Obraz Doriana Graye – velký balet na Malé scéně

Publikum Divadla J. K. Tyla v Plzni je zvyklé na to, že baletní soubor dokáže přinést mimořádně širokou škálu typově zcela odlišných představení vždy provedených na vysoké profesionální úrovni. A zhusta se postará o senzaci (a ne jednu) celé divadelní sezony. A další v pořadí se právě zrodila na Malé scéně Nového divadla. Původní baletní inscenace Obraz Doriana Graye podle slavného románu Oscara Wilda v choreografii a režii Richarda Ševčíka na libreto Kateřiny Ševčíkové. Hodinu a půl dlouhé představení přikovalo diváky do židlí a tanečníkům přineslo dlouhý aplaus.Richard Ševčík, osmadvacetiletý zkušený tanečník, jehož jméno již dvakrát figurovalo v nominacích na Ceny Thálie, se choreografii věnuje již řadu let. Ostruhy si vydobyl autorským celovečerním baletem na námět Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské, inscenovaným v roce 2012 v Komorním divadle v Plzni, který se setkal u publika s velikým ohlasem. A nyní se chopil námětu zcela odlišného, psychologického až hororového románu o pohledném mladém aristokratovi Dorianu Grayovi. Příběh o mladíkovi, jehož krása zůstává navzdory ubíhajícím rokům, nezřízenému životu, neřestem a spáchaným zločinům stále svěží, do jehož tváře se životní příběh nezapisuje. Tíži života nese jeho obraz, on odráží Dorianovy hříchy, mění se a stárne místo něj, stává se zrcadlem jeho duše. Zpracováním tohoto díla Richard Ševčík dokázal, že umí uchopit témata zcela odlišná, najít pro ně adekvátní způsob zpracování a také moderní a vysoce umělecké výrazové prostředky. Pro Doriana Graye dokázal Richard Ševčík vybrat také hudbu, spolu s Pavlem Kantoříkem je i autorem hudební aranže. Volil díla Johanna Sebastiana Bacha a Franze Liszta. Jsou spojena v působivý kompaktní celek, který vystihuje atmosféru díla. A navíc – pro mnohé z posluchačů objevil i Lisztovo symfonické dílo, které neslýcháme z koncertních pódií právě často.

Osou baletní inscenace je vztah mezi Dorianem, jeho Duší a obrazem. Ševčík vytvořil napínavé divadlo, hororově děsivé, přitom s citlivě zakomponovaným tématem niterné, romantické čisté lásky. Pečlivě vypracovanými kontrasty jednotlivých scén dociluje napětí, stupňuje jej, aby vygradovalo v dramatické finále. Obdivuhodně prokomponované jsou jednotlivé obrazy, v představení, které se hraje bez pauzy, nenajdete hluché místo, vše má spád, švih, nestačíte se ani nadechnout a příběh Dorianův se žene kupředu, jeho zmučená duše děsí jeho i vás a na samém konci nenásilně nutí k zamyšlení o šikmých plochách kolem nás, o křehkosti duší a lehkosti a tíži svědomí. Představení je zcela kompaktním celkem výtvarně velice zdařilým. Světelná koncepce vytváří žádoucí atmosféru i kouřové efekty jsou přesně vyváženy. Velmi nápaditá a funkční je scéna Karla Devery, která pracuje s jakoby roztrhanými plochami, které lze spojit v jeden celek. Jejich posouváním po jevišti vznikají specifické prostory, které umožňují rychlou změnu prostředí. Pro Karla Deveru, mistra jevištního provozu Velkého divadla je tato scénografie velmi zdařilým debutem. Kostýmy Tomáše Kypty výborně charakterizují jednotlivé role a pojetí Dorianovy temné Duše, vynořující se ze stylizovaného obrazového rámu, je velmi efektní.Choreograf staví svoji originální náročnou choreografii (zcela odlišnou od Snu noci svatojánské) v zásadě jako výrazový tanec, ovšem s prvky klasického baletu, vytváří působivá dueta a dobře promyšlené ansámblové scény. To vše vyžaduje u tanečníků nejen vysokou profesionalitu taneční, ale klade nároky i na výraz, silnou expresi a herectví. Erotické scény z večírku, který je počátkem Dorianova úpadku, jsou tanečně velmi dobře pojaté, a byť jsou velmi otevřené, nesklouzávají k vulgaritě či lascivnosti.

Ve volbě sólistů měl choreograf šťastnou ruku. Všichni tanečníci dostáli beze zbytku nárokům svých rolí, taneční výkony byly na vysoké úrovni. V inscenaci dostali příležitost jak přední členové souboru, tak jeho nové tváře. V premiéře vystoupil v titulní roli s velkým úspěchem Petr Laštovka.Ztvárnit přerod Dorianův z bláznivě zamilovaného až naivního mladíka v cynika a vraha není snadné a mladý tanečník si s ním dokázal výtečně poradit. Excelentní byla Jarmila Dycková jako Dorianova Duše, provedení jejích uhrančivých tanečních čísel bylo fascinující. Dekadentního Lorda Henryho Wottona ztvárnil působivě Petr Hos, tanečně i výrazově nesmírně přesvědčivý. Jeden z nejlepších výkonů byl malíř Basil Hallward v podání Miroslava Hradila. Vyjádřil mimořádně sugestivně zděšení nad děsivou proměnou svého přítele, jehož obětí se nakonec sám stal, a jejich scéna byla jedním z vrcholů večera. V rolích dvou zmařených Dorianových lásek zazářily Anna Srncová jako tanečnice Sibyla Vaneová a Michaela Hosová jako Hetty. Za velmi zdařilý koncept považujme i zařazení části klasicky provedeného duetu z Prokofjevova baletu Romeo a Julie, které Anna Srncová jako Sibyla tančila s Grzegorzem Mołoniewiczem v roli Romea. Kontrast mezi čistou láskou a morální propastí, do níž Doriana postupně strhl Henry, byl o to sugestivnější. Velmi dobře si též vedl Aleš Lindovský jako bratr Sibylin, její tragický mstitel a Dorianova oběť.Jako Dorianova další milenka vystoupila Kristýna Piechaczková, roli Dominy ztvárnila Eliška Kolářová, Kurtizánu tančila Jana Schweitzerová, všichni zároveň účinkovali ve sborových scénách. V inscenaci zazní i citace textů v podání členů činoherního souboru. Dorianovi propůjčil hlas Zdeněk Rohlíček, Henrymu Martin Stránský.

Obraz Doriana Graye je představení, za nímž stojí za to se vypravit. Horor s lehkým nádechem romantiky, který se zařezává hluboko do morku kostí. Přijedete-li na něj, přesvědčíte se, že plzeňský balet na Malou scénu Nového divadla vstoupil ve velkém stylu.

Obraz Doriana Graye
Choreografie a režie: Richard Ševčík
Libreto: Kateřina Ševčíková
Hudba: Franz Liszt, Johann Sebastian Bach
Hudební aranžmá: Pavel Kantořík, Richard Ševčík
Texty: Eva Staškovičová
Scéna: Karel Devera
Kostýmy: Tomáš Kypta
Balet DJKT Plzeň
Premiéra 17. října 2014 Malá scéna – Nové divadlo Plzeň

Dorian Gray – Petr Laštovka (alt. Pavel Tručka / Michal Kováč)
Duše Doriana Graye – Jarmila Dycková (alt. Kristýna Peštová / Kateřina Ševčíková)
Lord Henry Wotton – Petr Hos (alt. Martin Šinták)
Basil Hallward – Miroslav Hradil (alt. Aleš Lindovský)
Sybila Vaneová – Anna Srncová (alt. Monika Mašterová)
James Vane – Aleš Lindovský (alt. Vojtěch Jansa / Ondřej Martiš)
Hetty – Michaela Hosová (alt. Nela Mrázová)
Milenka – Kristýna Piechaczková (alt. Karolína Beerová / Andronika Tarkošová)
Domina – Eliška Kolářová (alt. Martina Diblíková / Lýdie Švojgerová)
Kurtizána – Jana Schweitzerová (alt. Zuzana Hradilová)
Romeo – Grzegorz Mołoniewicz (alt. Vojtěch Jansa / Michal Kováč)

www.djkt-plzen.cz

Foto DJKT Plzeň / Pavel Křivánek, Ilja Hubálek