O životaschopnosti jednoho nemanželského dítěte. Radostné pozorování života

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

K libretu Veselé vdovy jsem se vlastně dostal náhodou,“ svěřil se Lehár v autobiografických poznámkách z roku 1912. „Původně bylo určeno jinému vídeňskému skladateli, libretista Victor Léon mu ho ale nakonec vzal.“ Při práci na Veselé vdově se skladateli rojily různé nápady a zase je odkládal a zavrhoval. Vznikla tak řada „vedlejších produktů“, které zužitkoval později (například v Cikánské lásce).

Franz Lehár: Veselá vdova - klavírní výtah (foto archiv autorky)
Franz Lehár: Veselá vdova – klavírní výtah (foto archiv autorky)

Po půl roce přehrál Lehár dosavadní výsledek ředitelům Divadla na Vídeňce Wilhelmu Karczagovi a Karlu Wallnerovi a také libretistům, odešli však zklamáni: „Milý Leháre, to není operetní hudba, nejvýš tak nějaký vaudeville,“ vyslovil se prý Wallner. Sám skladatel cítil, že mu stále schází „šlágr“. Našel ho v písni, napsané původně do Božského manžela, odkud ji vyškrtl – píseň o lesní žínce Viljo, ó Viljo. Ta jakoby kouzlem otevřela cestu dalším nápadům. Partitura byla hotova o Vánocích 1905 a 30. prosince se konala premiéra.

Karczag a Wallner nečekali kvůli kvapu, s jakým se inscenace připravovala, nic dobrého. V posledním roce se už museli vyrovnat s několika neúspěchy, opereta Princ Bob maďarského skladatele Jenő Huszky doklopýtala jen k desáté repríze a Rebel Lea Falla dokonale propadl. Jeho libretisté Wellisch a Bernauer se snažili použít metodu osvědčených jinotajů a narážek a vzniklo cosi, co snad chtělo být satirou, ale zůstalo jen u snahy. „Od druhého dějství se děj zastaví, zatímco skladatel kupodivu právě tady, ve scénách o ničem, se přímo rozdává,“ podivoval se kritik. Děj Rebela se odehrává v knížectví Balkonie (slovní hříčka pro nepříliš důvtipné), kde o trůn zápolí dvě rodiny – Obrovičové a Unirovičové. Finanční situace země není právě nejlepší. Husaři musí chodit pěšky, protože na koně nejsou peníze, dělostřelectvo je bez kanonů, vojenská kapela nemá nástroje. Princezna Eudoxia hledá vhodného manžela. Rádcové jakéhosi adepta našli ve Vídni a samozřejmě je to jakýsi vzdálený příbuzný, „černá vrána“. „Narodil se ve Vídni v Lichtentalu, nosí kostkované kalhoty a klobouček s úzkou krempou a v životě zatím dělal jen to, že s početnou společností denně pochodoval s hradní kapelou,“ zněla charakteristika vídeňského floutka, který měl království pomoci. Mladíka přivezou do Balkonie, ale princezna se mu nelíbí, a tak uteče s jakousi mladou Vídeňačkou. A proč se opereta jmenuje Rebel? Před dvaceti lety se prý v noci jakýsi lokaj vplížil do ložnice kněžny, byl zatčen, z vězení utekl a od té doby si o něm lidé v Balkonii vyprávějí jako o „rebelovi“. Onen dotyčný se mezitím vypracoval v Argentině, je z něj úspěšný chovatel prasat a všeobecná amnestie mu umožní návrat do vlasti. A právě ten se nakonec stane princezniným manželem. „Skladatel prokázal mnohem větší smysl pro vtip než libretisté…“, psala kritika a vyslovila jednoznačný ortel.

Za měsíc na to přišel s „balkánskou“ satirou a otřepaným motivem hledání vhodného ženicha Lehár a zvítězil. Později vzpomínal, že „po premiéře to také na velký úspěch nevypadalo. Počítali jsme tehdy maximálně s padesáti reprízami.

Franz Lehár (foto archiv autorky)
Franz Lehár (foto archiv autorky)

Psal také, že „vídeňské listy o operetě psaly jen zběžně a hudbě téměř nevěnovaly pozornost“, to už však byla stylizace, která měla jen zdůraznit rostoucí ohlas. „Za svůj úspěch vděčí Veselá vdova neobyčejně půvabné, barevnou instrumentací se vyznačující hudbě,“ psaly jedny noviny, a jiné, že „náš malý-velký Lehár napsal hudbu, jíž překonal sám sebe a do stínu odsunul vše, co vytvořil dosud.“ Nebo: „Konečně opereta jak má být, jemně vypracované a neobyčejně zábavné libreto a k němu duchaplná, úchvatná hudba.“ Jmenovitě se uváděla její nejúspěšnější čísla – valčík na závěr prvního dějství, píseň Viljo, ó Viljo, duet Hanny a Danila a šanson grisettek. Někde přesto vycítíme jakousi opatrnost. Poněkud delší text, který se objevil až dva týdny po premiéře, operuje s krátkou životností podobných děl: „Plníme svou novinářskou povinnost konstatováním, že po textové i hudební stránce čistě a obratně vypracované dílo bylo nadšeně přijato. Do kritického posouzení kusu se po tak dlouhé době, která od premiéry uplynula, nebudeme pouštět, už z toho důvodu, že u výtvorů tohoto žánru se nedají utvářet stanoviska na věčnou paměť a uznání i výtky v novinách jsou už po týdnu promlčené. Zbývá tedy jen říci, že provedení této operety, která by se spíš měla jmenovat ‚Solidní vdova‘ nebo ‚Čestná žena‘, je výtečné.“ Také se objevila poznámka, která potvrzuje tezi dramaturgického nedostatku mnoha operet (ale také oper), o jakém zde už byla zmínka: „Opereta má bohužel také třetí dějství. Ach, ta nešťastná třetí jednání!

Už v dubnu 1906 se Veselá vdova objevila v německém divadle v Praze. Recenzent listu Bohemia Felix Adler byl spíše skeptický: „Lehára je škoda, od jeho talentu se dalo leccos očekávat. Když už ne regenerace operety, mohl jí aspoň přivést do vyčerpaného těla čerstvou krev, horkou krev pravého a důvěřivého hudebníka, jemuž se všecko, co vidí, promění v melodii. Jistě, lacinou melodii lehkého kalibru, ale přece jen melodii. Jenže Lehár se vyčerpal. Žánr, v němž vládnou neustálé koncese, ho vysával jako vampýr, až zeslábl. Zeslábl jako umělecká forma, které slouží. O jednu oběť víc. Při Veselé vdově cítíme, že nápady už nepřicházely tak zlehka jako dříve, že lehárovská melodie stále víc ztrácí substanci, neboť je vynucená. Její tvůrce musí každý rok napsat operetu, a pokud napíše dvě, tím líp. Lehárův orchestr má ještě pořád dobrý zvuk (nadužívání harfy a dělených smyčců si ještě neodvykl) a jeho fantazie ještě úplně neztratila stopu originálního koloritu. Můžeme tedy ještě doufat.“

Úspěch se neodpouští
Úspěch se často stává terčem ironie a posměchu. Tak se v listopadu 1906 objevilo ve vídeňském humoristickém časopise Kikeriki parodistické libreto Veselá vdova „o jednom příšerném dějství“. Místo děje: kancelář Divadla na Vídeňce, čas: v 10 hodin dopoledne:

Sbor libretistů:
„Co tohleto má znamenat? To je přece skandál!
Jak dlouho vládne nám ta vdova? Takhle to nejde dál!“

Sbor skladatelů:
„Tu vdovu odstraníte, nám tantiémy krátí,
nebo nic nesložíme, a nemáte co hráti.“
(a tak dále)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments