok kvůli výdajům na sociální dávky, které zahrnují důchody a zdravotní péči.

Většina firem v této zemi má programy sociálních výhod, které tvoří 15 až 25 procent z platů. U nás je to 50 procent. Není to o tom, že bych chtěl, aby se Met najednou stala lakomcem, já jen chci, aby Met přežila. Pokud přežije, přežijí i její zaměstnanci, kterým se ale pochopitelně snižování platů nelíbí.Zmínil jste, že chcete, aby Metropolitní opera přežila. Opravdu si myslíte, že je budoucnost Met ohrožena?

Budoucnost Met bude ohrožena, pokud nezačneme jednat. Je to jako jakékoli podnikání. Nemůže to být loď bez kormidla. Velká opera sama o sobě je druhem umění, který je mezi ostatními formami umění něco jako dinosaurus. Právě proto jsem přišel do Met s odhodláním, že se pokusím operu více zpřístupnit, zlepšit povědomí o opeře v této zemi a mírně navýšit objem nových produkcí vedle těch stávajících.

Mluvíte o tom, že výnosy Met se úspěšně zvýšily, ale na druhou stranu zisky z prodeje lístků za poslední rok dramaticky poklesly. Jaký to má důvod a nezodpovídá za to vedení?

Odpovědností vedení je snažit se být flexibilní a přizpůsobit se měnící se ekonomické situaci. Problém, kterému čelíme, je společenský a kulturní problém a otázkou není, jestli si myslím, že pro přežití operního domu dělám správné kroky. Otázkou spíše je, jestli dělám dobrou práci ve světle kulturního a společenského nezájmu, kdy společnost odmítá operu jako formu umění. To, co dělám, je sisyfovský boj o udržení obecenstva ve velmi obtížných časech.

Možná je načase znovu promyslet schéma financování Met. Myslíte, že bychom si za vzor mohli vzít Evropu?

Nemyslím si, že jakýkoli takový systém je dokonalým řešením. Ve skutečnosti je objem peněz, které Met získává od sponzorů, kteří darují Met v průměru 140 až 150 milionů dolarů ročně, podobný jako dotace, jež evropské vlády poskytují svým největším uměleckým institucím. Nemyslím si, že ani jeden z těchto systémů je dokonalý.

V Evropě – možná ne tolik v Německu, i když i tam došlo k určitému snížení financování – ale v jiných zemích Evropy se financování operních společností snižuje velmi dramaticky. Operní společnosti v Itálii a Španělsku čelí omezení financování o celých 50 procent a v některých případech i o víc. To určitě není model, který by byl pro kohokoli vhodný.

Máme štěstí, že naši sponzoři pevně stojí za Metropolitní operou, ale i oni jsou nešťastní z toho, že tolik let dávají svoje peníze Met a stále nevidí nějaké světýlko na konci tunelu.

Peter Gelb je generálním ředitelem Metropolitní opery v New Yorku od srpna 2006
Přeložila Daniela Jarošová
Foto Met/Dario Acosta, archiv