O obrazu Česka v zahraničí, návratech domů, významných ženách i o Vítězslavě Kaprálové

  1. 1
  2. 2

Vítězslava Kaprálová byla jednou z prvních žen, která se rozhodla pro dvojkariéru skladatelky a dirigentky současně. Byla ve své době – a to v celosvětovém měřítku – jedna z prvních žen, které k tomu přes objektivní překážky našly odvahu. V určitém směru jdu tedy – ač ne nějak záměrně – v jejích šlépějích. Odešla jsem shodou okolností v obdobném věku ne do Paříže, ale do Basileje, kde se mé počáteční starosti zčásti podobaly těm jejím (ale tak už člověku samotnému v cizině bývá). Já jsem ovšem se skladbou již dávno přestala a věnuji se výhradně dirigování (a okrajově zpěvu). Rozdíl je též v tom, že v dnešní době je postavení žen přeci jen v lepší pozici než za jejích dob. Takže je zcela jasné, že ona to měla těžší.

Její tvorba, ke které jsem se tímto brněnským angažmá dostala opravdu detailně, mě svou kvalitou, bohatostí nápadu a vtipu ohromuje a zároveň naplňuje velkým smutkem, že této ženě bylo dáno pouhých dvacet pět let života. Kdyby takto krátce žil třeba Beethoven či Brahms, nedočkali bychom se ani jedné z jejich symfonií. U Kaprálové šel její hudební vývoj tak razantně rychle, že bychom se časem dočkali jistě opravdu světových děl. I sám Martinů, se kterým je stále spojována a srovnávána, být měřen metrem délky jejího života, by neobstál lépe. Byla zcela mimořádně talentovaná, pilná a zdravě ambiciózní. Život k ní byl zcela mimořádně krutý.

Žena diriguje skladby ženy. Nejeden z posluchačů si položí otázku: Může v tom být nějaký rozdíl oproti tomu, když dotyčné partitury má před sebou dirigent muž?

Tato otázka v sobě skrývá klišé, kterým čelím v každém rozhovoru. Není ženské a mužské hudby. Je jen dobrá a špatná hudba, dobří a špatní dirigenti, dirigentky (špatných mužských dirigentů je též velmi mnoho). Znám mnoho mužů dirigentů dirigujících úžasně diferencovaně, jemně až něžně (pokud by toto byly atributy přiřazované ženám), jakožto i tvrdých, své ženství negujících dirigentek, které dirigují až militantně (pokud bychom tyto vlastnosti považovali za výsostně mužské) a chovají se velmi direktivně.

Na hudbě Kaprálové neshledávám nic vyloženě ženského, co by muž zkomponoval jinak. Buď má skladatel co říct, má hudební invenci, ovládá řemeslo a strhne obsahem a výrazem, nebo ne, jiné dělení neexistuje.Jak prožíváte svoje profesní návraty do České republiky? Je pro vás nějaký citelnější rozdíl dirigovat české muzikanty oproti muzikantům zahraničním?

Z každého profesního návratu mám velkou radost a přála bych si jich upřímně o něco víc, velmi mi záleží na tom, aby se i v Čechách prolomily ledy omezující přístup ženám k dirigentským pultům. Už se to ale trochu mění: když jsem jako dívka zpívala v Kühnově dětském sboru a zpívali jsme s Českou filharmonií, seděla v orchestru jediná žena: harfistka. Dnes je jich tam velké procento a hraje Filharmonie hůř? Čeští hudebníci – obého pohlaví – mají obecně vysokou úroveň, diriguji zde velice ráda.

Vaše profesní, ale též soukromé přání do budoucna?

Jak jsem již předeslala, přála bych si větší rezonanci mé práce v Čechách, jako správný patriot lpím na své rodné zemi. A soukromé? Aby naši synové směli prožít život bez násilí a války. Momentální světová situace na mě působí skličujícím dojmem.

Ale abychom tento rozhovor zakončili veseleji: už se moc těším na zimní Brno a doufám, že se naše kaprálovské koncerty povedou, potěší posluchače a utvrdí Brňany v oprávněné hrdosti na svou slavnou rodačku Vítězslavu Kaprálovou!

Děkuji za rozhovor, ať se vám daří!

Vizitka:
Olga Machoňová Pavlů (1971) studovala klavír, skladbu, dirigování, sbormistrovství a zpěv na Pražské konzervatoři a posléze ve Švýcarsku na vysokých hudebních školách v Basileji a Curychu. Svá dirigentská studia absolvovala u Hanse-Martina Lindeho, Manfreda Honecka a Ralfa Weikerta, zpěv u Marie Sandulescu, Daryla Halla a Gunduly Janowitz. Jako dirigentka se v současnosti věnuje tvorbě symfonické, operní i sborové. Dosud spolupracovala se Státní operou Praha, Operním studiem Curych, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno, Rozhlasovým symfonickým orchestrem ve Stuttgartu, symfonickými orchestry v Basileji a v Bienne, Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně či s Moravskou filharmonií Olomouc. Za svou činnost obdržela několik cen, mezi nimi dvakrát Cenu Švýcarské kulturní nadace; v roce 1997 se stala finalistkou mezinárodní dirigentské soutěže ve francouzském Besançonu. Pravidelně spolupracuje s Hudebním festivalem Bohuslava Martinů v Basileji a se švýcarským rozhlasem DRS. V roce 2006 jí byla Senátem České republiky ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Univerzitou Karlovou udělena cena Významná česká žena v zahraničí.
(Zdroj: Filharmonie Brno)

Foto: archiv Olgy Machoňové Pavlů

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat